Sloka 17.5–6
aśāstra-vihitaṁ ghoraṁ
tapyante ye tapo janāḥ
dambhāhaṅkāra-saṁyuktāḥ
kāma-rāga-balānvitāḥ
karṣayantaḥ śarīra-sthaṁ
bhūta-grāmam acetasaḥ
māṁ caivāntaḥ śarīra-sthaṁ
tān viddhy āsura-niścayān
aśāstra — neuvedenou v písmech; vihitam — nařízenou; ghoram — škodící druhým; tapyante — podstupují; ye — ti, kdo; tapaḥ — askezi; janāḥ — lidé; dambha — s pýchou; ahaṅkāra — a egoismem; saṁyuktāḥ — spojení; kāma — chtíče; rāga — a připoutanosti; bala — silou; anvitāḥ — hnaní; karṣayantaḥ — trýznící; śarīra-stham — tvořící tělo; bhūta-grāmam — kombinaci hmotných prvků; acetasaḥ — s pomýleným uvažováním; mām — Mě; ca — také; eva — jistě; antaḥ — uvnitř; śarīra-stham — sídlícího v těle; tān — je; viddhi — znej jako; āsura-niścayān — démony.
Někteří lidé podstupují tvrdou askezi, která není nařízená v písmech, a dělají to z pýchy, egoismu, chtíče a připoutanosti. Ti, kdo tak trýzní hmotné složky těla i Nadduši, která v něm sídlí, jsou prostě démoni.
Někteří lidé si vymýšlejí formy askeze, které neučí písma. Například o půstu pro nějaký vedlejší účel, jako je prosazení čistě politického cíle, se písma nezmiňují. Písma doporučují půst za účelem duchovního pokroku, a ne pro naplnění nějakých politických nebo společenských záměrů. Ti, kdo podstupují takovou askezi, mají podle tohoto verše Bhagavad-gīty démonskou povahu. Jejich jednání odporuje pokynům písem a nepřináší člověku žádný prospěch. Ve skutečnosti jednají na základě pýchy, falešného ega, chtíče a připoutanosti k hmotnému požitku. Tyto činnosti rozrušují nejen kombinaci hmotných prvků, která tvoří tělo, ale i samotného Nejvyššího Pána, který v těle žije. Neautorizované půsty a podobné askeze sledující nějaký politický cíl působí velmi rušivě na ostatní, a ve védské literatuře o nich není jediná zmínka. Démonský člověk si ale myslí, že touto metodou donutí svého nepřítele nebo jiné skupiny, aby vyhověli jeho přání. Někdy také následkem takové chyby zemře. Nejvyšší Osobnost Božství toto jednání neschvaluje a ty, kdo tak jednají, prohlašuje za démony. Takové okázalé činy jsou prakticky urážkou Nejvyšší Osobnosti Božství, protože odporují pokynům védských písem. V této souvislosti je důležité slovo acetasaḥ. Normálně uvažující člověk se řídí pokyny písem. Kdo uvažuje jinak, nedbá na písma a vymýšlí si vlastní způsoby askeze. Nesmíme zapomínat, jaký bude podle popisu v minulé kapitole konec démonských lidí. Pán je nutí se rodit v démonských lůnech, a tak budou život za životem žít podle démonských zásad, aniž by znali svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Pokud však i oni mají to štěstí, že se jim dostane vedení duchovního učitele, který je dokáže přivést na cestu védské moudrosti, mohou se z tohoto zapletení vyprostit a nakonec dosáhnout nejvyššího cíle.