Kapitola 12

Přiblížilo se ráno desátého dne a rozeznĕly se tisíce bubnů, činelů, lastur a trubek. Bojovníci si oblékli brnĕní, vzali krví zbrocené zbranĕ a vyšli do bitvy. Pánduovci nechali jet v čele svého útvaru Šikhandího. Po bocích ho chránili Bhíma s Ardžunou a za ním jel Abhimanju a Draupadini synové. Za nimi roztaženi do vĕjíře stáli připraveni bojovat všichni Paňčálové vedení Dhrištadjumnou, Sátjakim a Čékitánou. Ostatní mocní rathové a mahárathové chránili klíčová místa a kritické body útvaru. S radostným řevem zaútočili na Kuruovce.

Bhíšma stál uprostřed kuruovské formace. Durjódhana nařídil svým nejlepším bojovníkům, aby ho chránili ze všech stran. Vĕdĕl, že Pánduovci se zamĕří na nĕho. Dokud nezastaví Bhíšmu, je jejich úspĕch nejistý. Durjódhana sám zůstal poblíž svého dĕda a pozornĕ sledoval kroky Pánduovců.

Jakmile se obĕ armády srazily, rozpoutala se jatka. Bhíšma si byl vĕdom, že dnes je to možná naposledy, a dal proto do tohoto boje poslední a vrcholné úsilí. Má-li padnout, pak ať je to v tom nejlepším boji, jakého je schopen. Vypouštĕl na pánduovské vojáky nekonečné salvy šípů a jeho útoku podlehl nespočet mužů, koní i slonů. Jak Bhíšma kroužil bitvou, zdálo se, že je všude.

Všech pĕt Pánduovců se k nĕmu blížilo. Žasli přitom nad jeho mocí a v mysli mu vzdávali poctu. Hledĕli na nĕho témĕř stejnĕ sklíčenĕ jako bohové na Vritrásuru. Stravoval jejich ozbrojené síly jako oheň les.

Šikhandí stojící mezi Bhímou a Ardžunou Bhíšmu nahlas vyzval a vystřelil na nĕho tři šípy. Zasáhly ho do hrudi a probodly mu brnĕní. Bhíšma cítil, jak v nĕm kypí vztek, ale s lehkým úsmĕvem zvolal: „Ó Šikhandí, v tomto boji tĕ nikdy nenapadnu. I teď jsi táž osoba, jakou tĕ předtím učinil Stvořitel, a nejsi pro mĕ žádným soupeřem.“

Šikhandího Bhíšmova slova rozzuřila: „Jsi ničitelem kšatrijů, ó hrdino mocných paží. Slyšel jsem o tvém boji s Parašurámou, a dokonce jsem na vlastní oči vidĕl tvoji odvahu. Přesto s tebou budu bojovat. Ať se budeš bránit nebo ne, zabiji tĕ. Tím si buď jist, ó trýzniteli nepřátel. Dokud můžeš, dobře se rozhlédni po tomto svĕtĕ, neboť živ mi neunikneš.“

Šikhandí okamžitĕ vystřelil pĕt dalších šípů, které se Bhíšmovi zabodly do ramenního kloubu. Bhíšma sebou trhl a odvrátil se od nĕho, aby napadl okolní bojovníky.

K Šikhandímu přijel Ardžuna a řekl: „Pokračuj v útoku na praotce, hrdino mocných paží. Nebude ti moci ublížit. Ochráním tĕ před všemi ostatními bojovníky, kteří mu přijdou na pomoc. Dnes musíme Bhíšmu skolit, nebo čelit posmĕchu vlastních mužů.“

Šikhandí toužil, aby s ním Bhíšma bojoval. Vyslal na kuruovského velitele shluky rychlých šípů a zasáhl ho po celém tĕle, ale Bhíšma mu neodpovĕdĕl. Uhýbal vzad a točil se dokola a tak se vyhýbal Šikhandímu a zároveň zasypával šípy Pánduovce. Podporoval ho obrovský oddíl bojovníků na slonech a tisíce bojovníků na kočárech. Durjódhana osobnĕ seřadil svoje ozbrojené síly kolem Bhíšmy, aby zaručil, že je ze všech stran pečlivĕ chránĕn.

Ardžuna se s řevem vrhl do bitvy a nesčetnými šípy si klestil cestu mezi Kuruovci. Když se prohánĕl kolem a nechával za sebou stopu zkázy, Durjódhanu to znepokojilo a přijel k Bhíšmovi: „Ó pane, pohleď, jak rozzuřený Ardžuna drtí moje vojáky. Tepe je Gándívou jako pastevec svoje stádo klackem. Ó mocný hrdino, nevidím jiné útočištĕ než tebe.“

Bhíšma sklonil luk a pohlédl na Durjódhanu: „Ó nejlepší z lidí, slyš moje slova. Před bitvou jsem slíbil, že zabiji deset tisíc mužů dennĕ. Slib jsem dodržel. Teď pronesu poslední slib. Buď dnes zabiji Pánduovce já, nebo oni mĕ. Tím, že se zbavím svojí smrtelné schránky uprostřed bitvy, splatím dluh za jídlo, které jsem od tebe dostal.“

Bhíšma se bez dalšího slova vzdálil a začal mezi pánduovské vojáky rozsévat šípy. Všechny hrdiny, kteří se k nĕmu přiblížili, zbavil síly, tak jako slunce vysává svými paprsky vlhkost. Když zabil deset tisíc rychle se pohybujících slonů a deset tisíc koní i s jejich jezdci, jakož i plných sto tisíc pĕšáků, zůstal stát na poli jako oheň bez kouře. Pánduovci se na nĕho neodvážili ani pohlédnout.

Ardžuna opĕt povzbudil Šikhandího: „Jeď vstříc Bhíšmovi, ó hrdino, a neboj se. Srazím ho ostrými šípy z kočáru.“

Šikhandí opĕt vyzval Bhíšmu, následován Dhrištadjumnou, Drupadou a Virátou. Ardžuna, Judhišthira a dvojčata je chránili z boku a připojili se k útoku. Kuruovci však jejich postup zadrželi. Mezi rozzuřenými bojovníky se strhla strašlivá řež. Vzduchem létaly šípy, oštĕpy, šipky a kyje a křik vojáků, který se mísil s řinčením zbraní, byl nesnesitelný.

Ardžuna se neochvĕjnĕ blížil k Bhíšmovi se Šikhandím před sebou. Když si Dušásana všiml, jak odhodlanĕ postupuje k praotci, zastoupil mu cestu a salvou šípů Ardžunu zastavil. Zbavil svoji mysl strachu a postavil se Pánduovu synovi na odpor jako břeh odolávající mořskému příboji. Oba bojovníci se potýkali jako Indra a Majásura v dávných dobách na nebesích. Dušásana Ardžunu zastavil dvaceti pĕti šípy a třemi dalšími zasáhl Krišnu. Ardžunu útok na Krišnu rozzuřil a vzápĕtí vystřelil na Dušásanu sto dlouhých šípů, které mu prorazily brnĕní a napily se jeho krve, až bolestí zalapal po dechu. Bez váhání však poslal zpĕt tři šípy, které zasáhly Ardžunu do čela. S krví stékající po tváři byl Ardžuna na pohled stejnĕ krásný jako hora Méru se svými nebetyčnými hřebeny pokrytými rudým kamenem.

Ardžuna se hlasitĕ rozesmál a třemi naráz vystřelenými šípy s půlmĕsícovým ostřím přeťal Dušásanův luk. Za nimi okamžitĕ vyslal padesát dalších šípů s ostřím ve tvaru kladiva, které roztříštily Kuruovcův kočár. Když se Dušásanův kočár rozpadal, Ardžuna vypustil sto dalších šípů s jehlovým ostřím. Dušásana neztratil klid a odrazil Ardžunův útok vlastními šípy s ostřím jako břitva, které se ve vzduchu srazily s Ardžunovými šípy. Všichni bojovníci, kteří tento úžasný čin vidĕli, provolávali Dušásanovi slávu. Kuruovský princ se cítil povzbuzen a vystřelil na Ardžunu dalších dvacet šípů. Zasažený Ardžuna vzplál hnĕvem a zaplavil Dušásanu tolika šípy, že prince donutil uprchnout. Ten, probodán po celém tĕle, ubĕhl třista kroků a naskočil na Bhíšmův kočár.

Před divokou výmĕnou zbraní se obĕ armády se všemi svými předními bojovníky postavily čelem k sobĕ. Bhíšmu podporoval Durjódhana, Dróna, Kripa, Ašvatthámá a všichni ostatní kuruovští hrdinové. Proti nim stálo pĕt Pánduovců podporovaných Dhrištadjumnou, Šikhandím, Sátjakim, Abhimanjuem a všemi ostatními pánduovskými bojovníky. Bojovali jako bohové s asury.

Dróna sledující boj promluvil k synovi po svém boku: „Zdá se, můj milý Ašvatthámo, že Ardžuna použije všechny síly k tomu, aby zničil Bhíšmu. Pohleď, jak se spolu se Šikhandím po boku znovu a znovu zamĕřuje na praotce. Vidím mnoho zlých znamení. Moje šípy jako by padaly z toulce a nelze je přiložit na luk. Cítím, jak mĕ opouští nadšení. Všude kolem nás slyším skřeky dravých ptáků a zvířat. I Zemĕ jako by naříkala bolestí a slunce pohaslo. Všechna tato znamení naznačují, že náš proslavený dĕd brzy padne.“

Dróna vybídl syna, ať vyzve Ardžunu: „Teď není ta pravá chvíle, kdy by mĕli poddaní myslet na svoje životy. Zamĕř mysl na nebesa, milý synu, a postav se řvoucímu Dhanandžajovi. Tento hrdina ozdobený diadémem zmítá naší armádou jako bouře oceánem. Naslouchej výkřikům mužů a neustálému práskání jeho tĕtivy. Pospĕš si a vynalož všechny síly, abys zastavil svého kmotřence, než nás všechny zničí.“

Ašvatthámá ihned vyjel a s ním Šalja, Kripa a Bhagadatta spolu se šesti dalšími kuruovskými mahárathy. Všech deset bojovníků postupovalo jako jeden muž proti Ardžunovi. Bhíma pochopil jejich zámĕr a vyzval je. Všech deset zamĕřilo zbranĕ na mocného Pánduova syna, ale jejich útok jím neotřásl. S radostí každého z nich napadl vlastními šípy podobnými Indrovým planoucím oštĕpům. Kuruovští bojovníci se náhle ocitli plnĕ zamĕstnaní bojem s Bhímou samotným, který je s radostnými výkřiky všechny držel v šachu.

Zatímco kolem zuřily další boje, Ardžuna se zamĕřil na Bhíšmův kočár. Když odrazil útok Sušarmy a jeho bratra Čitrasény, zaútočil na Bhíšmu jako slon vrhající se na jiného v boji o samici. Bhagadatta mu rychle postavil do cesty svého slona, ale zvíře pod salvou rychlých šípů Pánduova syna zavrávoralo. V příštím okamžiku stál Šikhandí opĕt před Bhíšmou a zaplavil jeho kočár nesčetnými šípy. Přesto s ním Bhíšma odmítal bojovat. Místo toho trpĕlivĕ snášel jeho útok a zároveň pokračoval v útoku na vojáky, kteří podporovali Šikhandího. Připomínal Rudru při zániku stvoření. Nikdo z tĕch, kdo se mu ocitli na dostřel, neunikl. Jen Ardžuna dokázal snést jeho útok a přiblížit se k nĕmu se Šikhandím, který byl stále nezranĕn.

Když před Bhíšmou zůstali stát jen Ardžuna a Šikhandí, probodl mu Šikhandí hruď deseti šípy se širokým ostřím. Bhíšma na nĕho upíral pohled, jako by ho jím chtĕl spálit, ale nezaútočil. Ardžunou povzbuzený Šikhandí svůj útok na Bhíšmu vystupňoval. Také Ardžuna střílel na praotce svoje šípy se zlatým opĕřením. Bhíšma bojoval jen s Ardžunou a Šikhandího šípy, jež ho zraňovaly po celém tĕle, nebral na vĕdomí.

Když Ardžuna a Šikhandí vyvinuli na Bhíšmu drtivý tlak, Dušásana mu opĕt přispĕchal na pomoc a povzbuzován Kuruovci sám odolával šípům obou Bhíšmových protivníků. Ostatní bojovníci na kočárech přijeli podpořit Ardžunu, ale Dušásana je srazil k zemi. Dhritaráštrův druhý syn projevil svoji odvahu, a dovolil tak Durjódhanovi zmobilizovat více vojáků na Bhíšmovu ochranu.

Ardžuna zuřil. Ztratil veškerou trpĕlivost a vystřelil šípy, jež Dušásanu zasáhly jako hromoklíny. Rovnĕž mu roztrhly brnĕní, které s řinčením spadlo na zem. Kuruovec spadl z kočáru, pak se zvedl a dal se na útĕk. Mezitím se dostavil velký oddíl kuruovských bojovníků a obklopil Bhíšmu. Na Ardžunu zaútočilo množství barbarských kmenů s bojovníky odĕnými do zvířecích kůží a ozbrojenými kyji a oštĕpy. Tisíce dalších vojáků se s bojovým pokřikem hnalo tryskem vpřed a vrhalo oštĕpy. Ardžuna jejich útok nebral na vĕdomí a vystřelil planoucí šípy obdařené mystickou silou. Proudy šípů s ohnivým ostřím se přehnaly řadami barbarů, takže padali po tisících a zneprůchodnili bojištĕ. Ti, kteří nebyli zabiti, se otočili a uprchli.

Ardžuna opĕt obrátil pozornost na Bhíšmu, jehož teď podporoval Durjódhana, Kripa, Šalja a mnoho dalších Dhritaráštrových synů. Všichni tito kuruovští hrdinové zamĕřili svoje šípy na Ardžunu.

Ostatní čtyři Pánduovci napadli Bhíšmovy ochránce a svými šípy zabili mnoho kuruovských bojovníků.

Bhíšma s Ardžunou bojovali jako dva lvi. Žádný však nedokázal najít sebemenší skulinu v protivníkovĕ obranĕ. Každý vyvolával nebeské zbranĕ, které jeho soupeř neutralizoval. Navzájem také v boji chválili soupeřovu odvahu.

Ardžuna zahalil Bhíšmův kočár stovkami šípů. Toho využili ostatní pánduovští bojovníci a přispĕchali Ardžunovi na pomoc. Bhíma, dvojčata, Dhrištadjumna, Sátjaki, Abhimanju, Ghatótkača a ostatní hlavní pánduovští bojovníci podporováni bezpočtem kočárů se hnali kupředu a Durjódhana s nejlepšími kuruovskými bojovníky se jim postavili na odpor.

Bhíšma se vymanil z Ardžunova útoku a napadl každého hrdinu, který se k nĕmu přiblížil. Jedním šípem s ostřím jako břitva zabil Šatáníku, Virátova milovaného bratra. Záplava jeho smrtonosných šípů pak zničila celý Šatáníkův oddíl bojovníků na kočárech. Zároveň odrážel Ardžunův útok a útoky ostatních bojovníků. Kuruovský velitel v bitvĕ se stovkami protivníků působil dojmem, že se dobře baví. Tančil na plošinĕ svého kočáru, jako by se mu vrátilo mládí. Svými slunci podobnými šípy rozptyloval pánduovské vojsko jako slunce mraky.

Bhíšmovým útokem nedotčený Šikhandí se přiblížil až k jeho kočáru. Bhíšma na nĕho čas od času vrhl posmĕšný pohled, ale svou energii soustředil na pobíjení pánduovských vojáků. Vĕdĕl, že Pánduovci se ho rozhodli dnes zabít. Tlačili se na nĕho ze všech stran. Obklopili starého kuruovského bojovníka jako mraky zakrývající slunce a vrhali na nĕho zbranĕ. Na Bhíšmu dopadaly šípy s ostřím jako jehla a břitva, bojové sekery, kyje, palice, oštĕpy a šipky, ale on se jen usmíval. Mĕl rozbité brnĕní a probodlo ho mnoho šípů. Nedbal však na bolest a bojoval dál rozhodnut padnout jako hrdina. Jeho kočár kroužil přímo uprostřed útočníků a on se na nĕm rychle otáčel a střílel šípy do všech stran.

Ardžuna vycítil, že přišel čas zabít Bhíšmu. Opĕt před sebe postavil Šikhandího, vyrazil vpřed a dokonale mířeným šípem rozsekal Bhíšmovi luk. Zatímco mahárathové obou stran zápolili, Ardžuna a Šikhandí přijeli před Bhíšmu a oba na nĕj stříleli ozubené šípy, které mu působily hluboká zranĕní. Ardžuna mu zabil konĕ a vozataje a zastavil jeho kočár. Šípem s půlmĕsícovým ostřím mu pak srazil prapor.

Bhíšma uchopil další luk zdobený zlatem a slonovinou, ale Ardžuna ho okamžitĕ rozbil. Bhíšma ani vteřinu neotálel a mrštil na Ardžunu oštĕp, který však Ardžuna pĕti šípy se širokým ostřím rozlomil na šest kusů. Dopadly na zem jako klikaté blesky.

Ardžuna odrazil všechny Bhíšmovy zbranĕ. Bhíšma pohlédl na Krišnu, který zkušenĕ řídil Ardžunovy rychlonohé konĕ. Vĕdĕl, že je konec, tak jak to určil osud. Nemohl vyhrát bitvu, když na opačné stranĕ stojí Krišna. Přestože Krišna nebojoval, samotná Jeho přítomnost stačila k tomu, aby Pánduovcům zajistila neporazitelnost. Bhíšma sklonil zbranĕ. Veškeré jeho umĕní a síla by teď nebyly k ničemu. Začal myslet na smrt. Na nebesích shromáždĕní rišiové ho i spolu s osmi vasuy oslovili: „I my si přejeme, abys zanechal boje. Odvrať svoje srdce od bitvy. Je čas.“ Nikdo jiný kromĕ Bhíšmy tyto nebeské hlasy neslyšel.

Najednou se zvedl chladivý vánek, zaznĕly nebeské bubny a z oblohy padaly kvĕty. Zatímco Bhíšma zamyšlenĕ stál, Šikhandí pozdvihl luk a vystřelil devĕt šípů, které ho zasáhly plnou silou do hrudi. Ve stejný okamžik vypustil Ardžuna dvacet pĕt krátkých, silných šípů, které Bhíšmu zasáhly obrovskou silou, a v rychlém sledu za nimi vyslal sto ocelových šípů. Otřesený Bhíšma se rozhodl na Ardžunu naposledy zaútočit. Padne v boji, jiné cesty není. Vystřelil salvu šípů a odrazil Ardžunův i Šikhandího útok. Ardžuna rychle přesekl Bhíšmův luk. Do očí se mu draly horké slzy, ale vystřelil tisíce šípů a Bhíšmovu mohutnou postavu jimi probodal tak, jako když hadi vlézají do horských dĕr.

Přestože na Bhíšmu zároveň stříleli Ardžuna i Šikhandí, kuruovský hrdina považoval pouze Ardžunovy šípy za schopné přemoci ho. Zavolal na Dušásanu, který k nĕmu ihned přispĕchal: „Tyto hromoklínům podobné šípy, ó potomku Bharaty, přilétající ke mnĕ v souvislé řadĕ patří Ardžunovi a nikoliv Šikhandímu. Rozeznám je, protože na dotyk připomínají bráhmanskou hůl nebo Indrovu zbraň vadžra. Ani bohové by jim neodolali. Probodávají moje životnĕ důležité orgány jako rozzuření hadi s očima lezoucíma z důlků. Jen Ardžuna je schopen srazit mĕ k zemi. Ani všichni vládci svĕta dohromady by mĕ nedokázali přivést do úzkých.“

Bhíšma z posledních sil zdvihl mohutný oštĕp a vší silou ho vrhl na Ardžunu. Ardžuna ho rozbil na sto kusů. Napnul Gándívu nadoraz a vystřelil najednou v jediném sledu dvacet šípů. Bhíšma před sebou uvidĕl Šikhandího, a proto sklonil zbranĕ a Ardžunovu útoku se nebránil. Šípy ho zasáhly ve vlnách. Na jeho tĕle nezůstalo místo ani na šířku dvou prstů, které by nebylo probodáno. Před ohromenými zraky Kuruovců spadl po hlavĕ z kočáru a s hlavou smĕrem k východu a podepřen Ardžunovými šípy ležel tak, že se žádná část jeho tĕla nedotýkala zemĕ.

Kuruovskou armádu zachvátil smutek a polem se rozléhaly žalostné výkřiky. Z oblohy se ozval nebeský hlas: „Jak může tento hrdina, slavný syn Gangy, opustit tĕlo, když se Slunce nachází v nepříznivé, jižní části svojí cesty?“

Bhíšma tomuto hlasu odpovĕdĕl: „Jsem stále naživu.“ Pozoroval sluneční dráhu a v souladu s požehnáním svého otce se rozhodl smrt oddálit, dokud se Slunce nevydá na sever. Znal védské pokyny o tom, že jógí by mĕl opustit tĕlo pouze tehdy, když Slunce putuje po severní stranĕ Zemĕ. Do té doby bude ležet na bojišti, jak se na bojovníka sluší, a čekat na poslední okamžik svého života. Smrt si ho nevezme, dokud si to sám nebude přát.

Durjódhana a jeho stoupenci byli naprosto zmateni. Nevĕdĕli, co dĕlat a kam se podít. Upustili zbranĕ a naříkali. Slunce dospĕlo k západnímu obzoru a Kuruovci stáli na bojišti sklíčení a zarmoucení. Žádný z nich v sobĕ po nĕjakou dobu nedokázal nalézt sílu, aby se pohnul.

Na pánduovské stranĕ znĕly lastury a vojáci jásali. Ozývaly se tisíce bubnů, trubky a rohy. Zpráva o Bhíšmovĕ pádu se v nĕkolika okamžicích roznesla po celém bojišti. Bojovníci obou stran zanechali boje a zůstali stát tam, kde byli, otřeseni tou neuvĕřitelnou zprávou. Nĕkteří muži hlasitĕ naříkali, jiní divoce pobíhali sem a tam a další omdleli.

Nebeští rišiové sestoupili z nebes v podobách labutí a obřadnĕ obcházeli padlého Bhíšmu, který ležel s myslí pohrouženou v jógové meditaci. Další mudrci, siddhové a čáranové oslavovali Bhíšmu z nebes. Když se setmĕlo, zdálo se, jako by Zemĕ vykřikla: „Toto je nejlepší ze všech mudrců znalých Véd.“

Durjódhana ze sebe vyrážel dlouhé a tĕžké vzdechy. Rychle jel za Drónou, který se v průbĕhu boje vzdálil od Bhíšmy, a povĕdĕl mu o Bhíšmovĕ pádu. Dróna při zaslechnutí této noviny ztratil vĕdomí a spadl z kočáru. Když se probral, nařídil Kuruovcům, aby se stáhli. Durjódhana, Dróna, Kripa a všichni ostatní kuruovští starší se pak zarmoucenĕ odebrali na místo, kde ležel Bhíšma.

Když Bhíma vidĕl, že Bhíšma je konečnĕ poražen, seskočil z kočáru a dal se na bojišti do tance. Ardžuna však zachoval rozvahu a požádal Krišnu, aby s kočárem odjel ke kuruovskému veliteli. S lukem v ruce sestoupil, přišel k padlému bojovníkovi, poklekl u jeho boku a požádal ho: „Prosím, řekni mi, co pro tebe mohu udĕlat, ó pane.“ Přitom se přemáhal, aby pod vlivem rostoucího zármutku ovládl svůj hlas. „Poruč mi a považuj svůj pokyn za vykonaný.“

Bhíšma otevřel oči a s obtížemi promluvil: „Ó Phálguno, pohleď, jak mi hlava visí dolů. Přines mi vhodný polštář, ó hrdino. Ty jediný jsi tohoto úkolu hoden.“

Ardžuna porozumĕl Bhíšmovĕ touze, zdvihl luk a vystřelil nĕkolik šípů obdařených védskými mantrami. Ty se zaryly do zemĕ pod Bhíšmovou hlavou a vytvořily pro ni oporu. Bhíšma se usmál. Paže mĕl celé probodané a spočíval na šípech, ale pozdvihl pravou ruku v zápĕstí, aby Ardžunovi požehnal. „Ó synu Pándua, správnĕ jsi pochopil moji touhu. Toto je jediný vhodný polštář pro bojovníka zabitého na bojišti.“

Bhíšma se rozhlédl. Kolem nĕho stáli Pánduovci i Kuruovci se sepjatými dlanĕmi a hledĕli mu do tváře. Durjódhana a jeho bratři byli zahanbeni. Nedokázali ochránit svého nejlepšího bojovníka a velitele svých ozbrojených sil   —   starý praotec a vůdce Kuruovců padl. Durjódhanovo srdce sžíraly výčitky. Tato válka a Bhíšmova smrt byly výsledkem jeho neústupnosti.

Bhíšma vidĕl hanbu a žal Kuruovců a uklidnil je: „Dosáhl jsem cíle, o který hrdinové vždy usilují. Toto lože pro mĕ v ničem nezaostává za skvostným lůžkem s nejjemnĕjším peřím a hedvábím. Již brzy spatřím svoje vĕčnĕ živé předky v blaženém ráji. Proč bych mĕl naříkat?“

Zatímco Bhíšma hovořil, dorazilo mnoho znamenitých lékařů s léčivými bylinami a balzámy. Bhíšma zvedl hlavu, aby promluvil, ale jeho chraplavý hlas svojí silou stĕží překonal šepot: „Ó králové Zemĕ, složte řádné poklony tĕmto bráhmanům znalým manter a potom je s odmĕnou propusťte. Již žádné lékaře nepotřebuji. Přišel můj konec a jsem na nĕj připraven. Nejsem povinen nechat se tĕmito lékaři ošetřovat. Chci zemřít působením tĕchto šípů. Nechte mĕ zde ležet, dokud Slunce nedospĕje do bodu, jemuž vládne Vaišravana. Potom se odeberu do vyšších končin vesmíru.“ Bhíšmova hlava dopadla dozadu na šípy a on zavřel oči.

Durjódhana poslal bráhmany pryč. Chvíli ještĕ zůstal tiše stát a hledĕl na padlého hrdinu. Pak se svými bratry a všemi králi podporujícími Kuruovce Bhíšmu třikrát obřadnĕ obešel. Poté se pomalu vydali zpĕt do tábora. Před očima nemĕli nic než pustotu a prázdnotu.

Pánduovci se před návratem do tábora Bhíšmovi také poklonili. Při odchodu řekl Judhišthira Krišnovi: „Ó Džanárdano, vítĕzství človĕku nepochybnĕ připadne Tvojí milostí a Tvůj hnĕv zaručí jeho porážku. Jsi naše jediné útočištĕ. Svoje oddané ujišťuješ svojí ochranou. Toho, kdo se k Tobĕ uchýlí, ó Mádhavo, nic nepřekvapí.“

Krišna odpovĕdĕl: „Tato slova, ó nejpřednĕjší ze všech vládců Zemĕ, jsi mohl pronést pouze ty.“

Pánduovci v noci v klidu odpočívali jisti si brzkým vítĕzstvím. Kuruovci sebou naopak zmítali zármutkem.