SLOKA 64
nāham ātmānam āśāse
mad-bhaktaiḥ sādhubhir vinā
śriyaṁ cātyantikīṁ brahman
yeṣāṁ gatir ahaṁ parā
na—ne; aham—Já; ātmānam—transcendentální blaženost; āśāse — přeji si; mat-bhaktaiḥ—s Mými oddanými; sādhubhiḥ—se svatými osobami; vinā—bez nich; śriyam—Mých všech šest druhů bohatství; ca — také; ātyantikīm—nejvyšší; brahman—ó brāhmaṇo; yeṣām—jejichž; gatiḥ—cíl; aham—Já jsem; parā—konečný.
“Ó nejlepší z brāhmaṇů, bez světců, pro něž jsem jediným cílem, ani nechci vychutnávat svou transcendentální blaženost a svrchované bohatství.”
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je soběstačný, ale k tomu, aby vychutnával svou transcendentální blaženost, potřebuje spolupráci svých oddaných. Například ve Vṛndāvanu Pán Kṛṣṇa stále vyhledává společnost svých oddaných — pasáčků krav a gopī — neboť díky nim vzrůstá Jeho transcendentální blaženost, přestože je sám o sobě úplný. Tyto čisté oddané, kteří dovedou expandovat energii blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství, má Pán velice rád. Nestačí Mu však pouze vychutnávat společnost svých oddaných — jelikož je neomezený, chce, aby i Jeho oddaných neomezeně přibývalo. Proto sestupuje do hmotného světa, s cílem přimět neoddané a vzpurné živé bytosti k návratu domů, zpátky k Bohu. Žádá je, aby se Mu odevzdaly, protože ve své neomezenosti chce neomezeně rozšiřovat řady svých oddaných. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je pokusem neustále zvětšovat počet čistých oddaných Nejvyššího Pána. Je bez pochyb, že oddaný, který pomáhá v této snaze uspokojovat Nejvyšší Osobnosti Božství, se dostává do pozice, kdy Nejvyššího Pána nepřímo ovládá. Přestože Nejvyšší Pán v plné míře oplývá šesti druhy bohatství, bez svých oddaných nepociťuje transcendentální blaženost. V této souvislosti můžeme uvést příklad velice bohatého člověka, který dokud nemá syna, nebude šťastný. Někdy dokonce vidíme, že si bohatí lidé adoptují syny, aby jejich štěstí bylo úplné. Čistý oddaný zná vědu, jak poskytovat transcendentální blaženost, a proto se neustále věnuje zvětšování Pánova transcendentálního štěstí.