SLOKA 14
tam āha sātikaruṇaṁ
mahā-kāruṇikaṁ nṛpam
yādobhyo jñāti-ghātibhyo
dīnāṁ māṁ dīna-vatsala
kathaṁ visṛjase rājan
bhītām asmin sarij-jale
tam—jemu (Satyavratovi); āha—řekla; sā—ta rybka; ati-karuṇam — nesmírně soucitnému; mahā-kāruṇikam—nesmírně milostivému; nṛpam—králi Satyavratovi; yādobhyaḥ—vodním živočichům; jñāti-ghātibhyaḥ — kteří s oblibou zabíjejí menší ryby; dīnām—nebohou; mām—Mě; dīna- vatsala—ó ochránce ubohých; katham—proč; visṛjase—hážeš; rājan—ó králi; bhītām—velmi se bojím; asmin—v této; sarit-jale—do vody řeky.
Nebohá rybka žadonivým hlasem oslovila krále Satyavratu, který byl nesmírně milostivý: “Můj milý králi, ochránce ubohých, proč Mě hážeš do řeky, kde je tolik vodních živočichů, kteří Mě mohou zabít? Velmi se jich bojím.”
V Matsya Purāṇě je řečeno:
ananta-śaktir bhagavān
matsya-rūpī janārdanaḥ
krīḍārthaṁ yācayām āsa
svayaṁ satyavrataṁ nṛpam
“Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má neomezenou moc. Ve své zábavě v podobě ryby přesto prosil krále Satyavratu o ochranu.”