SLOKA 26
havirdhānīm ṛṣer darpān
narān hartum acodayat
te ca māhiṣmatīṁ ninyuḥ
sa-vatsāṁ krandatīṁ balāt
haviḥ-dhānīm—kāmadhenu; ṛṣeḥ—velkého mudrce Jamadagniho; darpāt—jelikož byl pyšný na svou hmotnou sílu; narān—všechny své lidi (vojáky); hartum—ukrást či odvést; acodayat—navedl; te—Kārtavīryārjunovi lidé; ca—také; māhiṣmatīm—do sídelního města Kārtavīryārjuny; ninyuḥ—odvedli; sa-vatsām—s teletem; krandatīm—naříkající; balāt — protože byla odváděna násilím.
Kārtavīryārjuna, pyšný na svou hmotnou sílu, navedl své lidi, aby Jamadagniho kāmadhenu ukradli. Muži ji pak naříkající i s jejím teletem odvlekli do Māhiṣmatī, Kārtavīryārjunova sídelního města.
V tomto verši je významné slovo havirdhānīm, které se vztahuje na krávu, která je potřebná k získávání havi neboli ghí nezbytného při obětech. Bhagavad-gītā (3.9) uvádí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ-jestliže neprovádíme yajñu, jsme nuceni se těžce lopotit pro smyslový požitek jako psi a prasata. To není žádná civilizace. Lidská bytost by se měla učit provádět yajñu. Yajñād bhavati parjanyaḥ. Jestliže se pravidelně konají oběti, bude dostatečné množství srážek, a když pravidelně prší, je země úrodná a vhodná k pěstování všeho potřebného k životu. Yajña je tedy nezbytná. Pro konání yajñi je nezbytné přečištěné máslo, a abychom ho získali, musíme chránit krávy. Z toho plyne, že když opustíme védský standard civilizace, budeme nevyhnutelně trpět. Takzvaní učenci a filozofové neznají tajemství úspěchu v životě, a proto strádají, vydáni napospas prakṛti neboli přírodě (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Přestože jsou však nuceni trpět, myslí si, že civilizace dělá pokrok (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si tedy klade za cíl obnovit civilizaci takového druhu, ve které bude každý šťastný. To je záměr našeho hnutí. Sarve sukhena bhavantu.