SLOKA 24
śrī-śuka uvāca
ity ābhāṣya surān vedhāḥ
saha devair arindama
ajitasya padaṁ sākṣāj
jagāma tamasaḥ param
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti—takto; ābhāṣya—hovořící; surān—k polobohům; vedhāḥ—Pán Brahmā, který je hlavní osobností ve vesmíru a dává každému správné pochopení védského poznání; saha—s; devaiḥ—polobohy; arim-dama—ó Mahārāji Parīkṣite, pokořiteli všech nepřátel (jako například smyslů); ajitasya—Nejvyšší Osobnosti Božství; padam—do sídla; sākṣāt—přímo; jagāma—odebral se; tamasaḥ—svět temnoty; param—transcendentální, nad ním.
Ó Mahārāji Parīkṣite, pokořiteli všech nepřátel, poté, co Pán Brahmā dokončil svůj proslov k polobohům, vzal je s sebou do sídla Nejvyšší Osobnosti Božství, jež se nachází mimo tento hmotný svět. Pánovo sídlo je na ostrově zvaném Śvetadvīp, jenž leží v oceánu mléka.
Mahārāja Parīkṣit je zde osloven jako arindama neboli “přemožitel všech nepřátel”. Nepřátele nemáme jen vně našich těl, ale mnoho jich je i uvnitř, jako například chtivé touhy, hněv a chamtivost. Mahārāja Parīkṣit byl arindama, protože během svého politického působení dokázal pokořit nepřátele všeho druhu, a navíc jakmile uslyšel, že za sedm dní zemře, okamžitě opustil své království, přestože byl mladý král. Neplnil příkazy nepřátel ve svém těle, jako je chtíč, chamtivost a hněv, a vůbec se proto nehněval na muniho syna, který ho proklel. Kletbu naopak přijal a ve společnosti Śukadeva Gosvāmīho se připravil na smrt. Smrt je nevyhnutelná; nikdo ji nemůže přemoci. Proto chtěl Mahārāja Parīkṣit, dokud byl plně při vědomí, naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu. Z tohoto důvodu je zde osloven jako arindama.
Rovněž důležité je další slovo, sura-priya. I když Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, není vůči nikomu zaujatý, je zvláště nakloněn svým oddaným (ye bhajanti tu māṁ bhaktyā mayi te teṣu cāpy aham). Všichni Jeho oddaní jsou polobozi. V tomto světě existují dva druhy lidí: jeden se nazývá deva a druhý asura. Padma Purāṇa uvádí:
dvau bhūta-sargau loke 'smin
daiva āsura eva ca
viṣṇu-bhaktaḥ smṛto daiva
āsuras tad-viparyayaḥ
Každý, kdo je oddaný Pána Kṛṣṇy, se nazývá deva a ostatní jsou asurové, i když mohou být oddanými polobohů. Rāvaṇa byl například velkým oddaným Pána Śivy, ale je popsáno, že byl asura. Také Hiraṇyakaśipu je popisován jako velký oddaný Pána Brahmy, a přesto byl rovněž asurou. Jedině oddaný Pána Viṣṇua se tedy nazývá sura, a nikoliv asura. Pána Kṛṣṇu velice těší Jeho oddaní, a to i v případě, že nejsou na nejvyšší úrovni oddané služby. Dokonce i oddaný na nižší úrovni je transcendentální, a pokud bude i nadále žít životem oddaného, zůstane devou neboli surou. Jestliže bude takto pokračovat, vždy bude těšit Kṛṣṇu a dostávat od Něho veškeré pokyny potřebné k tomu, aby se mohl snadno vrátit domů, zpátky k Bohu.
O sídle Nejvyšší Osobnosti Božství (ajitasya padam) v Mléčném oceánu v tomto hmotném světě Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: padaṁ kṣīrodadhi-stha-śvetadvīpaṁ tamasaḥ prakṛteḥ param. Ostrov zvaný Śvetadvīp, který leží v oceánu mléka, je transcendentální. Nemá s hmotným světem nic společného. Pokud má městská správa své letovisko, ve kterém pobývá starosta a významní úředníci, nejedná se o obyčejný dům. Přestože se Śvetadvīp, ležící v oceánu mléka, nachází v tomto hmotném světě, je paraṁ padam, transcendentální.