No edit permissions for Čeština
Velká duše Bali Mahārāja pochopil, že oddaná služba pod ochranou lotosových nohou Pána ve stavu úplné odevzdanosti je tím nejvyšším, co lze v životě získat. Ujištěn o tomto závěru, se srdcem zaplaveným extatickou oddaností a očima plnýma slz se poklonil Osobnosti Božství a pak se odebral se svými společníky na planetu Sutala. Tak Nejvyšší Pán splnil touhu Aditi a dosadil Pána Indru do jeho původního postavení. Prahlāda Mahārāja, který si byl vědom Baliho propuštění, poté popsal transcendentální zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství v tomto hmotném světě. Velebil Nejvyššího Pána za to, že tvoří hmotný svět, na všechny hledí stejně a k oddaným je nesmírně štědrý, jako strom přání. Řekl dokonce, že Pán je laskavý nejen ke svým oddaným, ale i k démonům. Tak popsal Jeho neomezenou bezpříčinnou milost. Pak se sepjatýma rukama složil Pánu uctivé poklony, obřadně Ho obešel a ve shodě s Pánovým nařízením se rovněž odebral na planetu Sutala. Pán potom přikázal Śukrācāryovi, aby uvedl, jakých chyb a nedostatků se Bali Mahārāja při oběti dopustil. Śukrācārya se pronášením Pánova svatého jména zbavil ploduchtivého jednání a vysvětlil, jak může zpívání zbavit podmíněnou duši všech chyb. Potom Baliho oběť dokončil. Všichni velcí světci prohlásili Pána Vāmanadeva za příznivce Pána Indry, jelikož ho přivedl zpátky na jeho nebeskou planetu. Uznali, že Nejvyšší Osobnost Božství udržuje v chodu celý vesmír. Indra byl i se svými společníky nesmírně šťastný; posadil Pána Vāmanadeva před sebe a ve vlastním letadle se vrátili na nebeskou planetu. Všichni polobozi, světci, Pitové, Bhūtové a Siddhové Pána Viṣṇua po zhlédnutí Jeho úžasných činností v obětní aréně Baliho Mahārāje znovu a znovu oslavovali. Kapitola končí prohlášením, že opěvovat slavné činnosti Pána Viṣṇua a naslouchat o nich je nejpříznivějším úkolem podmíněné duše.
« Previous
Next »