SLOKA 3-7
viriñco bhagavān dṛṣṭvā
saha śarveṇa tāṁ tanum
svacchāṁ marakata-śyāmāṁ
kañja-garbhāruṇekṣaṇām
tapta-hemāvadātena
lasat-kauśeya-vāsasā
prasanna-cāru-sarvāṅgīṁ
sumukhīṁ sundara-bhruvam
mahā-maṇi-kirīṭena
keyūrābhyāṁ ca bhūṣitām
karṇābharaṇa-nirbhāta-
kapola-śrī-mukhāmbujām
kāñcīkalāpa-valaya-
hāra-nūpura-śobhitām
kaustubhābharaṇāṁ lakṣmīṁ
bibhratīṁ vana-mālinīm
sudarśanādibhiḥ svāstrair
mūrtimadbhir upāsitām
tuṣṭāva deva-pravaraḥ
saśarvaḥ puruṣaṁ param
sarvāmara-gaṇaiḥ sākaṁ
sarvāṅgair avaniṁ gataiḥ
viriñcaḥ—Pán Brahmā; bhagavān—jehož pro jeho vlivné postavení také nazývají bhagavān; dṛṣṭvā—když spatřil; saha—s; śarveṇa—Pánem Śivou; tām—Nejvyššímu Pánu; tanum—Jeho transcendentální podobu; svacchām—bez hmotného znečištění; marakata-śyāmām—tělesným jasem podobným světlu modrého drahokamu; kañja-garbha-aruṇa-īkṣaṇām—s očima růžovýma jako lůno lotosového květu; tapta-hema-avadātena — lesknoucí se jako tekoucí zlato; lasat—třpytící se; kauśeya-vāsasā—oblečen do žlutých hedvábných šatů; prasanna-cāru-sarva-aṅgīm—všechny části Jeho těla byly půvabné a nádherné; su-mukhīm—se smějícím se obličejem; sundara-bhruvam—s překrásně posazeným obočím; mahā- maṇi-kirīṭena—s helmicí posázenou cennými drahokamy; keyūrābhyām ca bhūṣitām—ozdobený různými šperky; karṇa-ābharaṇa-nirbhāta—ozářený paprsky z drahokamů na Jeho uších; kapola—s tvářemi; śrī-mukha- ambujām—jehož nádherný obličej podobný lotosu; kāñcī-kalāpa-valaya—ozdoby jako pás kolem boků a náramky na rukách; hara-nūpura — s náhrdelníkem na hrudi a zvonky na kotnících; śobhitām—vše nádherně uspořádané; kaustubha-ābharaṇām—jehož hruď byla ozdobena drahokamem Kaustubha; lakṣmīm—bohyně štěstí; bibhratīm—pohybující; vana-mālinīm—s květinovými girlandami; sudarśana-ādibhiḥ—nesoucí Sudarśana cakru a další předměty; sva-astraiḥ—se svými zbraněmi; mūrtimadbhiḥ—ve své původní podobě; upāsitām—uctívaný; tuṣṭāva — spokojený; deva-pravaraḥ—hlavní z polobohů; sa-śarvaḥ—s Pánem Śivou; puruṣam param—Nejvyšší Osobnost; sarva-amara-gaṇaiḥ—doprovázený všemi polobohy; sākam—s; sarva-aṅgaiḥ—všemi částmi těla; avanim — na zem; gataiḥ—položil se.
Pán Brahmā společně s Pánem Śivou viděli křišťálově jasnou osobní krásu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jehož načernalá barva pleti připomíná drahokam marakata, jehož oči jsou načervenalé jako nitro lotosu, jenž nosí šaty žluté jako roztavené zlato a jehož celé tělo je přitažlivě ozdobené. Viděli Jeho nádherný, usmívající se lotosový obličej, korunovaný helmicí posázenou cennými drahokamy. Pán má přitažlivé obočí a Jeho tváře zdobí náušnice. Pán Brahmā a Pán Śiva viděli pás kolem Jeho boků, náramky na Jeho rukách, náhrdelník na Jeho hrudi a zvonky na kotnících. Pán je ozdoben girlandami z květů, na krku má pověšen drahokam Kaustubha a nosí s sebou bohyni štěstí a své osobní zbraně, jako je disk a kyj. Když tedy Pán Brahmā, Pán Śiva a ostatní polobozi viděli Pánovu podobu, všichni okamžitě padli obličejem k zemi, aby Mu tak složili poklony.