SLOKA 36
yac-cakṣur āsīt taraṇir deva-yānaṁ
trayīmayo brahmaṇa eṣa dhiṣṇyam
dvāraṁ ca mukter amṛtaṁ ca mṛtyuḥ
prasīdatāṁ naḥ sa mahā-vibhūtiḥ
yat—ten, kdo; cakṣuḥ—oko; āsīt—stal se; taraṇiḥ—bůh Slunce; deva- yānam—božstvo, které vládne cestě osvobození polobohů; trayī-mayaḥ — poskytující vedení ohledně védského poznání kategorie karma-kāṇḍa; brahmaṇaḥ—nejvyšší pravdy; eṣaḥ—toto; dhiṣṇyam—místo realizace; dvāram ca—jakož i brána; mukteḥ—k osvobození; amṛtam—cesta věčného života; ca—také; mṛtyuḥ—příčina smrti; prasīdatām—kéž je spokojen; naḥ—s námi; saḥ—tento Nejvyšší Pán; mahā-vibhūtiḥ—všemocný.
Bůh Slunce značí cestu osvobození, která se nazývá arcirādi-vartma. Je hlavním pomocníkem v pochopení Véd, sídlem, kde je možné uctívat Absolutní Pravdu, bránou k osvobození a zdrojem věčného života, jakož i příčinou smrti. Bůh Slunce je okem Pána. Kéž je tento Nejvyšší Pán, který je svrchovaně mocný, s námi spokojen!
Bůh Slunce je pokládán za hlavního z polobohů. Je rovněž pokládán za poloboha, který střeží severní stranu vesmíru. Také napomáhá v pochopení Véd. Brahma-saṁhitā (5.52) to potvrzuje:
yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati saṁbhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Slunce, které oplývá nekonečnou září, je králem všech planet a zpodobením dobré duše. Je jako oko Nejvyššího Pána. Uctívám prvotního Pána Govindu, na jehož nařízení Slunce putuje svou cestou, usazené na kole času.” Slunce je skutečně okem Pána. Ve védských mantrách je řečeno, že nikdo nemůže vidět, dokud nevidí Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná živá bytost na jakékoliv planetě by bez slunečního svitu nic neviděla. Proto je Slunce považováno za oko Nejvyššího Pána. To je zde potvrzeno slovy yac-cakṣur āsīt a v Brahma-saṁhitě slovy yac-cakṣur eṣa savitā. Slovo savitā označuje boha Slunce.