SLOKA 18-20

saḥ—on (Mahārāja Ambarīṣa); vai—jistě; manaḥ—svou mysl; kṛṣṇa- pada-aravindayoḥ—(upřel) na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy; vacāṁsi—svá slova; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane—popisování Kṛṣṇovy slávy; karau — své ruce; hareḥ mandira-mārjana-ādiṣu—k činnostem, jako je uklízení chrámu Hariho, Nejvyššího Pána; śrutim—své ucho; cakāra—používal; acyuta—Kṛṣṇy nebo o Kṛṣṇovi, který nikdy neklesá; sat-kathā-udaye — k poslouchání transcendentálních rozprav; mukunda-liṅga-ālaya-darśane—k prohlížení Božstev, chrámů a svatých dhāmů Mukundy; dṛśau—své oči; tat-bhṛtya—Kṛṣṇových služebníků; gātra-sparśe—k dotýkání se těl; aṅga-saṅgamam—dotyk svého těla; ghrāṇam ca—a svůj čich; tat-pāda — Jeho lotosových nohou; saroja—lotosového květu; saurabhe—k čichání vůně; śrīmat-tulasyāḥ—lístků tulasī; rasanām—svůj jazyk; tat-arpite—na prasādam obětované Pánu; pādau—své nohy; hareḥ—Harimu, Osobnosti Božství; kṣetra—svatá místa, jako je chrám nebo Vṛndāvan a Dvārakā; pada-anusarpaṇe—chození na tato místa; śiraḥ—hlava; hṛṣīkeśa—Kṛṣṇy, pána smyslů; pada-abhivandane—ke skládání poklon lotosovým nohám; kāmam ca—a své touhy; dāsye—k tomu, aby jednal jako služebník; na — ne; tu—vskutku; kāma-kāmyayā—s touhou po smyslovém požitku; yathā—jako; uttamaśloka-jana-āśrayā—když člověk vyhledá útočiště u oddaného, jako je například Prahlāda; ratiḥ—připoutanost.