SLOKA 19
smaratāṁ hṛdi vinyasya
viddhaṁ daṇḍaka-kaṇṭakaiḥ
sva-pāda-pallavaṁ rāma
ātma-jyotir agāt tataḥ
smaratām — těch, kdo na Něho stále myslí; hṛdi — do srdce; vinyasya — kladoucí; viddham — pobodané; daṇḍaka-kaṇṭakaiḥ — trny v lese Daṇḍakāraṇya (když tam Pán Rāmacandra žil); sva-pāda-pallavam — své lotosové nohy; rāmaḥ — Pán Rāmacandra; ātma-jyotiḥ — paprsky Jeho tělesné záře zvané brahmajyoti; agāt — vstoupil; tataḥ — za brahmajyoti, na svou Vaikuṇṭhu.
Po dokončení oběti vložil Pán Rāmacandra své lotosové nohy, do kterých se během Jeho života v lese Daṇḍakāraṇya někdy zabodávaly trny, do srdcí těch, kdo na Něj stále myslí. Pak vstoupil do svého sídla, na Vaikuṇṭhu, za záři brahmajyoti.
Oddaní vždy meditují o Pánových lotosových nohách. Když Pán Rāmacandra putoval po lese Daṇḍakāraṇya, do lotosových nohou Ho někdy bodaly trny a oddaní při tom pomyšlení omdlívali. Pán necítí bolest, ani radost způsobenou jakoukoliv akcí či reakcí tohoto hmotného světa, ale oddaní nesnesou ani to, když se do Pánových lotosových nohou zabodne trn. Takové bylo rozpoložení gopī, když myslely na to, jak Kṛṣṇa chodí po lese a Jeho lotosové nohy zraňují kameny a zrnka písku. Toto trápení v srdci oddaného nemohou karmī, jñānī ani yogīni pochopit. Oddaní, kteří nesnesli ani pomyšlení na to, jak Pánovy lotosové nohy bodají trny, byli vystaveni dalšímu utrpení při myšlenkách na odchod Pána, neboť se po skončení svých zábav v hmotném světě musel vrátit do svého sídla.
The word ātma-jyotiḥ is significant. The brahmajyoti, which is greatly appreciated by jñānīs, or monistic philosophers who desire to enter it for liberation, is nothing but the rays of the Lord’s body.
yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Uctívám Govindu, prvotního Pána, který má nesmírnou moc. Záře Jeho transcendentální podoby je neosobní Brahman, který je absolutní, úplný a neomezený a který obsahuje nesčetné planety s jejich rozmanitým bohatstvím v mnoha miliónech vesmírů.” (Brahma-saṁhitā 5.40). Brahmajyoti je začátkem duchovního světa a za ní se nacházejí Vaikuṇṭhy. Jinými slovy — brahmajyoti se vždy vyskytuje okolo Vaikuṇṭh, tak jako sluneční světlo vždy obklopuje slunce. Kdo chce vstoupit na planetu Slunce, musí projít sluneční září. Když tedy Pán nebo Jeho oddaní vstupují na Vaikuṇṭhy, procházejí skrze brahmajyoti. Jñānī neboli monističtí filozofové vzhledem ke svému neosobnímu pojetí Pána nemohou na Vaikuṇṭhy vstoupit, ale ani v brahmajyoti nemohou zůstat věčně. Proto po nějakém čase znovu klesají do hmotného světa. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ (Bhāg. 10.2.32). Vaikuṇṭhy halí brahmajyoti, a proto je nikdo nemůže poznat v jejich pravé podobě, není-li čistým oddaným.