Jednou Mahārāja Ambarīṣa uctíval Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ve Vṛndāvanu tím, že dodržoval sliby spojené s Dvādaśīm, což je den následující po Ekādaśī. Byl právě nejvyšší čas přerušit půst, když vtom do jeho domu přišel jako host velký mystický yogī Durvāsā. Král Ambarīṣa ho uctivě přivítal a Durvāsā Muni přijal jeho pozvání k jídlu, ale nejprve šel vykonat polední koupel v řece Yamuně. Jelikož se pohroužil do samādhi, trvalo mu dlouho, než se vrátil. Mahārāja Ambarīṣa však viděl, že již končí doba, kdy by měl přerušit půst, a proto se podle rady učených brāhmaṇů trochu napil vody. Durvāsā Muni díky svým mystickým schopnostem poznal, co se stalo, a velmi se rozhněval. Když se vrátil, začal Mahārāje Ambarīṣe kárat, ale to ho neuspokojilo, a proto nakonec stvořil ze svého vlasu démona, který vypadal jako smrtonosný oheň. Nejvyšší Pán však stále chrání svého oddaného, a proto seslal svůj disk, Sudarśana cakru, aby Mahārāje Ambarīṣe ochránil. Disk ohnivého démona okamžitě zničil a pak pronásledoval Durvāsu, jenž vůči Mahārājovi Ambarīṣovi projevil tolik zloby. Durvāsā prchal na Brahmaloku, Śivaloku a všechny ostatní vyšší planety, ale stále se nemohl před hněvem Sudarśana cakry zachránit. Nakonec zamířil do duchovního světa a odevzdal se Pánu Nārāyaṇovi, ale Nejvyšší Pán nemohl odpustit někomu, kdo napadl vaiṣṇavu. Takový přestupek může být odpuštěn jedině tehdy, když se člověk skloní před vaiṣṇavou, proti němuž se provinil. Jinak odpuštění nikdy nezíská. Pán Nārāyaṇa tedy Durvāsovi poradil, aby se vrátil k Mahārājovi Ambarīṣovi a omluvil se mu.