“Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je příčina všech příčin; původní osoba, ze které vše pochází. Je základní příčinou tohoto vesmírného projevu a celý vesmír spočívá v Něm, ale přesto je transcendentální, neboť vše, co se týká hmotného světa, zařizuje prostřednictvím své vnější energie. Sám věčně sídlí v duchovním světě — na Vaikuṇṭě či Goloce Vṛndāvaně — kde se věnuje svým věčným zábavám. Hmotný svět je výtvorem Jeho vnější energie neboli hmotné přírody, která jedná pod Jeho vedením. Tak dochází ke stvoření, udržování a zničení, ale Pán existuje neustále, což neoddaní velice těžko chápou. I když má každý možnost vnímat transcendentální Nejvyšší Osobnost Božství, jedině čistí oddaní skutečně vnímají přítomnost a činnosti Pána. Ani v nejmenším se Ho nedotýká hmotné zrození, smrt, stáří a nemoc, a jestliže se někdo v hmotném světě Pánu odevzdá, dosáhne i on tohoto transcendentálního postavení. Pán se zjevuje a předvádí své činnosti pro uspokojení oddaných (paritrāṇāya sādhūnām). Jeho příchod na tento svět, Jeho odchod z něho a další zábavy nejsou hmotné. Ten, kdo zná toto tajemství, může vstoupit do království Boha. V Osobnosti Božství jsou sladěny všechny protiklady, Pán sídlí v srdci každého, je vládcem všeho, svědkem všech činností a původním zdrojem všech živých bytostí. Všechny živé bytosti jsou ve skutečnosti Jeho částmi, neboť On je původem Mahā-Viṣṇua, z něhož se rodí všichni obyvatelé hmotného světa. Pán může sledovat činnosti našich smyslů, jež mohou jednat a dosahovat hmotných výsledků díky Jeho milosti. I když je původním zdrojem všeho, žádný z Jeho výtvorů se Ho nedotýká. Je jako zlatý důl, z něhož pochází zlato pro výrobu všech ozdob, ale který se přitom od zlatých ozdob liší. Pán je uctíván metodou předepsanou v Pañcarātrách. Je zdrojem našeho poznání a může nás vysvobodit. Naší povinností proto je snažit se Ho poznat podle pokynů oddaných, zvláště duchovního mistra. I když je pro nás kvalita dobra zahalená, budeme-li plnit pokyny světců a duchovního mistra, můžeme být vysvobozeni z hmotného zajetí.