SLOKA 37
ahaṁ tvām ṛṣibhiḥ sārdhaṁ
saha-nāvam udanvati
vikarṣan vicariṣyāmi
yāvad brāhmī niśā prabho
aham—Já; tvām—k tobě; ṛṣibhiḥ—se všemi světci; sārdham—všechny dohromady; saha—s; nāvam—lodí; udanvati—na vodách zkázy; vikarṣan—spojující; vicariṣyāmi—budu cestovat; yāvat—dokud; brāhmī — Pána Brahmy; niśā—noc; prabho—ó králi.
Budu cestovat vodami zkázy a potáhnu za sebou loď i s tebou a všemi ṛṣii, ó králi, dokud neskončí noční spánek Pána Brahmy.
Toto zpustošení ve skutečnosti nenastalo v noci Pána Brahmy, ale během jeho dne, neboť to bylo za vlády Cākṣuṣi Manua. Brahmova noc začíná, když jde Brahmā spát, ale čtrnáct Manuů, mezi něž patří i Cākṣuṣa Manu, se střídá během dne. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura proto ve svém komentáři uvádí, že Pán Brahmā sice prožíval den, ale svrchovanou vůlí Pána se mu chtělo na chvíli spát. Toto krátké období je pokládáno za Brahmovu noc. Podrobně to rozebírá Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě, a zde je stručný obsah jeho rozboru: Během vlády Svāyambhuvy Manua nastalo zničení, protože ho proklel Agastya Muni. O tomto zničení se zmiňuje Matsya Purāṇa. V období Cākṣuṣi Manua ze svrchované vůle Pána znenadání došlo k dalšímu zničení (pralaya). To uvádí Mārkaṇḍeya Ṛṣi v díle zvaném Viṣṇu-dharmottara. Zničení nenastává nutně na konci období každého Manua, ale na konci Cākṣuṣa- manvantary chtěl Nejvyšší Pán pomocí své matoucí energie Satyavratovi ukázat následky zničení. Takový je i názor Śrīly Śrīdhara Svāmīho. Laghu- bhāgavatāmṛta říká:
madhye manvantarasyaiva
muneḥ śāpān manuṁ prati
pralayo 'sau babhūveti
purāṇe kvacid īryate
ayam ākasmiko jātaś
cākṣuṣasyāntare manoḥ
pralayaḥ padmanābhasya
līlayeti ca kutracit
sarva-manvantarasyānte
pralayo niścitaṁ bhavet
viṣṇu-dharmottare tv etat
mārkaṇḍeyeṇa bhāṣitam
manor ante layo nāsti
manave ’darśi māyayā
viṣṇuneti bruvāṇais tu
svāmibhir naiṣa manyate