Kapitola třetí

Z výkladu Pána Čaitanji Sanátanovi Gósvámímu můžeme porozumĕt vĕdĕ o Bohu, která pojednává o Jeho transcendentální podobĕ, Jeho bohatství a oddané službĕ Jemu. To vše Sanátanovi Gósvámímu vysvĕtlil Pán osobnĕ.

Sanátana tehdy padl k Pánovým nohám a s velkou pokorou se tázal na svou skutečnou totožnost. „Narodil jsem se v nízké rodinĕ,“ řekl, „stýkal se s odpornou společností a jsem pokleslý, nejubožejší z lidí. Trpĕl jsem v temné studni hmotného požitku a neznal jsem skutečný cíl svého života. Vlastnĕ ani nevím, co je pro mĕ prospĕšné. Lidé mĕ považují za velkého učence, ale ve skutečnosti jsem hlupák, který si navíc sám o sobĕ myslí, že je učený. Ty jsi mĕ přijal jako svého služebníka a vysvobodil mĕ ze zajetí hmotného života. Nyní mi prosím povĕz, co je má povinnost v tomto osvobozeném stavu.“

Z této prosby je zřejmé, že osvobození ještĕ není vrcholem dokonalosti. V osvobozeném stavu musí existovat nĕjaké činnosti. Sanátana jasnĕ říká: „Zachránil jsi mĕ z hmotné existence. Co je nyní, po vysvobození, má povinnost?“ Dále se ptal: „Kdo jsem? Proč mĕ pořád sužují tři druhy utrpení? A nakonec mi řekni, jak mohu být vysvobozen ze zajetí hmoty? Nevím, jak se Tĕ ptát na pokrok v duchovním životĕ, ale prosím Tĕ, buď ke mnĕ milostivý a vysvĕtli mi vše, co potřebuji vĕdĕt.“

To je správný způsob přijetí duchovního učitele. Človĕk má vyhledat duchovního mistra, pokornĕ se mu odevzdat a potom se ho dotazovat, jak udĕlat duchovní pokrok.

Pána potĕšilo Sanátanovo pokorné chování a odpovĕdĕl mu: „Pán Krišna ti již dal svoje požehnání, a proto všechno víš a jsi zbaven utrpení hmotné existence.“ Podotkl, že Sanátana byl Krišnovou milostí přirozenĕ obeznámen se vším díky svému vĕdomí Krišny. „Jelikož jsi pokorný oddaný,“ pokračoval, „žádáš Mĕ, abych potvrdil to, co již víš. To je velice pĕkné.“ Tak vypadají vlastnosti pravého oddaného. V Nārada-bhakti-sūtře je řečeno, že človĕku, který má vážný zájem rozvinout vĕdomí Krišny, se jeho přání poznat Krišnu milostí Pána velice brzy splní.

„Jsi vhodná osoba, která může chránit oddanou službu Pánu,“ pokračoval Čaitanja Maháprabhu. „Proto je Mou povinností poučit tĕ v otázkách vĕdy o Bohu. Všechno ti vysvĕtlím krok za krokem.“

Povinností žáka, jenž přichází za duchovním učitelem, je tázat se na své přirozené postavení. Sanátana se v souladu s tímto duchovním postupem tázal: „Kdo jsem? A proč zakouším trojí utrpení?“ Tři druhy utrpení se nazývají adhyātmika, adhibhautika a adhidaivika. Slovo adhyātmika označuje strádání způsobené myslí a tĕlem. Nĕkdy živá bytost trpí mentálnĕ a jindy ji bolí tĕlo, a obojí se řadí do kategorie adhyātmika. Toto strádání zakoušíme i v lůnĕ své matky. Všichni dobře víme, že existuje mnoho druhů utrpení, které postihují citlivé lidské tĕlo a způsobují nám bolest. Utrpení pocházející od jiných živých bytostí se nazývá adhibhautika. Tyto živé bytosti ani nemusí být velké, neboť mnohé   –   jako například štĕnice   –   nám znepříjemňují život dokonce i tehdy, když spíme v posteli. Existuje mnoho drobných stvoření jako švábi, jež nás obtĕžují, a neštĕstí nám způsobují i jiné živé bytosti, které se rodí na různých jiných planetách. Utrpení adhidaivika zahrnuje přírodní katastrofy, které způsobují polobozi z vyšších planet. Příkladem jsou kruté zimy či horka, blesky, zemĕtřesení, vichřice, sucha a podobné pohromy. Neustále jsme sužováni buď jedním, nebo různou kombinací všech tří druhů utrpení.

Sanátanova otázka byla tedy inteligentní: „Jaké je postavení živých bytostí? Proč jsou stále vystaveny tomuto trojímu utrpení?“ Sám přiznal svou slabou stránku. Ačkoliv ho široká veřejnost považovala za velmi vzdĕlaného muže (a ve skutečnosti byl velmi vzdĕlaným znalcem sanskritu) a ačkoliv toto označení přijímal, nevĕdĕl, jaké je jeho přirozené postavení a proč musí trpĕt.

Přijetí duchovního učitele není módní záležitost, ale nezbytnost pro toho, kdo si je doopravdy vĕdom hmotného utrpení a chce se ho zbavit. Tato osoba musí vyhledat duchovního mistra. Mĕli bychom si povšimnout, že podobné okolnosti nastaly v Bhagavad-gītĕ. Když byl Ardžuna zmaten mnoha problémy, které se pojily s jeho rozhodnutím, zda bojovat nebo ne, přijal Krišnu za svého duchovního učitele. I to byl případ, kdy nejvyšší duchovní mistr učil Ardžunu o přirozeném postavení živé bytosti.

Bhagavad-gītā nám říká, že individuální bytost není svou základní přirozeností hmota, ale duše, a jako taková je nedílnou částí nejvyšší duše, Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Dozvídáme se také, že povinností duše je odevzdat se, neboť jedinĕ pak může být šťastná. Poslední pokyn Bhagavad-gīty zní, že duše se má zcela odevzdat nejvyšší duši, Krišnovi, a tak dosáhnout štĕstí.

Také Pán Čaitanja v odpovĕdích na Sanátanovy otázky opakuje tutéž pravdu. Je zde však jeden rozdíl   –   nepodává informace o duši, které jsou již uvedeny v Bhagavad-gītĕ, ale začíná od bodu, kde Krišna své učení skončil. Velcí oddaní uznávají Pána Čaitanju za samotného Krišnu, a z tohoto hlediska se dá říci, že zahajuje své pokyny Sanátanovi v místĕ, kde ukončil své pokyny Ardžunovi v Bhagavad-gītĕ.

„Tvým přirozeným postavením je, že jsi čistá živá duše,“ řekl Pán Sanátanovi. „Toto hmotné tĕlo nelze pokládat za tvé skutečné já; ani tvá mysl, inteligence nebo falešné ego nejsou tvá skutečná totožnost. Tvou totožností je, že jsi vĕčným služebníkem Nejvyššího Pána Krišny. Tvé skutečné postavení je transcendentální. Krišnova vyšší energie je svou podstatou duchovní a nižší, vnĕjší energie je hmotná. Vzhledem k tomu, že jsi na rozhraní mezi hmotnou a duchovní energií, je tvé postavení okrajové. Jelikož náležíš do Krišnovy okrajové energie, jsi s Ním totožný a zároveň se od Nĕho lišíš. Jako duše se od Krišny nelišíš, ale tím, že jsi jen nepatrnou částečkou Krišny, jsi jiný než On.“

Tato současná totožnost a odlišnost existuje ve vztahu mezi živými bytostmi a Nejvyšším Pánem vĕčnĕ. Pojem „současnĕ totožná a odlišná“ lze pochopit z okrajového postavení živé bytosti. Živá bytost je jako molekula slunečního svitu, zatímco Krišna může být přirovnán k samotnému zářícímu slunci. Pán Čaitanja přirovnal živé bytosti ke žhavým jiskrám ohnĕ a Nejvyššího Pána ke žhnoucímu ohni slunce. Při této příležitosti citoval verš z Viṣṇu Purāṇy (1.22.52):

„Všechno projevené v tomto vesmíru je pouze energií Nejvyššího Pána. Tak jako oheň planoucí v jednom místĕ kolem sebe šíří svĕtlo a teplo do všech stran, projevuje Pán své různé energie všude, přestože setrvává na jednom místĕ v duchovním svĕtĕ. Celé vesmírné stvoření se skládá z různých projevů Jeho energie.“

Energie Nejvyššího Pána je transcendentální a duchovní a živé bytosti jsou nedílnou částí této energie. Existuje však ještĕ jiná energie, zvaná hmotná, která je zahalena mrakem nevĕdomosti. Tato energie, kterou představuje hmotná příroda, se dĕlí na tři kvality neboli guṇy: dobro, vášeň a nevĕdomost. Pán Čaitanja citoval verš z Viṣṇu Purāṇy (1.3.2) dokládající, že všechny nepochopitelné energie spočívají v Nejvyšší Osobnosti Pána a že celý vesmírný projev se pohybuje díky Jeho nepochopitelné energii.

Pán také pravil, že živé bytosti se nazývají kṣetra-jña, „znalci pole působnosti“. V třinácté kapitole Bhagavad-gīty je tĕlo popsáno jako pole působnosti a živá bytost jako znalec tohoto pole, kṣetra-jña. I když ve svém přirozeném postavení je živá bytost s duchovní energií dobře obeznámená a má schopnost jí rozumĕt, v podmínĕném stavu je zahalena hmotnou energií a ztotožňuje se se svým tĕlem. Tomuto mylnému ztotožnĕní se říká „falešné ego“. Zmatená živá bytost oklamaná falešným egem střídá v hmotném svĕtĕ jedno tĕlo za druhým a zakouší různá utrpení. Různé druhy živých bytostí znají své skutečné postavení do různé míry.

Je třeba vĕdĕt, že živá bytost je nedílnou částí duchovní energie Nejvyššího Pána. Má tedy schopnost oprostit se od hmotné energie, která je nižší povahy, a využívat duchovní energie. V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že vyšší energie je zahalena nižší energií. Kvůli tomuto obalu je živá bytost nucena trpĕt v hmotném svĕtĕ úmĕrnĕ tomu, do jaké míry je ovládána vášní a nevĕdomostí. Ti, kdo jsou trochu osvíceni, trpí ménĕ, ale obecnĕ všichni podléhají hmotnému utrpení, jelikož jsou zahaleni hmotnou energií.

Čaitanja Maháprabhu také citoval ze sedmé kapitoly Bhagavad- gīty, kde je řečeno, že zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego společnĕ tvoří nižší energii Svrchovaného Pána. Vyšší energií je však pravá totožnost živé bytosti, a díky ní je celý hmotný svĕt v pohybu. Vesmírný projev, který je tvořen hmotnými prvky, nemá schopnost jednat, dokud ho neuvede do pohybu vyšší energie, živá bytost. Můžeme říci, že podmínĕný život živé bytosti vzniká jako následek toho, že zapomnĕla na vztah s Nejvyšším Pánem, který existuje na úrovni vyšší energie. Když je tento vztah zapomenut, výsledkem je podmínĕný život. Človĕk může být osvobozen jedinĕ tehdy, když obnoví svou skutečnou totožnost vĕčného služebníka Pána.