SLOKA 5
tvaṁ nūnam asurāṇāṁ naḥ
parokṣaḥ paramo guruḥ
yo no ’neka-madāndhānāṁ
vibhraṁśaṁ cakṣur ādiśat
tvam—Ty, Pane; nūnam—vskutku; asurāṇām—démonů; naḥ—jako jsme my; parokṣaḥ—nepřímý; paramaḥ—nejvyšší; guruḥ—duchovní učitel; yaḥ—Ty, Pane; naḥ—nás; aneka—mnohé; mada-andhānām—zaslepené hmotným bohatstvím; vibhraṁśam—drtící naši falešnou pýchu; cakṣuḥ—oko poznání; ādiśat—dal.
Ó Pane, jsi nepřímo největším dobrodincem nás démonů a tím, že se stavíš do role našeho nepřítele, jednáš v našem nejvyšším zájmu. Démoni, jako jsme my, vždy usilují o postavení, které je naplní falešnou pýchou, a proto nám svým pokáráním dáváš zrak, jímž můžeme vidět správnou cestu.
Bali Mahārāja pokládal Nejvyšší Osobnost Božství spíše za přítele démonů než polobohů. Čím víc má někdo hmotného bohatství, tím je slepější co se týče duchovního života. Polobozi jsou oddanými Pána kvůli hmotnému jmění, ale přestože Nejvyšší Osobnost Božství zdánlivě není na straně démonů, jedná vždy pro jejich dobro, když je připravuje o postavení, které by v nich vyvolávalo falešnou pýchu. Pýcha živé bytosti mate, a proto jim Pán odebírá prestižní postavení jako projev své zvláštní přízně.