SLOKA 25
yadā kadācij jīvātmā
saṁsaran nija-karmabhiḥ
nānā-yoniṣv anīśo ’yaṁ
pauruṣīṁ gatim āvrajet
yadā—když; kadācit—někdy; jīva-ātmā—živá bytost; saṁsaran—rotující v koloběhu zrození a smrti; nija-karmabhiḥ—kvůli svým plodonosným činnostem; nānā-yoniṣu—v různých životních druzích; anīśaḥ—není nezávislá (je zcela pod vládou hmotné přírody); ayam—tato živá bytost; pauruṣīm gatim—postavení člověka; āvrajet—chce získat.
Závislá živá bytost, která kvůli svému plodonosnému jednání znovu a znovu prochází různými životními druhy v koloběhu zrození a smrti, může mít to štěstí, že se stane člověkem. Získat toto lidské tělo je velice vzácné.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je naprosto nezávislý. Nemusí tedy být vždy pravda, že ztráta veškerého bohatství je projevem Pánovy milosti. Nejvyšší Pán může jednat, jak se Mu zlíbí. Může člověku vzít jeho bohatství, a také nemusí. Existuje mnoho forem života a Pán se k nim chová různě, podle daných okolností. Všeobecně se rozumí, že s lidskou formou života se pojí velká zodpovědnost.
puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛtijān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya
sad-asad-yoni-janmasu
“Živá bytost v hmotné přírodě si užívá jejích tří kvalit. To je způsobeno jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních druzích.” (Bg. 13.22) Poté, co v koloběhu zrození a smrti prošla živá bytost mnoha formami života, dostane příležitost v podobě lidské těla. Každý člověk — a zvláště ten, který patří k civilizovanému národu či kultuře — tedy musí být ve svém jednání velice zodpovědný a nevystavovat se nebezpečí, že v příštím životě poklesne. Tělo se každopádně změní (tathā dehāntara-prāptiḥ), a proto bychom měli být nesmírně opatrní. Dbát na správné využití života je účelem vědomí Kṛṣṇy. Pošetilá živá bytost prohlašuje, že je svobodná, ale ve skutečnosti svobodná není; je zcela v moci hmotné přírody. Proto musí být nanejvýš opatrná a zodpovědná ohledně toho, co v životě udělá.