S představou, že stloukáním vzniklý nektar bude rozdělen rovným dílem, přivedli polobozi a démoni Vāsukiho, aby ho použili jako provaz při otáčení tloukem. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, chytře zařídil, aby démoni drželi tohoto velkého hada blízko tlamy, zatímco polobozi ho drželi za ocas. Pak ho začali usilovně tahat ze strany na stranu. Jelikož tlouk tvořený horou Mandara byl velice těžký a neměl se ve vodě o co opřít, potápěl se do oceánu, a tak se démoni i polobozi namáhali zbytečně. Nejvyšší Pán se pak zjevil v podobě želvy a podepřel horu Mandara svými zády. Stloukání tedy začalo s velkým úsilím nanovo. Jako jeho výsledek vzniklo velké množství jedu. Prajāpatiové neznali nikoho jiného, kdo by je mohl zachránit, než Pána Śivu, a proto šli za ním a přednesli mu modlitby plné pravdy. Pán Śiva se nazývá Āśutoṣa, protože ho velmi potěší, když vidí oddanost. Bez námitek tedy souhlasil, že vypije všechen jed vytvořený stloukáním. Bohyni Durgu neboli Bhavānī, Śivovu manželku, vůbec nerozrušilo, když její muž souhlasil, že jed vypije, protože znala jeho moc. Dokonce dala najevo radost z jeho rozhodnutí. Potom Pán Śiva shromáždil zhoubný jed, který byl všude, vzal ho do dlaně a vypil ho. Tím jeho krk zmodral. Malé množství jedu mu z dlaní ukáplo na zem, a proto na světě existují jedovaté rostliny, jedovatí hadi a štíři a jiná jedovatá stvoření.