SLOKA 10
dehaṁ nāvarurutse ’haṁ
duḥkha-śoka-bhayāvaham
sarvatrāsya yato mṛtyur
matsyānām udake yathā
deham—hmotné tělo; na—ne; avarurutse—přeji si mít; aham—já; duḥkha-śoka-bhaya-āvaham—které je příčinou všeho neštěstí, bědování a strachu; sarvatra—vždy a všude v tomto vesmíru; asya—živých bytostí, jež přijaly hmotná těla; yataḥ—protože; mṛtyuḥ—smrt; matsyānām — ryb; udake—žijících ve vodě; yathā—jako.
“Nechci vlastnit hmotné tělo, protože v celém vesmíru je zdrojem všeho neštěstí, bědování a strachu právě tak, jako je tomu i u ryby ve vodě, která žije v neustálé úzkosti vyvolané strachem ze smrti.”
Hmotnému tělu je souzeno zemřít, což platí ve vyšším i nižším planetárním systému. V nižším planetárním systému nebo nižších druzích se umírá dříve a na vyšších planetách nebo ve vyšších druzích lze žít velice dlouho, ale smrt je nevyhnutelná. Tento fakt je třeba pochopit. V lidském těle by měla živá bytost využít příležitosti skoncovat se zrozením, smrtí, stářím a nemocí tím, že podstoupí tapasyu. Cílem lidské civilizace je zastavit koloběh zrození a smrti, zvaný mṛtyu-saṁsāra-vartmani. To je možné jedině tehdy, když si je živá bytost vědoma Kṛṣṇy-když dosáhla služby lotosovým nohám Pána. Jinak musí hnít v tomto hmotném světě a přijímat hmotná těla podléhající zrození, smrti, stáří a nemoci.
Zde se uvádí příklad, že ačkoliv je voda pro rybu výborným místem, ryba se přesto nikdy nezbaví strachu ze smrti, protože velké ryby stále horlivě požírají ty malé. Phalgūni tatra mahatām-všechny živé bytosti jsou požírány většími. Tak funguje hmotná příroda.
ahastāni sahastānām
apadāni catuṣ-padām
phalgūni tatra mahatāṁ
jīvo jīvasya jīvanam
“Bezrucí jsou kořistí těch, kdo mají ruce, a beznozí kořistí těch, kteří mají čtyři nohy. Slabí jsou zdrojem potravy silných a obecně platí zákon, že jedna živá bytost je potravou druhé.” (Bhāg. 1.13.47). Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil hmotný svět tak, že jedna živá bytost je potravou druhé. Probíhá tedy boj o přežití, ale přestože mluvíme o přežití nejsilnějších, nikdo nemůže uniknout smrti, aniž by se stal oddaným Pána. Hariṁ vinā naiva mṛtiṁ taranti-nikdo nemůže uniknout z koloběhu zrození a smrti, nestane-li se oddaným. To je potvrzeno i v Bhagavad-gītě (9.3). Aprāpya māṁ nivartante mṛtyu-saṁsāra-vartmani. Ten, kdo nedosáhne útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy, musí opět putovat nahoru a dolů v koloběhu zrození a smrti.