SLOKA 41-42
sa vicintyāpriyaṁ strīṇāṁ
jaraṭho ’ham asan-mataḥ
valī-palita ejat-ka
ity ahaṁ pratyudāhṛtaḥ
sādhayiṣye tathātmānaṁ
sura-strīṇām abhīpsitam
kiṁ punar manujendrāṇām
iti vyavasitaḥ prabhuḥ
saḥ—on, Saubhari Muni; vicintya—říkal si v duchu; apriyam—neoblíbený; strīṇām—ženami; jaraṭhaḥ—kvůli své stařecké neduživosti; aham—já; asat-mataḥ—nechtěný; valī—vrásčitý; palitaḥ—s šedivými vlasy; ejat-kaḥ—se stále se chvějící hlavou; iti—takto; aham—já; pratyudāhṛtaḥ—odmítnutý (jimi); sādhayiṣye—budu jednat takovým způsobem; tathā—aby; ātmānam—mé tělo; sura-strīṇām—pro božské ženy z nebeských planet; abhīpsitam—žádoucí; kim—co potom říci o; punaḥ—ještě; manuja-indrāṇām—dcerách světských králů; iti—takto; vyavasitaḥ—odhodlaný; prabhuḥ—Saubhari, mocný mystik.
Saubhari Muni uvažoval: “Kvůli svému stáří jsem nyní neduživý, vlasy mi zšedly, kůže na mně visí a hlava se mi stále chvěje. Kromě toho jsem yogī, a proto se ženám nelíbím. Když mě tedy král odmítl, proměním své tělo tak, aby po mně toužily i nebeské ženy, o dcerách světských králů ani nemluvě.”