SLOKA 69
upāyaṁ kathayiṣyāmi
tava vipra śṛṇuṣva tat
ayaṁ hy ātmābhicāras te
yatas taṁ yāhi mā ciram
sādhuṣu prahitaṁ tejaḥ
prahartuḥ kurute ’śivam
upāyam—způsob, jak se zachránit v této nebezpečné situaci; kathayiṣyāmi—povím ti; tava—co tě vysvobodí z tohoto nebezpečí; vipra — ó brāhmaṇo; śṛṇuṣva—slyš ode Mne; tat—co říkám; ayam—tento tvůj čin; hi—vskutku; ātma-abhicāraḥ—ubližující sobě samotnému (tvá mysl se ti stala nepřítelem); te—pro tebe; yataḥ—kvůli němuž; tam—k němu (Mahārājovi Ambarīṣovi); yāhi—hned se vydej; mā ciram—nečekej ani chvilku; sādhuṣu—vůči oddaným; prahitam—použitá; tejaḥ—síla; prahartuḥ—konatele; kurute—činí; aśivam—zlý osud.
“Ó brāhmaṇo, poradím ti, jak se zachránit. Prosím, poslouchej, co ti řeknu. Když jsi napadl Mahārāje Ambarīṣe, jednal jsi sám proti sobě. Měl bys proto jít okamžitě za ním a neztrácet ani chvilku. Když někdo použije své takzvané síly proti oddanému, ublíží to jemu. Uškodí jen sám sobě a nikoliv tomu, na koho útočil.”
Vaiṣṇava je vždy předmětem zášti neoddaných, a to dokonce i v případě, že neoddaným je shodou okolností vlastní otec. Praktickým příkladem je Hiraṇyakaśipu, který nenáviděl Prahlāda Mahārāje. Jeho nenávist však ublížila jemu samotnému, nikoliv Prahlādovi. Vše, co Hiraṇyakaśipu proti svému synovi podnikl, bral Nejvyšší Pán velice vážně, a když se démon chystal Prahlāda zabít, Pán se osobně zjevil a zabil Hiraṇyakaśipua. Služba vaiṣṇavovi se postupně hromadí a stává se pro oddaného trvalým přínosem. Také činnosti, které mají oddanému ublížit, se sčítají a nakonec přivodí tomu, kdo je páchá, pád. Dokonce i tak velký brāhmaṇa a mystický yogī, jako byl Durvāsā, se kvůli přestupku u lotosových nohou Mahārāje Ambarīṣe, čistého oddaného, ocitl v obrovském nebezpečí.