SLOKA 5
kālena pañcatvam iteṣu kṛtsnaśo
lokeṣu pāleṣu ca sarva-hetuṣu
tamas tadāsīd gahanaṁ gabhīraṁ
yas tasya pāre ’bhivirājate vibhuḥ
kālena—časem (po mnoha miliónech let); pañcatvam—když je vše iluzorní zničeno; iteṣu—všechny proměny; kṛtsnaśaḥ—se vším v tomto vesmírném projevu; lokeṣu—všechny planety nebo vše, co existuje; pāleṣu—udržovatelé, jako je Pán Brahmā; ca—také; sarva-hetuṣu—všechny příčiny; tamaḥ—velká temnota; tadā—tehdy; āsīt—byla; gahanam—velice hustá; gabhīram—hluboká; yaḥ—Nejvyšší Pán, který; tasya—touto tmou; pāre—nad; abhivirājate—existuje či září; vibhuḥ—Nejvyšší.
Když jsou pak časem zničeny veškeré vesmírné projevy — příčiny i důsledky, včetně planet a jejich vládců a udržovatelů — nastane hluboká tma. Nad touto temnotou však existuje Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Přijímám útočiště u Jeho lotosových nohou.
Z védských manter víme, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stojí nad vším. Je nejvyšší, nad všemi polobohy včetně Pána Brahmy a Pána Śivy. Je svrchovaným vládcem. Když působením Jeho energie všechno zmizí, ve vesmíru nastane hluboká tma. Nejvyšší Pán je však také slunečním svitem, jak je potvrzeno ve védských mantrách: āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastāt. Když se tady na Zemi ocitneme v temnotě noci — jak zažíváme každý den — Slunce na nebi stále někde svítí. Nejvyšší Osobnost Božství, svrchované Slunce, rovněž nepřestává zářit, ani když časem dojde ke zničení celého vesmírného projevu.