SLOKA 1
śrī-śuka uvāca
bhagavān ātmanātmānaṁ
rāma uttama-kalpakaiḥ
sarva-devamayaṁ devam
īje ’thācāryavān makhaiḥ
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; ātmanā—sám; ātmānam—sebe; rāmaḥ—Pán Rāmacandra; uttama-kalpakaiḥ—s velice honosným obětním vybavením; sarva- deva-mayam—duše všech polobohů; devam—samotný Nejvyšší Pán; īje—uctíval; atha—tak; ācāryavān—pod vedením ācāryi; makhaiḥ—prováděním obětí.
Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté Pán Rāmacandra, Nejvyšší Osobnost Božství, přijal ācāryu a prováděl oběti s honosným vybavením. Tak uctíval sám sebe, protože On je Nejvyšším Pánem všech polobohů.
Sarvārhaṇam acyutejyā. Uctíváním Acyuty, Nejvyšší Osobnosti Božství, je uctíván každý. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (4.31.14) je uvedeno:
yathā taror mūla-niṣecanena
tṛpyanti tat-skandha-bhujopaśākhāḥ
prāṇopahārāc ca yathendriyāṇāṁ
tathaiva sarvārhaṇam acyutejyā
“Tak jako zalévání kořene stromu posiluje jeho kmen, větve, výhonky a listy a dodávání potravy žaludku oživuje smysly a údy těla, uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství uspokojuje polobohy, kteří jsou částmi oné Svrchované Osoby.” Provádět yajñu znamená uctívat Nejvyššího Pána. Zde Nejvyššího Pána uctíval Nejvyšší Pán. Proto je řečeno: bhagavān ātmanātmānam īje — Pán uctíval sám sebe. To však neomlouvá māyāvādskou filozofii, podle které se člověk považuje za Nejvyšší Osobnost Božství. Jīva, živá bytost, se od Nejvyššího Pána vždy liší. Nikdy se nestane, aby živé bytosti (vibhinnāṁśa) byly s Pánem totožné, i když māyāvādīni někdy napodobují Pánovo uctívání sama sebe. Pán Kṛṣṇa ve stavu gṛhasthy o sobě každé ráno meditoval a podobně Pán Rāmacandra prováděl yajñi pro své uspokojení, ale to neznamená, že by obyčejná živá bytost měla Pána napodobovat a věnovat se procesu ahaṅgraha-upāsanā. Takové neautorizované uctívání se zde nedoporučuje.