Nābhāgovi se narodil Ambarīṣa, mocný a proslulý oddaný. Mahārāja Ambarīṣa byl králem celého světa, ale své bohatství považoval za dočasné. Nelpěl na něm, protože věděl, že je příčinou poklesnutí do podmíněného života. Všechny své smysly a mysl tedy zaměstnal službou Pánu. Tento proces se nazývá yukta-vairāgya, pravé odříkání, které je velmi vhodné k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož byl Mahārāja Ambarīṣa jakožto král nesmírně bohatý, prováděl oddanou službu za pomoci nesmírného bohatství, a díky tomu nebyl připoutaný ke své ženě, dětem či království navzdory svému majetku. Své smysly a mysl stále zaměstnával službou Pánu, a proto netoužil ani po osvobození — ani nemluvě o tom, že by si chtěl užívat hmotného bohatství.