Sloka 14.2
idaṁ jñānam upāśritya
mama sādharmyam āgatāḥ
sarge ’pi nopajāyante
pralaye na vyathanti ca
idam — v tomto; jñānam — poznání; upāśritya — nalézající útočiště; mama — Mé; sādharmyam — stejné povahy; āgatāḥ — když dosáhli; sarge api — ani při stvoření; na — nikdy; upajāyante — narodí se; pralaye — při zničení; na — ani; vyathanti — jsou soužení; ca — také.
Ten, kdo si osvojí toto poznání, může získat stejnou transcendentální povahu, jakou mám Já. Potom už se nenarodí v době stvoření ani nebude trpět v době zničení.
Jakmile někdo získá dokonalé transcendentální poznání, dosáhne kvalitativní totožnosti s Nejvyšší Osobností Božství a vymaní se z koloběhu zrození a smrti. Přitom však neztratí svou individuální totožnost. Z Véd chápeme, že osvobozené duše, které dospěly na transcendentální planety duchovního nebe, neustále vzhlížejí k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, zatímco Mu prokazují transcendentální láskyplnou službu. Svou individuální totožnost tedy oddaní neztrácejí ani po osvobození.
Veškeré poznání, které obvykle získáváme v hmotném světě, je znečištěné třemi kvalitami hmotné přírody. Ale poznání, které není takto znečištěné, se nazývá transcendentální. Jakmile někdo žije s tímto poznáním, je na stejné úrovni jako Nejvyšší Osoba. Ti, kdo nevědí nic o duchovním nebi, věří, že po osvobození od hmotných činností hmotného těla bude duchovní totožnost beztvará. Ale v duchovním světě je také rozmanitost, stejně jako je hmotná rozmanitost v tomto světě. Lidé, kteří to nevědí, si myslí, že duchovní existence je opakem hmotné různosti. Ve skutečnosti však v duchovním nebi živá bytost získává duchovní podobu, provádí duchovní činnosti a je v duchovním postavení života s oddaností. Je řečeno, že prostředí je tam neznečištěné a živá bytost je kvalitativně totožná s Nejvyšším Pánem. Kdo si chce osvojit toto poznání, musí vyvinout všechny duchovní vlastnosti. Jakmile je někdo vyvine, už ho neovlivní ani stvoření, ani zničení hmotného světa.