SLOKA 22
īje ’śvamedhair adhiyajñam īśvaraṁ
mahā-vibhūtyopacitāṅga-dakṣiṇaiḥ
tatair vasiṣṭhāsita-gautamādibhir
dhanvany abhisrotam asau sarasvatīm
īje—uctíval; aśvamedhaiḥ—prováděním obětí koně; adhiyajñam—pro uspokojení pána všech obětí; īśvaram—Nejvyšší Osobnost Božství; mahā- vibhūtyā—s obrovským bohatstvím; upacita-aṅga-dakṣiṇaiḥ—s veškerým předepsaným příslušenstvím a rozdáváním dakṣiṇ brāhmaṇům; tataiḥ — konané; vasiṣṭha-asita-gautama-ādibhiḥ—takovými brāhmaṇy, jako je Vasiṣṭha, Asita a Gautama; dhanvani—na poušti; abhisrotam—zaplavené vodou řeky; asau—Mahārāja Ambarīṣa; sarasvatīm—na břehu Sarasvatī.
V pouštních zemích, kudy tekla řeka Sarasvatī, prováděl Mahārāja Ambarīṣa velkolepé oběti, jako je například aśvamedha-yajña, a takto uspokojoval pána všech obětí, Nejvyšší Osobnost Božství. Tyto yajñi vykonával s použitím velkého bohatství a všech nezbytností. Patřilo k nim i rozdávání dakṣiṇ brāhmaṇům, na něž dohlíželi vznešení mudrci — Vasiṣṭha, Asita, Gautama a další — kteří zastupovali krále, konatele obětí.
K provádění obřadních obětí, jež jsou popsány ve Védách, jsou zapotřebí zkušení brāhmaṇové zvaní yājñika-brāhmaṇové. V Kali-yuze je jich však nedostatek. Obětí, doporučenou śāstrami pro tento věk, je proto saṅkīrtana-yajña (yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi su-medhasaḥ). Inteligentní člověk nebude zbytečně utrácet peníze na oběti, které pro nedostatek yājñika-brāhmaṇů v současném věku Kali není možné konat, a místo toho se bude věnovat provádění saṅkīrtana-yajñi. Bez náležitě vykonaných obětí pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství bude nedostatek deště (yajñād bhavati parjanyaḥ). Provádět yajñu je tedy nezbytné. Bez yajñi nastanou sucha, neporoste obilí a zavládne hladomor. Proto je královou povinností pořádat různé yajñi, jako například aśvamedha-yajñu, aby zajistil růst obilí. Annād bhavanti bhūtāni. Bez obilí budou lidé i zvířata hladovět. Proto je nezbytné, aby stát konal yajñu, neboť díky ní se lidé dosyta najedí. Brāhmaṇům a obětním knězům je pak třeba za jejich kvalifikovanou službu řádně zaplatit. Této odměně se říká dakṣiṇā. Ambarīṣa Mahārāja jakožto hlava státu konal všechny tyto yajñi za pomoci velkých osobností, jako byli Vasiṣṭha, Gautama a Asita. On sám se věnoval oddané službě, jež byla popsána výše (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Král či hlava státu musí dohlédnout na to, aby vše probíhalo pod správným vedením, a sám musí být ideálním oddaným po vzoru Mahārāje Ambarīṣe. Musí se postarat o to, aby obilí rostlo i v pouštních oblastech, o jiných územích ani nemluvě.