SLOKA 3
sa cāhaṁ vitta-lobhena
pratyācakṣe kathaṁ dvijam
pratiśrutya dadāmīti
prāhrādiḥ kitavo yathā
saḥ—osoba, jako jsem já; ca—také; aham—já jsem; vitta-lobhena — kvůli omámení chamtivostí po penězích; pratyācakṣe—budu podvádět a řeknu “Ne” když jsem již řekl “Ano”; katham—jak; dvijam—zvláště brāhmaṇovi; pratiśrutya—když jsem již slíbil; dadāmi—že dám; iti — takto; prāhrādiḥ—já, který jsem slavný jako vnuk Mahārāje Prahlāda; kitavaḥ—obyčejný podvodník; yathā—jako.
Jsem vnuk Mahārāje Prahlāda. Jak bych mohl z chamtivosti vzít zpět svůj slib, když jsem již řekl, že Mu tuto zemi dám? Jak bych se mohl zachovat jako obyčejný podvodník, a zvláště vůči brāhmaṇovi?
Bali Mahārāja již dříve dostal požehnání od svého děda, Prahlāda Mahārāje. Byl tedy čistým oddaným, přestože se narodil v rodině démonů. Vysoce pokročilí oddaní jsou dvojího druhu: sādhana-siddha a kṛpā-siddha. Sādhana-siddha je ten, kdo se stal oddaným pravidelným dodržováním usměrňujících zásad śāster podle pokynů duchovního mistra. Ten, kdo pravidelně vykonává oddanou službu, zaručeně časem dosáhne dokonalosti. Existují však ještě jiní oddaní, kteří se možná ani nezhostili všech požadovaných detailů oddané služby, ale kteří okamžitě dosáhli dokonalosti v podobě čisté oddané služby na základě zvláštní milosti gurua a Kṛṣṇy — duchovního mistra a Nejvyšší Osobnosti Božství. Příkladem těchto oddaných jsou yajña-patnī, Mahārāja Bali a Śukadeva Gosvāmī. Yajña-patnī byly manželky obyčejných brāhmaṇů provádějících materialistické obřady. Tito brāhmaṇové — i když velmi učení a pokročilí ve studiu Véd — nemohli získat milost Kṛṣṇy a Balarāma, zatímco jejich manželky dosáhly úplné dokonalosti v oddané službě, přestože to byly ženy. Také Vairocani, Bali Mahārāja, dostal milost Prahlāda Mahārāje, a jeho milostí také získal přízeň Pána Viṣṇua, který se před ním zjevil jako žebrající brahmacārī. Stal se tedy kṛpā-siddhou zvláštní milostí gurua i Kṛṣṇy. Caitanya Mahāprabhu potvrzuje účinnost této milosti: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja (Cc. Madhya 19.151). Bali Mahārāja získal milostí Prahlāda Mahārāje semínko oddané služby, a když vzklíčilo, v době příchodu Pána Vāmanadeva sklidil nejvyšší plod této služby — lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Bali Mahārāja si neustále udržoval oddanost Pánu, a jelikož byl očištěn, Pán se mu zjevil. Díky své čisté lásce k Pánu se král ihned rozhodl: “Tomuto bráhmanskému trpaslíkovi dám vše, oč mě požádá.” To je znamení lásky. Z toho důvodu je Bali Mahārāja uznáván jako ten, kdo dosáhl nejvyšší dokonalosti oddané služby na základě zvláštní milosti.