SLOKA 3
tan naicchan daitya-patayo
mahā-puruṣa-ceṣṭitam
na gṛhṇīmo vayaṁ puccham
aher aṅgam amaṅgalam
svādhyāya-śruta-sampannāḥ
prakhyātā janma-karmabhiḥ
tat—ten plán; na aicchan—nelíbil se; daitya-patayaḥ—vůdcům démonů; mahā-puruṣa—Nejvyšší Osobnosti Božství; ceṣṭitam—pokus; na — ne; gṛhṇīmaḥ—vezmeme; vayam—my všichni (Daityové); puccham — ocas; aheḥ—hada; aṅgam—část těla; amaṅgalam—nepříznivou, podřadnou; svādhyāya—studiem Véd; śruta—a védským poznáním; sampannāḥ—obdaření; prakhyātāḥ—významní; janma-karmabhiḥ—podle zrození a činností.
Vůdci démonů nepovažovali za moudré držet ocas, který je nepříznivou částí hada. Místo toho chtěli držet předek, který již uchopili polobozi společně s Osobností Božství, jelikož tato část byla příznivá a slavná. Pod záminkou, že jsou pokročilí studenti védského poznání a proslulí svým zrozením a činnostmi, démoni protestovali, že chtějí držet předek hada.
Démoni si mysleli, že předek hada je příznivý a že chopit se této části by bylo vznešenější. Daityové navíc musejí dělat vždy opak toho, co polobozi. Je to v jejich povaze. Na vlastní oči to vidíme v souvislosti s naším hnutím pro vědomí Kṛṣṇy. Hlásáme ochranu krav a povzbuzujeme lidi, aby pili více mléka a jedli chutná mléčná jídla, ale démoni proti těmto tvrzením prohlašují, že mají pokročilé vědecké poznání, jak je zde uvedeno slovy svādhyāya-śruta-sampannāḥ, a podle jejich vědeckých poznatků je mléko nebezpečné, zatímco maso ze zabitých krav je velice výživné. Tyto názorové neshody budou trvat věčně. Ve skutečnosti existují již od pradávna. Již před mnoha milióny let probíhalo stejné soutěžení. Na základě svého takzvaného studia Véd chtěli démoni raději držet hada u tlamy. Nejvyšší Pán se rozhodl uchopit nebezpečnější část hada a nechat démony, aby drželi ocas, který byl nebezpečný daleko méně. Kvůli své soupeřivé touze si však démoni přáli držet hada u tlamy sami. Kdyby měli polobozi vypít jed, démoni by prohlásili: “Proč nemáme my dostat jed a zemřít slavně?”
S ohledem na tato slova svādhyāya-śruta-sampannāḥ prakhyātā janma- karmabhiḥ lze položit ještě i jinou otázku: Je-li někdo skutečně zběhlý ve védském poznání, proslulý plněním předepsaných činností a narozený ve vznešené, aristokratické rodině, proč má být nazýván démonem? Odpověď zní, že člověk může být vysoce vzdělaný a mít aristokratický původ, ale pokud je bezbožný a neposlouchá pokyny Boha, je to démon. V dějinách je mnoho příkladů osob, jako Hiraṇyakaśipu, Rāvaṇa a Kaṁsa, kteří měli dobré vzdělání, narodili se v aristokratických rodinách a byli velmi mocní a udatní v boji, ale jelikož se vysmívali Nejvyšší Osobnosti Božství, byli označováni jako Rākṣasové neboli démoni. Člověk sice může mít velmi dobré vzdělání, ale pokud nemá pochopení pro vědomí Kṛṣṇy a poslušnost vůči Nejvyššímu Pánu, je to démon. To Pán sám popisuje v Bhagavad-gītě (7.15):
na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
“Ti bezvěrci, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsou nejnižší z lidí, jež o poznání připravila iluze a kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.” Āsuraṁ bhāvam znamená nepřijímat existenci Boha nebo transcendentální pokyny Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā evidentně sestává z transcendentálních pokynů, které přímo udělil Nejvyšší Pán. Avšak asurové, místo aby tyto pokyny bez výhrad přijali, vytvářejí komentáře podle vlastních rozmarů a matou každého, aniž by z toho sami měli nějaký prospěch. Proto je třeba si dávat velký pozor na démonské, bezbožné osoby. I když má bezbožný démon výborné vzdělání, podle slov Pána Kṛṣṇy musí být hodnocen jako mūḍha, narādhama a māyayāpahṛta-jñāna.