SLOKA 11
athāham apy ātma-ripos tavāntikaṁ
daivena nītaḥ prasabhaṁ tyājita-śrīḥ
idaṁ kṛtāntāntika-varti jīvitaṁ
yayādhruvaṁ stabdha-matir na budhyate
atha—proto; aham—já; api—také; ātma-ripoḥ—který jsi tradičním nepřítelem naší rodiny; tava—Tebe; antikam—útočiště; daivena—prozřetelností; nītaḥ—přivedený; prasabham—násilím; tyājita—zbavený; śrīḥ—všeho bohatství; idam—tato životní filozofie; kṛta-anta-antika-varti — vždy může nastat smrt; jīvitam—délku života; yayā—kvůli hmotnému bohatství; adhruvam—jako dočasnou; stabdha-matiḥ—neinteligentní člověk; na budhyate—nechápe.
Jedině díky prozřetelnosti jsem byl násilně přiveden k Tvým lotosovým nohám a zbaven veškerého bohatství. Vlivem iluze vytvořené pomíjivým bohatstvím materialisté nechápou, že tento život je jen dočasný, přestože každým okamžikem čelí nebezpečí nepředvídatelné smrti. Jen díky prozřetelnosti jsem byl z takového postavení zachráněn.
Bali Mahārāja oceňoval jednání Nejvyšší Osobnosti Božství přesto, že všichni členové démonských rodin, s výjimkou Prahlāda Mahārāje a Baliho Mahārāje, považovali Viṣṇua za svého věčného tradičního nepřítele. Jak Bali Mahārāja popsal, Pán Viṣṇu ve skutečnosti nebyl rodinným nepřítelem, ale naopak nejlepším přítelem. V čem toto přátelství spočívá, již bylo řečeno dříve. Yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ — Pán svému oddanému udělí zvláštní přízeň tím, že mu odebere všechno hmotné bohatství. Bali Mahārāja si toho velmi vážil, a proto řekl: daivena nītaḥ prasabhaṁ tyājita-śrīḥ — “Postavil jsi mě do této situace, jen abys mě přivedl na pravou úroveň věčného života.”
Každý by se měl ve skutečnosti obávat takzvané společnosti, přátelství a lásky, pro něž ve dne v noci tak těžce pracuje. Jak Bali Mahārāja naznačil slovy janād bhītaḥ, každý oddaný vědomý si Kṛṣṇy by se měl vždy obávat společnosti obyčejných lidí, kteří usilují o hmotný blahobyt. Nazývají se pramatta, blázni, kteří se honí za přeludem. Nevědí, že po tvrdém boji o život budou muset změnit tělo, aniž by bylo jisté, jaký druh těla dostanou příště. Ti, kdo neochvějně následují filozofii vědomí Kṛṣṇy a díky tomu znají smysl života, nikdy nepodlehnou materialistickému shonu. I když upřímný oddaný nějakým způsobem poklesne, Pán se postará o jeho nápravu a zachrání ho před nejtemnějšími končinami pekla.
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
(Bhāg. 7.5.30)
Materialistický způsob života neznamená nic jiného, než jen opakovaně žvýkat to, co je již přežvýkané. Přestože takový život nic nepřináší, lidé jsou jím fascinováni, jelikož neovládají své smysly. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma. Kvůli neovládnutým smyslům nezřízeně holdují hříšným činnostem, za něž dostávají těla působící samé utrpení. Bali Mahārāja byl Pánu vděčný, že ho zachránil před tímto zmateným životem v nevědomosti. Proto prohlásil, že jeho inteligence byla dříve ochromená. Stabdha-matir na budhyate. Nechápal, jakou přízeň Nejvyšší Osobnost Božství projevuje svým oddaným, když násilně ukončuje jejich materialistické jednání.