Kapitola 14
„JUDHIŠTHIRA BUDE ZAJAT“
Hluk bitvy znĕl na kilometry daleko a zahánĕl vystrašená zvířata ve vzdálených lesích na útĕk. Zvedla se oblaka prachu podobná hromadám žlutohnĕdého hedvábí a zastínila slunce. Zbranĕ dopadaly v hustých přívalech na obĕ armády a opĕt se rozpoutalo hrůzostrašné krveprolití.
Dróna se vrhl střemhlav na pánduovskou armádu. Střílel tisíce šípů ostrých jako břitva, které trhaly bojovníky stojící před ním na kusy. Padali jako vzrostlé jeřáby pod náporem vichřice. Dróna vyvolával nebeské zbranĕ a ničil nepřátele jako Indra asury. Pánduovská armáda se začala před Drónou, který se kolem prohánĕl jako Jamarádža se svým smrtonosným žezlem, třást strachy.
Judhišthira vylekaný zkázou svých vojsk oslovil Dhrištadjumnu: „Zastav Drónův útok! Neztrácej čas!“
Dhrištadjumna následován Bhímou, dvojčaty, Abhimanjuem a ostatními bojovníky s řevem napadl Drónu. Všichni Drónu obklopili a jeho kočár zasypávali šípy. Dróna rozhnĕvanĕ zakoulel očima a oslnivĕ rychlou střelbou z luku útočníky odrazil jako bouře rozhání mraky. Po bojišti se na všech stranách vrávoravĕ pohybovali muži i kočáry. Dróna jezdil po poli jako šílený a vypouštĕl zbranĕ podobné ohni. Jakmile Pánduovci spatřili Drónu řítícího se na nĕ jako rozzuřený Jamarádža, ve zmatku a strachu se rozprchli.
Dĕsivý zvuk Drónovy tĕtivy neutichal. Dróna masakroval pánduovské vojáky tak jako předtím Bhíšma. Zároveň se ostatní vznešení hrdinové mezi Kuruovci potýkali se svými protĕjšky. Mezi předními bojovníky obou armád se odehrávalo mnoho zuřivých soubojů muže proti muži.
Dróna s myslí upřenou na slib daný Durjódhanovi neúnavnĕ brázdil pánduovské řady. Judhišthira stál v jejich středu chránĕn mnoha mahárathy, kteří obklopovali jeho kočár ze všech stran. Ardžuna poblíž bojoval s mnoha mocnými bojovníky na kočárech, kteří dostali za úkol odvést ho od jeho bratra.
Když Dróna prorazil řady vojáků před Judhišthirou, střetl se s ním Kumára, paňčálský princ chránící kola Judhišthirova kočáru. Zatímco Judhišthira střílel na Drónu svoje dlouhé šípy, vyřítil se proti nĕmu Kumára. Princ na Drónu vystřelil salvu šípů, která zastavila jeho postup. Probodl kuruovského učitele stovkami šípů a přitom se stále smál a řval. Dróna jeho útok nehodlal snášet, vzchopil se a přiložil k luku šíp se širokým ostřím. Natáhl tĕtivu až k uchu, vystřelil šíp se smrtící přesností a uťal Kumárovi hlavu. Další paňčálský princ, Simhaséna, pak Drónu zasáhl sty hrozivými šípy podporován svým bratrem Vjághradattou, který se na Drónu vrhl s dĕsivým bojovým pokřikem. Oba probodli Drónovy paže a hruď svými ocelovými šípy. Drónou to ani neotřáslo a dvĕma rychle po sobĕ vystřelenými šípy s ostřím jako břitva jim usekl hlavy. Tyto překrásné hlavy ozdobené zlatými náušnicemi a přilbami dopadly na zem a Dróna se dál prodíral smĕrem k Judhišthirovi. Kuruovští vojáci ho vidĕli blížit se k pánduovskému králi a vykřikli: „Judhišthira je zajat!“
Dróna se přiblížil k Judhišthirovi ještĕ víc a z řad pánduovské armády zaznĕly úzkostné výkřiky. Ardžuna je však zaslechl a vyrazil k Drónovi, přičemž nemilosrdnĕ kosil bojovníky, kteří mu stáli v cestĕ. Vše, co bylo z Ardžuny a jeho kočáru vidĕt, když si probíjel cestu ke svému bratrovi, byla neustále se rozšiřující síť šípů. A nad ní se vznášel dĕsivĕ řvoucí Hanumán z praporu.
Durjódhana vydal rozkaz tisícům bojovníků na kočárech zaútočit na Ardžunu, a ti bez ohledu na nebezpečí postupovali proti nĕmu. Bojištĕ kolem Ardžuny připomínalo jedinou masu šípů. Kuruovce vrhající se do této neproniknutelné hradby srážel k zemi a rozbíjel jim kočáry. Dróna zjistil, že přiblížit se k Judhišthirovi je nemožné. Jeho podpůrné oddíly mu nemohly nijak pomoci, protože je ničil rozlícený Ardžuna. Ti, které dosud nezabil, se obrátili a strachem prchli.
V dobĕ, kdy Ardžuna rozpoutal v kuruovské armádĕ strašlivou zkázu, se slunce dotklo západního obzoru. Dróna zadul na lasturu, aby svoje vojáky stáhl. Obĕ armády postupnĕ zanechaly boje a vrátily se do svých táborů, chválíce navzájem svoji odvahu.
* * *
Sklíčený Dróna zaujal ve stanu svoje místo po Durjódhanovĕ boku. Tváří v tvář Ardžunovĕ chrabrosti byl bezmocný. Zahanben neschopností zadržet svého žáka Durjódhanovi řekl: „Již jsem ti řekl, že když po Judhišthirovĕ boku stojí Ardžuna, nebudu ho schopen zajmout. Musíš vymyslet nĕjaký způsob, jak Ardžunu od jeho bratra oddĕlit. Potom se Judhišthiry zmocním i před zraky Dhrištadjumny a všech ostatních vojáků. Buď se mi to podaří, nebo zabiji alespoň jednoho z nejvĕtších pánduovských bojovníků — kohokoliv, kdo přijde Judhišthirovi na pomoc. Ty však musíš zajistit, aby byl Ardžuna zaneprázdnĕn nĕkde jinde.“
Sušarmá slyšel Drónovu řeč a řekl: „Ardžuna mĕ mnohokrát potupil. Chová vůči mnĕ i mým bratrům zášť. Když pomyslím na jeho nepřátelství, stĕží mohu v noci spát. Zítra se s ním tedy pusťme do boje. S padesáti tisíci bojovníky na kočárech, kteří neustoupí, za zády vyzveme Ardžunu k boji. Buď padne na bojišti, nebo se Zemĕ zbaví břemene v podobĕ mých bratrů, mĕ i celé naší armády.“
Durjódhana Sušarmu pochválil a ostatní králové mu provolali slávu. Sušarmá se svými čtyřmi bratry složil slib před posvátným ohnĕm, že bude příštího dne bojovat s Ardžunou na život a na smrt. Poté, co bráhmanové posvĕtili jeho slib mantrami a posvátnou vodou, vstal a prohlásil: „Jestliže nezabijeme Ardžunu či nepadneme jeho rukou, ať skončíme na místĕ vyhrazeném vrahům bráhmanů, opilcům, tĕm, kteří opustí osobu, jež u nich vyhledala útočištĕ, tĕm, kdo souloží s cizí manželkou, tĕm, kdo zabíjejí dobytek, tĕm, kteří opustí vlastní matku, a ateistům. Jestli v zítřejší bitvĕ před Ardžunou uprchneme, vyhrazujeme si tyto končiny. Jinak nechť dosáhneme končin vĕčného štĕstí.“
Po složení slibu se Sušarmá se svými bratry odebrali k odpočinku a zanechali Durjódhanu v radostné náladĕ a plného nadĕjí. I kdyby Sušarmá nedokázal Ardžunu zabít, což bylo pravdĕpodobné, alespoň Drónovi umožní zajmout Judhišthiru. Durjódhana se usmál na Karnu. Možná přece jen nebude muset Ardžunu zabít. Je možné, že se Drónův a Sušarmův slib postará o jiný konec války. Kuruovskému princi to bylo jedno. Jediné, na čem záleží, je, aby zvítĕzil, a to jakýmkoliv způsobem. Vstal ze svého sedadla a majestátnĕ vyplul ze shromáždĕní s vysoce zdviženou hlavou. Karna svírající rukojeť svého širokého meče ho následoval.
* * *
Časnĕ ráno dvanáctého dne k Judhišthirovi opĕt dorazila zpráva, že Dróna je rozhodnut ho zajmout. Od svých zvĕdů se doslechl i o Sušarmovĕ slibu. Když se to dozvĕdĕl Ardžuna, svému bratrovi řekl: „Přesto se nemusíš bát, ó králi. Zde je Sátjaki, můj žák, který se mi ve všech ohledech vyrovná. Neustále zůstane po tvém boku. I když budu pryč, v jeho přítomnosti nemůžeš být zajat.“
Upokojený Judhišthira vydal rozkazy pro nadcházející den bitvy. Zanedlouho jeho vojska seřazená do šiku ve tvaru krokodýla vyrazila do boje, přičemž otřásala zemí a zvedala oblaka prachu.
Jakmile se před Sušarmou stojícím v čele kuruovské armády objevil Ardžuna, Sušarmá ho vyzval. Ardžunu vázaly kšatrijské zákony, a proto výzvu přijal a zaútočil. Vzápĕtí ho obklopilo třicet tisíc kočárů Samšaptaků a Trigartů. Zatímco se zbytek pánduovských sil pohyboval polem, aby se střetl s ostatními kuruovskými vojáky, Ardžuna se pustil do líté bitvy s tĕmito neohroženými bojovníky, kteří spustili ohlušující řev a vrhali na nĕho svoje zbranĕ. Jejich horlivé výkřiky přimĕly Ardžunu, aby řekl Krišnovi: „Pohleď, ó synu Dévakí, jak jsou tito muži, kteří brzy padnou v bitvĕ, bez sebe radostí, třebaže by ve skutečnosti mĕli naříkat. Nebo jsou možná šťastní, že před sebou vidí zářivé nebeské končiny, do nichž zbabĕlci nikdy dospĕt nemohou.“
Ardžuna zvedl svoji pozlacenou nebeskou lasturu a mocnĕ na ni zadul. Ten zvuk se rozlehl všemi svĕtovými stranami. Konĕ káleli a muži padali ze svých kočárů. Ostatní ochromil strach a nĕkolik okamžiků zůstali nehnutĕ stát. Když zvuk utichl, přišli opĕt k sobĕ a znovu zařvali. Chopili se luků a vystřelili tisíce šípů s opeřením z kánĕte. Ardžuna okamžitĕ vystřelil šípy, aby odrazil všechny šípy svých protivníků. Ty spadly v kusech na zem. Probodl všechny přední bojovníky na kočárech, kteří se k nĕmu hrozivĕ blížili. Sušarmá a jeho bratři odpovĕdĕli ostrými šípy, které zasáhly Ardžunovy paže a hruď. Obrovský příval dalších ocelových šípů dopadl na Ardžunův kočár jako hejno čmeláků letících k rozkvetlému stromu.
Krišna řídil kočár tak, že útok nepřátel zmařil. Když se Krišna z krupobití šípů vynořil, Ardžuna vyslal šípy s ostřím jako břitva a srazil nepřátelské prapory. Šípy vystřelenými v rychlém sledu zabil nejprve čtyři konĕ Sudhámana, jednoho ze Sušarmových bratrů, a potom mu usekl hlavu. Když princ padal z kočáru, jeho čtyři bratři vystupňovali zuřivost útoku. Navíc Ardžunu ze všech stran zasypávaly zbranĕmi desetitisíce dalších bojovníků na kočárech a jezdců a zároveň se do boje s hrozivým řevem vrhla armáda Nárájanů z Dváraky. Ardžuna byl naprosto zamĕstnán bitvou, zatímco zbytek pánduovských bojovníků se v jisté vzdálenosti pustil do boje s Kuruovci.
Kuruovci sešikovaní do tvaru orla obklíčili svoje nepřátele. Dróna v čele útvaru si to hned namířil k Judhišthirovi. Sátjaki kuruovského učitele napadl stovkami rychlých šípů a tou salvou zbavil oba jeho vozataje vĕdomí. Dalšími šípy mu probodl konĕ, a tak Drónův kočár zastavil.
Dróna zuřil a upíral na svého protivníka krví podlité oči. Mĕl za to, že Sátjakiho čas nadešel, a vystřelil dvanáct šípů podobných hadům, které mu roztříštily luk a probodly brnĕní. Neotřesený Sátjaki se chopil dalšího luku a odpovĕdĕl třiceti vlastními šípy. Dróna se po jejich zásahu ve voze rychle otočil a upustil luk.
Ostatní kuruovští bojovníci si všimli, že jejich učitel je pod Sátjakiho tlakem, a přišli mu na pomoc. Zároveň se další pánduovští bojovníci připojili k Sátjakimu a rozpoutala se divoká bitva všech proti všem. Dróna se rychle vzpamatoval a bojoval s naprostou zuřivostí dál. Obklopily ho tisíce vojáků z Paňčály a Matsji a on je všechny zabil, včetnĕ dvou mocných princů, Satjadžita a Šatáníky.
Dhrištadjumna vidĕl, jak jsou jeho vojáci koseni, a postavil se před nĕ se Šikhandím. Spolu se Sátjakim, Čékitánou a mnoha dalšími pánduovskými hrdiny se jim podařilo udržet Drónu v šachu. Vojáci obou stran v zuřící bitvĕ padali ve vlnách. Bojištĕ se promĕnilo v bažinu masa a krve. Dróna bojoval jako posedlý. Vypouštĕl nebeské zbranĕ, které zabíjely pánduovské bojovníky po tisících. Pánduovská armáda se třásla strachem. Dróna přinutil všechny útočníky, aby se od nĕho odvrátili. Stĕží na nĕho bylo možno pohlédnout a pánduovské vojáky kolem sebe rozprášil.
Durjódhana se rozesmál a promluvil ke Karnovi, který stál po jeho boku: „Pohleď, Rádhéjo, jak tito vojáci prchají z bitvy. Vypadají, jako by se stále točili dokola, jak hledají cestu, kudy před Drónou uprchnout. Myslím, že ztratili veškerou chuť do boje. Určitĕ jim připadá, že je Dróny všude plno. Jak se vrátí do boje? Co zmůže i samotný Bhíma proti bojovnému učiteli?“
Karnova nálada byla vážnĕjší: „Ten pánduovský hrdina nikdy nezanechá boje, dokud je živ. To platí i o jeho bratrech. Pamĕtlivi příkoří, která jsi jim připravil, se na nás budou vrhat zas a zas. Právĕ teď se sem blíží mocný Bhíma. Nepochybnĕ bude zabíjet naše vojáky v obrovském počtu. Pohleď, jak se Sátjaki a Dhrištadjumna vracejí do boje spolu s dvojčaty a mnoha dalšími nepřátelskými mahárathy. Všichni vyvíjejí cílevĕdomý tlak na Drónu. Připravme bez otálení naše vojáky.“
Durjódhana se rozhlédl po poli. Vidĕl, jak se k Drónovi žene Bhímův kočár tažený čtyřmi ryšavými koňmi. Po jeho stranách jeli Dhrištadjumna a Sátjaki. Když se tito tři bojovníci přiblížili ke kuruovskému veliteli, zařvali jako lvi. Za nimi následovala mohutná vlna bojovníků na kočárech a jezdců, kteří při útoku stříleli salvy šípů. Durjódhana se oddĕlil od Karny a hnal se přes pole vydávaje rozkazy na Drónovu ochranu. Mezi kuruovského učitele a útočníky se postavilo množství kuruovských hrdinů a boj se brzy opĕt rozhořel v plné síle.
Rozhnĕvaný Durjódhana osobnĕ napadl Bhímu a v čele mohutné jednotky slonů vyzval Pánduova syna urážlivými slovy. Smĕjící se Bhíma vystřelil na slony šípy ostré jako jehly. Natáhl svůj velký luk až k uchu a střílel šípy takovou silou, že kosily jednoho slona za druhým. Když Bhíma dštil svoje neodolatelné zbranĕ, jeho kočár se pohyboval ze strany na stranu jako vítr. Rozprášil útočníky jako bouřka mraky. Krví zbrocení a po celém tĕle probodaní sloni vyhlíželi stejnĕ úchvatnĕ jako temné mraky ozářené paprsky zapadajícího slunce.
Rozčilený Durjódhana se přiblížil k Bhímovi a probodl ho mnoha šípy. Bhíma obrátil svoje krvavĕ rudé oči na Kuruovce a olízl si rty. Náhle vystřelil desítky zlatĕ opeřených šípů, kterými Durjódhanu hluboce zasáhl. Šípem se širokým ostřím srazil černý, drahokamy posázený prapor se znakem hada, který se třepotal nad Durjódhanovým kočárem. Dalším potom přesekl Durjódhanův luk a zařval.
Král barbarů vedoucí oddíl slonů si všiml, že kuruovský vládce je sužován Bhímou, a na svém obrovitém zvířeti vyjel kupředu. Bhíma bez váhání zasáhl slona mocným šípem mezi oči, který ho na místĕ zastavil. Čtyřmi dalšími šípy způsobil, že se slon zhroutil k zemi. Když padal jako hora zasažená bleskem, barbarský král se pokusil seskočit, ale Bhíma mu přitom šípem ostrým jako břitva vystřeleným se smrtící přesností uťal hlavu.
Jakmile ostatní bojovníci na slonech vidĕli, že jejich velitel padl, rozprchli se. Durjódhana se je snažil opĕt shromáždit, ale neúspĕšnĕ. Vzdálil se od Bhímy a uvidĕl Bhagadattu, který se k nĕmu rychle blížil na pomoc. Mocný bojovník se na svém neporazitelném slonu Supratíkovi řítil na Bhímu, jako by přes bojištĕ letĕl. Bhíma vystřelil na útočící zvíře svoje dlouhé šípy, ale ty se od jeho tĕla odrazily, aniž by mu ublížily. Slon v okamžiku dospĕl k Bhímovu kočáru a rozdrtil ho i s koňmi. Bhíma uskočil stranou.
Supratíka se opakovanĕ vzpínal, vydával zuřivý ryk a rozhlížel se po Bhímovi. Pánduův syn podbĕhl pod ním a udeřil ho holýma rukama. Slon se v bolesti otočil jako hrnčířský kruh. Bhíma se zpod nĕho vynořil a slon ho sevřel chobotem. Bhíma se roztočil, vysvobodil se ze smyčky chobotu a opĕt se skryl pod ryčícím zvířetem, které se ho snažilo zabít.
Judhišthira uvidĕl Bhímu a rozkázal vlastní divizi slonů, aby mu pomohla. Supratíkovu pozornost odvrátil útok nepřátelských slonů a Bhíma, vida svoji příležitost, rychle zmizel.
Potom se rozpoutala bitva mezi Bhagadattou a pánduovskými bojovníky na slonech pod vedením krále Dašárhů. Ti Bhagadattu obklopili a zasypali ho salvami šípů. Bhagadatta však jejich šípy svým vířícím hákem odrazil. Pobídl Supratíku vpřed, a ten rozdupával a drtil nepřátelské vojáky jako vichřice ničící les. Obrovité zvíře pobíhalo po poli jako divé a zanechávalo za sebou rozbité kočáry a pohmoždĕné jezdce a pĕchotu. Slon odolával zbraním nepřátel a působil zmatek v pánduovských řadách. Vojáci prchali a jejich zvířata strachy řičela. Přehlušoval je hrozivý Supratíkův ryk, který burácel po poli.
V dálce bojoval Ardžuna sám se Samšaptaky a armádou Nárájanů a přitom zaslechl Supratíkovo ryčení. Poznal ten zvuk a řekl: „Ó Madhusúdano, je jasné, že vládce Prágjótiši ničí naši armádu. Pochybuji, že nĕkdo kromĕ nás dokáže zastavit jeho slona. Co je teď mojí povinností, ó Krišno? Myslím, že bych se mĕl ihned přesunout na místo, kde je slyšet Bhagadattův bojový pokřik. Pošlu ho i s jeho zvířetem do sídla Smrti a potom se k tomuto boji vrátím.“
Krišna souhlasil a pobídl Ardžunovy konĕ smĕrem ke zbytku pánduovské armády. Rychle se vzdalovali, ale Samšaptakové za nimi zvolali: „Proč utíkáte z boje? Otočte se k nám opĕt čelem, neboť jste nás ještĕ neporazili.“
Ardžuna se ocitl před obtížnou volbou. Chtĕl svoji armádu ochránit před Bhagadattou, ale nemohl se vyhnout Samšaptakům. Žádný kšatrija hodný svého jména nemohl odmítnout výzvu. Nejprve sprovodí ze svĕta celé vojsko Samšaptaků a teprve potom se vypořádá s Bhagadattou. Zatímco Krišna obracel kočár, Ardžuna se stále nemohl soustředit. Sušarmu a jeho armádu podporovaly statisíce bojovníků rozestoupených po rozsáhlé oblasti a porazit je by zabralo hodiny. Mezitím mohl Bhagadatta a jeho nezadržitelný slon způsobit nevýslovnou škodu.
Náhle Samšaptakové zaútočili na Ardžunu všichni společnĕ. Na jeho kočár se snesly nesčetné šípy a zasáhly jeho i Krišnu. Když Krišnu pokryly ozubené ocelové šípy, upustil opratĕ a v mdlobách padl vzad. Kočár se zastavil a zmizel pod krupobitím šípů. Ardžuna ztratil trpĕlivost a rozhodl se vyvolat brahmástru. Přiložil k luku zlatý šíp a pronesl posvátné mantry, aby strašlivou zbraň přivolal. S dokonalou obratností ji zamířil na svoje nepřátele a neustále vystřeloval dlouhé šípy obdařené silou brahmástry.
Proti Samšaptakům letĕla celistvá zeď planoucích šípů. Bojovníci padali k zemi s uťatýma hlavama, rukama i nohama. Kočáry byly roztříštĕny na padrť a sloni rozsekáni na kusy. Konĕ a jezdci padali mrtví po tisících. Celá armáda byla jako v jednom ohni poté, co ji zasáhly překrásné, ale smrtící šípy vypuštĕné Ardžunovými mystickými silami.
Krišna se probral a řekl: „Výbornĕ, Pártho. Myslím, že takto zacházet se zbranĕmi by bylo obtížné i pro Indru, Kuvéru, či dokonce samotného Jamarádžu. Naši nepřátelé jsou na hlavu poraženi. Ti, kteří setrvávají v boji, jsou zabíjeni jako hmyz vlétající do ohnĕ.“
Ardžuna požádal Krišnu, ať jede rychle k Bhagadattovi. Pozdĕji se může vrátit a vypořádat se se zbytkem Samšaptaků a jejich podpůrných armád. Kočár letĕl po bojišti jako vítr a brzy dorazil na místo, kde probíhala bitva s Bhagadattou. Jakmile si Durjódhana všiml, že se do boje zapojil i Ardžuna, povĕřil útokem na nĕho velkou skupinu bojovníků na kočárech. Ti se hnali na Ardžunu jako jeden muž a zasypávali ho šípy, šipkami a oštĕpy. Ardžuna snášel útok statečnĕ a neustále střílel z Gándívy svištící šípy na všechny bojovníky, kteří se k nĕmu přiblížili. Kuruovští vojáci na Ardžunu útočili s pokřiky a řevem, beze strachu o život. Pánduův syn je však kosil svými šípy jako rolník pšeničné pole.
Když Bhagadatta vidĕl, jak Ardžuna zabíjí vojáky, vyrazil k nĕmu. Zaplavil Ardžunův kočár přívalem šípů a pobídl Supratíku, aby ho rozdupal. Ardžuna útok v klidu odrazil salvami vlastních šípů, tak jako břeh odolává oceánu. Oba bojovníci se hnali po poli v boji na život a na smrt. Bhagadatta vystřelil na Ardžunu i Krišnu stovky šípů, ale Kuntin syn je srazil ještĕ předtím, než k nĕmu mohly vůbec doletĕt. Supratíka zaútočil na Ardžunu jako hora valící se po poli. Když se vůči Ardžunovým šípům odolné zvíře přiblížilo ke zlatému kočáru, zuřivĕ zaryčelo. Krišna s koňmi mistrnĕ uhnul, a vyhnul se tak útoku předstíraným útokem na levý bok zvířete. Když Ardžuna míjel Bhagadattův bok, Ardžuna vidĕl příležitost nechránĕného bojovníka s jeho zvířetem zabít, ale pamĕtliv pravidel boje se útoku zdržel.
Bhagadattův slon vidĕl, jak ho Ardžunův kočár míjí, propadl zuřivosti a rozbĕhl se hlava nehlava pánduovskými šiky. Rozdrtil stovky kočárů a zabil jejich bojovníky, konĕ i vozataje. Ardžunu Bhagadattův nemilosrdný útok rozlítil. Popojel rychle kupředu a vystřelil na nĕho čtyři šípy, které mu rozbily luk. Dalšími dvĕma šípy zabil dva bojovníky, kteří sedĕli za Bhagadattou.
Vládce Prágjótiši mrštil na Ardžunu v rychlém sledu čtrnáct oštĕpů. Tyto drahokamy posázené oštĕpy se zářivými ocelovými hroty v letu plály a mnoho malých zvonků na nich připevnĕných překrásnĕ zvonilo. Ardžuna okamžitĕ vystřelil šípy, které rozsekly každý z oštĕpů na tři kusy. Když padly na zem, vypustil dalších dvanáct šípů, jež rozbily Supratíkovo brnĕní. Spadlo z jeho tĕla v kusech jako meteory padající z nebes. Tmavé zvíře připomínalo horu, která se náhle vynořila z mraků, jež ji halily.
Bhagadatta po Ardžunovi mrštil dlouhou šipku, jejíž hrot rudĕ zářil a v letu sršel jiskrami. Ardžuna ji v klidu rozsekl na dva kusy jediným šípem ostrým jako břitva. Potom srazil králův bílý slunečník a vysokou žerď s vlajkou. Dalšími deseti šípy probodl Bhagadattu, který odpovĕdĕl dvaceti čtyřmi dlouhými oštĕpy. Jeden z nich zasáhl Ardžunův diadém a srazil mu ho z hlavy. Ardžuna si jej opĕt nasadil, upřel na Bhagadattu ledový pohled a vykřikl: „Rozhlédni se naposledy po svĕtĕ, ó králi.“
Bhagadatta rychle uchopil nový luk a zasypal Ardžunu i Krišnu přívalem ozubených šípů. Ardžuna vypustil shluk šípů s plochým ostřím, které králi rozsekaly luk na kusy a probodaly mu všechny údy. Bhagadatta vzal svůj zlatý hák a pomyslel na zbraň vaišnava, kterou vlastnil. Pronesl starobylá zaříkadla, aby tuto neodolatelnou zbraň vyvolal, obdařil svůj sloní hák její silou a mrštil jej na Ardžunu. Všichni bojovníci přihlížející boji mezi Ardžunou a Bhagadattou spatřili, jak na Ardžunu letí střela schopná zabít všechny bytosti, a zalapali po dechu.
Náhle Krišna vstal ze svého místa na kočáře, rozpřáhl paže a nastavil zbrani svoji hruď. Když Ho zasáhla, promĕnila se v girlandu nebeských kvĕtů a zavĕsila se Mu kolem krku.
Ardžuna byl zahanben. Proč Krišna zasáhl? Nespouštĕl oči z Bhagadatty, jehož ohromilo, jak Krišna zadržel střelu vaišnava, a řekl: „Ó Pane s lotosovýma očima, Tvůj slib znĕl, že budeš řídit moje konĕ a do boje se nezapojíš. Proč jsi zakročil? Pochopil bych, že mĕ chráníš, když jsem neschopen boje nebo mi hrozí pád, ale stojím zde obdařen všemi schopnostmi a zbranĕmi. Ani nebešťané spojení s asury by mĕ nedokázali porazit. Proč jsi považoval za nutné jednat tak, jak jsi právĕ jednal?“
Krišna s kočárem pomalu objel Bhagadattu a odpovĕdĕl: „Slyš, ó bezhříšný, o původu zbranĕ, kterou Bhagadatta vypustil ke tvojí záhubĕ. Před dávnými časy, když jsem se v podobĕ Mahávišnua probudil ze spánku, přišla za Mnou bohynĕ Zemĕ, aby Mĕ požádala o požehnání. Jelikož vĕdĕla, že jsem byl v té dobĕ naklonĕn plnit přání, řekla: ,Prosím, dej mému synovi Narakovi zbraň vaišnava. Ať jej žádná bytost nedokáže zabít.̀
Odpovĕdĕl jsem: ,Ó bohynĕ, budiž. Tvůj syn bude nepřemožitelný, chránĕn Mojí zbraní.̀ Potom odešla a její syn dostal tuto zbraň, kterou pozdĕji předal Bhagadattovi. Tato zbraň dokáže zabít každou bytost ve třech svĕtech, včetnĕ Indry a Rudry. Proto jsem ji ve tvém zájmu zastavil, ó Ardžuno. Teď můžeš zabít svého protivníka Bhagadattu, tohoto nesmiřitelného nepřítele bohů, tak jako jsem v minulosti ve velkém boji zabil Naraku.“
Ardžuna pochopil, že mu Krišna zachránil život. Upřel zrak na Bhagadattu a rychle ho zasypal stovkami přímo letících šípů. Zatímco Bhagadatta tento útok odvracel, Ardžuna vzal dlouhý zlatý oštĕp. Rozmáchl se, vyvolal Indrovu moc, a vrhl ho vší silou na Supratíku. Zabořil se slonovi do hlavy až po zlaté opeření. Supratíka se na místĕ zastavil a ochrnuly mu údy. Přestože ho Bhagadatta pobízel hákem, pomalu se zhroutil na zem jako obrovský kopec vyvrácený bleskem. Slon zaryčel a Bhagadatta seskočil z jeho hřbetu.
Než dopadl na zem, Ardžuna vystřelil šíp s půlmĕsícovým ostřím, který mu roztrhl hruď a rozťal srdce vedví. Jasnĕ barevný turban mu spadl z hlavy jako okvĕtní lístek lotosu, jehož stonek byl vystaven silnému úderu. Král spadl na zem, jeho zlatá girlanda se roztrhla a její kvĕty se rozsypaly. S roztaženýma rukama a nohama vypadal jako bůh, který spadl z nebes, když se jeho zbožné zásluhy již vyčerpaly.
Ardžuna svého soupeře s úctou obřadnĕ obešel, potom otočil kočár ke kuruovské armádĕ a vyrazil zpĕt do bitvy.
Pak Ardžunu napadli s mocným pokřikem dva Šakuniho bratři podporovaní tisícovkou gándhárských jezdců. Bojovníci se vrhli na Ardžunu a stříleli stovky šípů. Neotřesený Ardžuna vzal nĕkolik šípů s ostřím jako břitva a obĕma princům srazil hlavy. Na Ardžunu zaútočil zhrozený Šakuni. Vyvolal mystickou zbraň asura, která vytvořila kolem Pánduova syna dĕsivý klam. Kyje, železné koule, kameny, šipky, ozubené šípy, palice, meče, trojzubce, sekery a další zbranĕ padaly na Ardžunu ze všech stran. Napadala ho divoká, hladem rozzuřená zvířata spolu s rákšasy, dravými ptáky a démony. Jeho kočár zahalila hustá temnota, z níž ho pronikavé hlasy zahrnovaly výčitkami.
Ardžuna vyvolal zářící nebeskou zbraň známou jako gótiška a temnota se rozptýlila. Všichni iluzí stvoření útočníci zmizeli, ale objevily se obrovské vlny vody a valily se na nĕho. Ardžuna rychle vypustil zbraň áditja, aby je vysušil. Jakmile Šakuni vidĕl, že se jeho mámení minulo účinkem, otočil se a vzal nohy na ramena jako zbabĕlý zbĕh. Ardžuna se obrátil ke gándhárskému vojsku a pobil je jako lev malá zvířata.
Do boje se vřítili ostatní kuruovští bojovníci a mezi obĕma armádami se rozpoutala bitva všech proti všem. Judhišthira zůstal poblíž Ardžuny s Dhrištadjumnou a Sátjakim po boku. Kuruovské oddíly byly prolomeny a rozprášeny Ardžunou a Bhímou, kteří bojovali bok po boku jako dva rozzuření bohové.
Abhimanju zamĕstnával bojem Karnu, zatímco Dhrištadjumna zamĕřil svoje zbranĕ na Drónu. Nejpřednĕjší bojovníci se vzájemnĕ potýkali a Ardžuna přitom zatlačil obrovskou Durjódhanovu armádu zpĕt statisíci šípy. Na zemi stojící Bhíma se točil dokola a svým vířícím kyjem působil krveprolití.
Dróna usilovnĕ bojoval, ale příležitost k zajmutí Judhišthiry najít nedokázal. Zabil četné mocné bojovníky a způsobil mezi vojáky obrovskou zkázu, ale neporazitelný Sátjaki Judhišthiru důkladnĕ střežil a s pomocí Dhrištadjumny a paňčálských oddílů udržoval Drónu v patřičných mezích.
V pravé poledne Dróna vidĕl, že Kuruovci prohrávají, a rozhodl se přeskupit síly. Zatroubil k ústupu a odvelel obří armádu k západnímu okraji pole, kde stál jejich tábor.
Durjódhana se hnĕval: „Ó učiteli, proč jsi nesplnil svůj slib? Nezajal jsi Judhišthiru a Ardžuna se zcela volnĕ prohání po poli. Vyjdou tvá slova naprázdno?“
Dróna cítil, že jeho trpĕlivost je podrobována zkoušce: „Nehodí se, abys oslovoval tak příkrými slovy toho, kdo se ti vždy snaží sloužit. Mnohokrát jsem ti řekl, že Ardžunu nedokáže přemoci nikdo ve vesmíru. Dokonce i tříokého Mahádévu zamĕstnal bojem. Nyní, když Judhišthira ví o našich zámĕrech, nechá se dobře střežit. Bude obtížné ho zajmout, ale udĕlám pro to vše. Své slovo, že zabiji jednoho mocného hrdinu, dodržím. Teď vytvořím útvar, který by neprorazili ani bohové. Zbývající Samšaptakové by mĕli Ardžunu opĕt vyzvat a odvést ho do jižní části pole. Potom se pokusíme Judhišthiru chytit do pasti a přitom připravíme o život alespoň nĕkoho z tĕch, kdo ho přijdou chránit.“
Dróna upíral pohled na pánduovskou armádu. Kdyby se podařilo zabít jednoho z jejich předních bojovníků, ranilo by to jejich bojovou morálku. Rozhodl se Kuruovce seřadit do čakravjúhy, kruhového útvaru. Díky nĕmu se pravdĕpodobnĕ podaří chytit do pasti jednoho z pánduovských hrdinů, možná dokonce samotného Judhišthiru. Pouze Ardžuna zná tajemství tohoto útvaru. Nikdo jiný z Pánduovců jí nedokáže odolat či ji prorazit — samozřejmĕ, pokud to Ardžuna nĕkoho nenaučil. Dróna začal udílet rozkazy. Brzy to zjistí.