SLOKA 26
janma-karma-vayo-rūpa-
vidyaiśvarya-dhanādibhiḥ
yady asya na bhavet stambhas
tatrāyaṁ mad-anugrahaḥ
janma—způsobená zrozením v aristokratické rodině; karma—podivuhodnými či zbožnými činnostmi; vayaḥ—věkem, zvláště mládím, kdy je člověk schopen mnoha věcí; rūpa—osobní krásou, která činí člověka přitažlivým; vidyā—vzděláním; aiśvarya—bohatstvím; dhana—jměním; ādibhiḥ—a také jinými přednostmi; yadi—jestliže; asya—vlastníka; na—ne; bhavet—je; stambhaḥ—pýcha; tatra—v tomto postavení; ayam—člověk; mat-anugrahaḥ—má být považován, za toho, kdo získal Moji zvláštní milost.
Pokud se člověk narodil v aristokratické rodině nebo vyšším postavení, pokud koná obdivuhodné činy, je mladý, krásný, má dobré vzdělání a slušné jmění, a přesto není na své přednosti pyšný, rozumí se, že získal zvláštní přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství.
Pokud někdo není pyšný, přestože oplývá všemi těmito přednostmi, znamená to, že si je plně vědom milosti Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, kterému za všechno své bohatství vděčí. Používá proto vše ve službě Pánu. Oddaný si je dobře vědom toho, že vše, včetně jeho těla, je majetkem Nejvyššího Pána. Pokud někdo vede takovýto dokonalý život na úrovni vědomí Kṛṣṇy, máme vědět, že se mu dostalo zvláštní přízně Nejvyšší Osobnosti Božství. Závěr je ten, že být připraven o svůj majetek není zvláštní milostí Pána. Když si člověk uchová své bohatství a přitom nepropadne falešné pýše, že je vlastníkem všeho, pak je to Pánova zvláštní milost.