Pán Rāmacandra, Nejvyšší Osobnost Božství, prováděl mnohé oběti, jimiž uctíval sám sebe, a po jejich dokončení rozdal zemi knězům hotā, adhvaryu, udgātā a brahmā. Prvnímu dal východní stranu světa, druhému západní, třetímu severní a čtvrtému jižní a zbytek země daroval ācāryovi. Všichni brāhmaṇové ocenili, jakou víru v ně Pán Rāmacandra má a jak rád má své služebníky. Přednesli Mu pak své modlitby a vrátili vše, co si od Něj vzali. Za dostatečný příspěvek považovali osvícení, které jim dává v srdci. Později se Pán Rāmacandra oblékl jako obyčejný člověk a procházel se městem, aby poznal, jak o Něm lidé smýšlejí. Jednu noc zaslechl, jak nějaký muž mluví se svou ženou, která navštívila dům jiného muže, a při svém peskování vyjadřoval pochyby o charakteru Sītādevī. Pán se ihned vrátil domů a kvůli obavám z takových pomluv se naoko rozhodl zříci její společnosti. Vykázal tedy Sītādevī, která byla těhotná, do āśramu mudrce Vālmīkiho. Tam porodila dvojčata, syny Lavu a Kuśu. Lakṣmaṇa v Ayodhyi zplodil dva syny, kteří dostali jména Aṅgada a Citraketu, Bharata zplodil také dva syny, kteří byli pojmenováni Takṣa a Puṣkala, a také Śatrughna zplodil dva syny, Subāhua a Śrutasenu. Když se Bharata v zastoupení krále, Pána Rāmacandry, vydal dobýt různé země, bojoval s mnoha milióny Gandharvů. Tím, že je v boji zabil, získal nesmírné bohatství, které pak přivezl domů. Śatrughna zabil v Madhuvanu démona jménem Lavaṇa a poté založil město zvané Mathurā. Mezitím Sītādevī svěřila své syny do péče mudrce Vālmīkiho a vstoupila do země. Když se to Pán Rāmacandra dozvěděl, velice Ho to zarmoutilo a po třináct tisíc let se věnoval konání obětí. Poté Śukadeva Gosvāmī vylíčil závěrečnou zábavu Pána Rāmacandry-Jeho odchod-a prokázal, že se Pán zjevuje jen proto, aby se věnoval svým zábavám. Tuto kapitolu pak končí výčtem výsledků naslouchání o skutcích Pána Rāmacandry a popisem toho, jak Pán chránil své občany a jak projevoval lásku svým bratrům.