Na pokyn Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, se Durvāsā Muni ihned vydal za Mahārājem Ambarīṣem a padl k jeho lotosovým nohám. Mahārāja Ambarīṣa se ve své přirozené pokoře cítil zahanben, že mu Durvāsā Muni leží u nohou, a proto se začal k Sudarśana cakře modlit, aby Durvāsu zachránil. Co je vlastně tato Sudarśana cakra? Je to pohled Nejvyšší Osobnosti Božství, kterým Pán tvoří celý hmotný svět. Sa aikṣata, sa asṛjata. To je výrok Véd. Sudarśana cakra, která je původem stvoření a je Pánovi velmi drahá, má tisíce paprsků. Ničí všechny ostatní zbraně, rozptyluje temnotu a projevuje sílu oddané služby. Je prostředkem ustavování náboženských zásad a vyhlazování všech bezbožných činností. Bez její milosti by vesmír nemohl fungovat, a proto ji Nejvyšší Osobnost Božství používá. Když se Mahārāja Ambarīṣa takto modlil o milost Sudarśana cakry, podařilo se mu ji usmířit. Upustila tedy od zabití Durvāsy Muniho, který tak získal její milost. Muni dostal ponaučení, aby zavrhl neuctivou představu, že vaiṣṇava je obyčejný člověk (vaiṣṇave jāti-buddhi). Mahārāja Ambarīṣa patřil k třídě kṣatriyů, a Durvāsā Muni ho tedy považoval za osobu na nižší úrovni, než jsou brāhmaṇové, a chtěl proti němu uplatnit svou bráhmanskou sílu. Z této události by se měl každý poučit, že je třeba zapudit zhoubné myšlenky na znevažování vaiṣṇavů. Když byla celá záležitost uzavřena, Mahārāja Ambarīṣa obdaroval Durvāsu Muniho dostatkem jídla a pak si vzal prasādam i on sám — poté, co rok stál na stejném místě, aniž by cokoliv snědl. Později Mahārāja Ambarīṣa rozdělil majetek mezi své syny a odešel se s oddaností věnovat meditaci na břeh Mānasa- sarovary.