SLOKA 48
evaṁ gṛheṣv abhirato
viṣayān vividhaiḥ sukhaiḥ
sevamāno na cātuṣyad
ājya-stokair ivānalaḥ
evam—tak; gṛheṣu—v péči o domácnost; abhirataḥ—stále zabraný; viṣayān—hmotné předměty požitku; vividhaiḥ—s různými druhy; sukhaiḥ—štěstí; sevamānaḥ—užívající si; na—ne; ca—rovněž; atuṣyat — uspokojovalo ho; ājya-stokaiḥ—kapkami tuku; iva—jako; analaḥ—oheň.
Tak si Saubhari Muni užíval smyslového požitku v hmotném světě, ale vůbec ho to neuspokojovalo, tak jako oheň nepřestává hořet, když se do něj neustále po kapkách přilévá tuk.
Hmotná touha je jako planoucí oheň. Neustálým přiléváním tuku se bude oheň jen a jen zvětšovat a nikdy neuhasne. Snaha uspokojit hmotné touhy posluhováním hmotným požadavkům nebude tedy nikdy úspěšná. V moderní civilizaci každý usiluje o hospodářský rozvoj, což je další způsob, jak neustále přilévat tuk do hmotného ohně. Západní země dospěly k vrcholu hmotné civilizace, ale lidé jsou tam stále nespokojení. Skutečnou spokojenost přináší vědomí Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29), kde Kṛṣṇa říká:
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
“Ten, kdo si je Mě plně vědom a zná Mě coby konečného příjemce veškerých obětí a askeze, Nejvyššího Pána všech planet a polobohů a přejícího přítele všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhne klidu a míru.” Proto je nutné, aby se člověk snažil rozvíjet vědomí Kṛṣṇy za řádného dodržování usměrňujících zásad. Pak bude moci dosáhnout věčného, blaženého života v míru a poznání.