SLOKA 34
padaṁ dvitīyaṁ kramatas triviṣṭapaṁ
na vai tṛtīyāya tadīyam aṇv api
urukramasyāṅghrir upary upary atho
mahar-janābhyāṁ tapasaḥ paraṁ gataḥ
padam—krok; dvitīyam—druhý; kramataḥ—provádějící; tri-viṣṭapam—všechny nebeské planety; na—ne; vai—vskutku; tṛtīyāya—pro třetí krok; tadīyam—Pána; aṇu api—jediná píď země zůstávala; urukramasya—Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž koná neobyčejné činy; aṅghriḥ—kroky zabírající prostor nahoře i dole; upari upari—výše a výše; atho—nyní; mahaḥ-janābhyām—než Maharloka a Janaloka; tapasaḥ — než je Tapoloka; param—nad to; gataḥ—dosáhl.
Když Pán provedl svůj druhý krok, pokryl nebeské planety. A pak už nezbývala ani jediná píď pro třetí krok, protože Pánova noha se prodlužovala výše a výše, nad Maharloku, Janaloku, Tapoloku a dokonce i nad Satyaloku.
Když Pánův krok přesáhl všechny loky, včetně Maharloky, Janaloky, Tapoloky a Satyaloky, Jeho nehty prorazily obal vesmíru. Vesmír je obalený pěti hmotnými prvky (bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ kham). Śāstra uvádí, že tyto prvky tvoří vrstvy, z nichž každá je desetkrát silnější než ta předchozí. Pánovy nehty však pronikly všemi těmito vrstvami a vytvořily otvor vedoucí do duchovního světa. Tímto otvorem vtekla do hmotného světa voda Gangy, a proto je řečeno: pada-nakha-nīra-janita-jana-pāvana (Daśāvatāra-stotra 5). Díky tomu, že Pán prorazil otvor v obalu vesmíru, se voda Gangy dostala do hmotného světa, aby vysvobodila všechny pokleslé duše.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté kapitole osmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Bali Mahārāja předává vesmír”.