SLOKA 13
evaṁ vimokṣya gaja-yūtha-pam abja-nābhas
tenāpi pārṣada-gatiṁ gamitena yuktaḥ
gandharva-siddha-vibudhair upagīyamāna-
karmādbhutaṁ sva-bhavanaṁ garuḍāsano ’gāt
evam—takto; vimokṣya—osvobozující; gaja-yūtha-pam—krále slonů, Gajendru; abja-nābhaḥ—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, z jehož pupku vyrůstá lotos; tena—jím (Gajendrou); api—také; pārṣada-gatim—postavení Pánova společníka; gamitena—který již získal; yuktaḥ—v doprovodu; gandharva—obyvatelé Gandharvaloky; siddha—obyvatelé Siddhaloky; vibudhaiḥ—a všichni vznešení mudrci; upagīyamāna—byly oslavovány; karma—jehož transcendentální činnosti; adbhutam—úžasné; sva-bhavanam—do svého sídla; garuḍa-āsanaḥ—sedící na Garuḍových zádech; agāt—vrátil se.
Poté, co Pán vysvobodil krále slonů ze spárů krokodýla i z hmotné existence, která je také jako krokodýl, udělil mu sārūpya-mukti. V doprovodu Gandharvů, Siddhů a dalších polobohů, jež velebili Pána za Jeho úžasné transcendentální činnosti, se na zádech svého přepravce Garuḍy vrátil do svého podivuhodného sídla a Gajendru vzal s sebou.
V tomto verši je významné slovo vimokṣya. Mokṣa či mukti (“osvobození”) pro oddaného znamená získat postavení Pánova společníka. Impersonalisté se spokojí s osvobozením v podobě splynutí se září Brahmanu, ale pro oddaného mukti neznamená splynout se září Pána, nýbrž přemístit se rovnou na Vaikuṇṭhaloky a stát se společníkem Pána. V této souvislosti je důležitý verš ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.8):
tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk
“Ten, kdo se uchází o Tvou milost a toleruje všechny nepříznivé podmínky způsobené karmou za jeho minulé činy, kdo neustále zaměstnává svou mysl, slova a tělo oddanou službou Tobě a neustále se Ti klaní, má nepochybně oprávněný nárok na osvobození.” Oddaný, který toleruje všechno v hmotném světě a trpělivě vykonává svou oddanou službu, se může stát oprávněným kandidátem na vysvobození (mukti-pade sa dāya-bhāk). Slovo dāya-bhāk označuje dědičné právo na Pánovu milost. Oddaný musí jednoduše pokračovat s oddanou službou a nehledět na hmotné podmínky. Pak se automaticky stane právoplatným uchazečem o přemístění na Vaikuṇṭhaloku. Oddaný, který Pánu prokazuje čistou službu, získává právo jít na Vaikuṇṭhaloku, stejně jako syn zdědí majetek svého otce.
Když oddaný získá vysvobození, je zbaven hmotného znečištění a zaměstná se jako služebník Pána. To je vysvětleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.10.6): muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Slovo svarūpa se vztahuje na sārūpya-mukti — návrat domů, zpátky k Bohu, kde oddaný zůstane věčným společníkem Pána poté, co získá stejné duchovní tělo, jako má Pán, se čtyřma rukama držícíma lasturu, disk, kyj a lotos (śaṅkha, cakra, gadā, padma). Mukti impersonalisty se liší od mukti oddaného tím, že oddaný je ihned ustaven věčným služebníkem Pána, zatímco impersonalista sice splyne se září brahmajyoti, ale zůstává v nejistém postavení a obvykle znovu poklesne do hmotného světa. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ (Bhāg. 10.2.32). I když se impersonalista povznese k záři Brahmanu a vstoupí do ní, nemá žádné zaměstnání ve službě Pánu, a proto ho začne znovu přitahovat hmotné lidumilné jednání. Sestoupí, aby otevíral nemocnice a vzdělávací ústavy, sytil chudé lidi a vykonával podobné materialistické činnosti, které považuje za cennější než službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Anādṛta-yuṣmad- aṅghrayaḥ — impersonalisté si nemyslí, že sloužit Pánu má větší cenu než sloužit chudým lidem a otevírat školy či nemocnice. I když říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā — “Brahman je skutečný a hmotný svět iluzorní”—přesto velice dychtí sloužit tomuto iluzornímu hmotnému světu a službě lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství se vyhýbají.