Kapitola 17

Nĕjaký čas před úsvitem třináctého dne bitvy Judhišthira vstal ze svého lůžka probuzen básníky a pĕvci velebícími jeho slávu. Pánduovský král provádĕl svoji ranní koupel s pomocí stovek služebníků, kteří přinášeli vodu ve zlatých nádobách, mýdla, masti, voňavky a další vĕci, a přitom znĕly melodické písnĕ. Potřeli mu údy čistou santálovou pastou a bráhmanové pronášeli posvátné védské mantry. Služebníci potom Judhišthirovi přinesli jeho překrásný bílý odĕv a ozdobili ho girlandami z voňavých lotosů a čampaky.

Vykoupaný a oblečený král se otočil smĕrem k východu a uctil Krišnu védskými modlitbami se srdcem naplnĕným láskou. Poté předstoupil před posvátný oheň a obĕtoval Višnuovi a bohům pro zajištĕní příznĕ a modlil se za vítĕzství v bitvĕ.

Judhišthira vyšel ze stanu a spatřil zástup letitých a ctihodných bráhmanů. Tisíc starých mudrců doprovázelo dalších osm tisíc žáků. Pronášeli požehnání a velebili Judhišthiru, který jim rozdával milodary. Král každého bráhmanu obdaroval zlatými nádobami, kravami, koňmi, odĕvy, medem, ghí, ovocem a dalšími cennými předmĕty.

Potom vstoupil do poradní sínĕ a usedl na zlatý trůn pokrytý drahým hedvábným kobercem. Když se posadil, přišli jeho služebníci a ozdobili ho šperky z perel, zlata a drahokamů nesmírné ceny. Panovník zářil jako shluk oblaků, z nĕhož šlehají jasné blesky. Ovívali ho vĕjíři z jačích ohánĕk bílých jako sníh se zlatými rukojeťmi. Básníci ho znovu opĕvovali a z oblohy znĕla hudba a hlasy gandharvů. Před stanem se ozýval mohutný rachot kol kočárů a dusot koňských kopyt, jak ostatní králové a bojovníci přijíždĕli na poradu. Vzduchem se rozléhalo troubení na lastury a rytmický pochod pĕchoty otřásal zemí, když vojáci vyrazili na pole.

Poté, co se králové Judhišthirovi poklonili a zaujali svoje místa v jeho poradní síni, stráž mu oznámila, že dorazil Krišna. Judhišthira nařídil, aby Ho ihned uvedli dovnitř a nabídli Mu krásné sedadlo po jeho boku. Jakmile Krišna vstoupil, sestoupil z trůnu a uvedl Ho k Jeho sedadlu. Vzal z rukou bráhmany arghju a uctil Ho. Krišna pokynul Sátjakimu, ať usedne vedle Nĕho, a oba Jaduovci se podĕlili o tentýž velký trůn vedle Judhišthiry.

Když se Judhišthira posadil, nejdříve oslovil Krišnu: „Ó Madhusúdano, mĕl jsi příjemnou noc? Ohlednĕ vítĕzství a vĕčného štĕstí závisíme pouze na Tobĕ tak jako nebešťané na tisíciokém Indrovi. Závisí na Tobĕ samotná naše existence. Pokládáš-li to proto za vhodné, žádáme Tĕ, abys nĕjak zařídil splnĕní Ardžunova slibu. Pomoz nám překonat tento oceán zármutku a hnĕvu. Ó Mádhavo, staň se naším vorem, abychom neutonuli v bezbřehém moři Kuruovců. Sláva Tobĕ, ó Krišno, ó Višnu, ó Hari, ó Džanárdano. Jsi nejpřednĕjší ze všech lidí. Nárada Tĕ prohlásil za nejlepší a nejstarší ze všech bytostí. Vždy chráníš svoje odevzdané služebníky a my u Tebe dnes tuto ochranu hledáme.“

Když Judhišthira domluvil, zdálo se, že Krišnu potĕšil. Odpovĕdĕl zvučným hlasem: „Nikde ve všech svĕtech včetnĕ nebes se žádný lučištník nevyrovná Ardžunovi. Ten sličný hrdina zabije všechny vaše nepřátele. Budu řídit jeho kočár a udĕlám vše, co bude v Mojí moci, abych mu pomohl. Dnes uvidíte, jak bude Džajadratha přinucen vydat se na cestu, z níž se už nikdo nevrací. Supi, jestřábi a šakali budou večer hodovat na jeho mase. Ó Judhišthiro, i kdyby mu přišel na pomoc samotný Indra a bohové, Ardžuna jej přesto odešle do říše Smrti. Dnes večer ti vítĕzný Ardžuna ohlásí, že vládce Sindhu zabil. Zanech zármutku a nechť tĕ provází blahobyt, ó králi.“

Bĕhem Krišnova proslovu vstoupil do shromáždĕní Ardžuna. Přišel a poklonil se před Judhišthirou, který ihned vstal, aby ho objal. Držel bratra v náručí a přitom řekl: „Je zřejmé, o Dhanandžajo, že dnes dobudeš slavného vítĕzství. Tvůj příchod v tento okamžik tomu nasvĕdčuje, stejnĕ jako Krišnovo neselhávající požehnání.“

Ardžuna se dotkl bratrových nohou a přešel ke Krišnovi, jemuž se hluboce poklonil se sepjatýma rukama. Potom se posadil a Pánduovci projednávali strategii pro nadcházející den. Od zvĕdů se doslechli o Drónových plánech vytvořit kolem Džajadrathy formaci chránĕnou na každém místĕ tĕmi nejpřednĕjšími bojovníky. Pánduovci se dohodli na vhodném obranném útvaru, vstali a vydali se do bitvy.

Krišna odĕný v zářivém zlatém brnĕní přivezl Ardžunův kočár, jenž vybavil všemi druhy zbraní, ke královskému stanu. Ardžuna vyšel ven a obřadnĕ kočár obešel s Gándívou v ruce. Poté do nĕho nastoupil jako slunce vycházející nad východní hory. Sátjaki vylezl za ním a kočár vyjel. Ardžuna vyjíždĕjící zabít Džajadrathu připomínal Indru, který se v doprovodu Varuny a Súrji vydává zabíjet asury.

Rozeznĕly se nesčetné hudební nástroje a básníci s pĕvci velebili Ardžunovu slávu a žehnali mu. Hymny a povzbuzování ostatních bojovníků cestou na bojištĕ Ardžunovi dodaly důvĕru a už se nemohl dočkat boje. Do zad mu foukal příjemný vánek nesoucí vůni nebeských kvĕtin.

Ardžuna oslovil Sátjakiho: „Domnívám se, že dnes je moje vítĕzství jisté. Všechna tato znamení kolem nás tomu nasvĕdčují a v mysli cítím nadšení. Brzy proniknu na místo, kde stojí Džajadratha, a překonám přitom všechny hrdiny, kteří touží spatřit moji chrabrost a potom se odebrat do říše Jamarádži. Ó bojovníku mocných paží, nezapomeň na svoji prvořadou povinnost chránit Judhišthiru. Nikdo tĕ nedokáže porazit a král je s tebou v bezpečí stejnĕ jako se mnou. Budeš-li mu stát po boku, budu moci napadnout Džajadrathu s klidnou myslí.“

Sátjaki řekl, že pokud bude schopen, Judhišthiru neopustí. Zatímco spolu oba hrdinové rozmlouvali, Krišna řídil kočár k pláni Kurukšétra, kde se již k bitvĕ shromáždily milióny bojovníků.

S blížícím se východem slunce vydal Dróna pokyny pro svoji rozsáhlou formaci. Zavolal Džajadrathu a řekl: „Povĕřím Karnu, aby zůstal po tvém boku. Bude ho podporovat můj syn, Šalja, Kripa a Vrišaséna a s nimi sto tisíc jezdců, šedesát tisíc kočárů, dvacet tisíc pĕšáků a čtrnáct tisíc slonů. Tato vyčlenĕná jednotka s tebou uprostřed zaujme tvar jehly. Bude ji chránit druhá neproniknutelná formace ve tvaru lotosu se mnou v čele. Dále v ní bude král se svými bratry a mnoho dalších mocných bojovníků. Před tyto dva útvary postavím polokruhový šik s bojovníky, kteří neustoupí. Na jeho špici bude útvar podobný vozu, který pohltí a zmocní se všech vojáků natolik pošetilých, aby nás z tohoto smĕru napadli. Domnívám se, že by se k tobĕ dnes nemohl dostat ani Šakra s hromoklínem v ruce.“

Uklidnĕný Džajadratha se vydal na svoje přidĕlené místo. Když míjel vojáky, vydávali bojový pokřik: „Kde je Ardžuna? Přiveďte sem Bhímu, jsem připraven s ním bojovat!“ Bojovníci mávali svými naleštĕnými kyji a meči a celí šílení pýchou vydávali hromový řev. Plácali se do paží, troubili na lastury a radostnĕ pospíchali na bojištĕ.

Kuruovci se postupnĕ seřadili do strategického útvaru, který Dróna vymyslel, pečlivĕ následujíce jeho podrobné pokyny. Táhl se na kilometry daleko a podobal se shluku mraků pokrývajícímu zemi. Úžasný útvar vypadal tak hrozivĕ, že si nikdo nedokázal představit, jak by ho bylo možno prolomit. Na jeho konci stál Džajadratha mohutnĕ ochraňován ze všech stran.

Dróna v bílém brnĕní a s krásným turbanem jezdil kolem a konal poslední přípravy. Pohled na jeho zářící kočár s doruda zbarvenými koňmi a praporem nesoucím znak bráhmanské nádoby a jelení kůže v Kuruovcích vzbuzoval velkou radost.

Siddhové a čáranové s údivem shlíželi z oblohy na Kuruovce roztažené v této hrozivé formaci. „Určitĕ pohltí celou Zemi i s jejími horami, oceány a lesy.“

Durjódhana hledĕl na svoji armádu s uspokojením. Stále mu zbývá velký počet pĕšáků, kočárů, jízdy a slonů. Upřel zrak na postupující pánduovské síly. Jak by mohl Ardžuna vůbec kdy splnit svůj slib? Unáhlil se. Do západu slunce je po válce. Uchopil svůj zdobený luk a přikázal svému vozataji, ať vyjede. Už se nemohl dočkat začátku bitvy.

Jak se Pánduovci přiblížili ke svým nepřátelům, s úžasem spatřili Drónovu formaci. Zdálo se, že nemá konce, a podobala se oceánu valícímu se na nĕ přes bojištĕ. Neohrožený Ardžuna řekl: „Ó Krišno, pohlédni na Drónův pokus zmařit můj slib. Čelní šiky mají alespoň třicet kilometrů napříč a celý útvar musí být dvakrát tak dlouhý. Vyhledám však jeho slabá místa a prolomím jej ohnivými šípy. Hříšného Džajadrathu skolím Drónovi přímo před očima.“

Když se obĕ armády přiblížily, jeden z Durjódhanových bratrů, Durmaršana, vyjel do čela Kuruovců a zuřivĕ zařval: „Hleďte, jak Ardžunu zastavím jako pobřeží, jež odolává oceánu. Ať každý vidí, jak se se mnou srazí rozzuřený a nezkrotný Dhanandžaja jako jedna lavina kamenů s druhou. Ó bojovníci, zůstaňte tu nebo se vraťte, jak je vám libo. Budu s Pánduovci bojovat sám, abych zvĕtšil svoji slávu.“

Durmaršana se hnal přes pole, aby zahájil boj. V dálce vidĕl Ardžunův kočár s Hanumánem na vysoko čnĕjícím praporu. Řev nebeské opice slyšela celá kuruovská armáda. Mísil se se zvuky Ardžunovy lastury, na kterou nepřestával troubit, když se blížil k nepřátelům. Oba zvuky naplnily srdce Kuruovců úzkostí, když si znovu připomnĕli, jak nelítostnĕ rozzuřený Ardžuna bojuje. Dróna přikázal hudebníkům hrát povzbudivé melodie, ale polem se již rozléhala ohlušující vřava.

Ardžuna spatřil Durmaršanu ženoucího se na nĕj a řekl: „Jeď rychle vstříc kuruovskému princi, ó Mádhavo. Přijmu jeho výzvu a srazím ho i všechny, kdo ho následují, na kolena.“

Krišna řídil kočár přímo do ústí formace tvaru vozu v čele kuruovské armády. Jakmile se Ardžuna Durmaršanovi postavil, ihned ho obklopily tisíce bojovníků na kočárech. Pomyslel na svého syna a začal je bez milosti pobíjet. Rozzuřen na nejvyšší míru vypouštĕl šípy na všechny strany a hlavy nepřátelských bojovníků padaly jako lotosové kvĕty utržené ze stonků. Po zemi se válela zářící zlatá brnĕní zbrocená krví. Všude byly vidĕt rozbité kočáry, zabití sloni a konĕ zbavení jezdců. Bezhlaví pĕšáci pobíhali divoce kolem a stále svírali v rukou meče, dokud nepadli mrtví na zem.

Po krátkém boji Ardžuna Durmaršanu na hlavu porazil a zahnal na útĕk. Princ uhánĕl co nejdále od svého nepřítele zranĕn po celém tĕle, s rozervaným brnĕním a zlomenou vlajkovou žerdí. Ardžuna ho ušetřil jen z úcty k Bhímovu slibu.

Za malou chvíli Ardžuna pobil nĕkolik tisíc nepřátel. Jeho kočár ujíždĕl tak rychle, že se kuruovským vojákům zdálo, že proti nim bojují stovky Ardžunů najednou, a ve strachu a zmatku zasahovali a zabíjeli jeden druhého. Na bojišti leželo v tratolišti krve spousty umírajících hrdinů křičících ve smrtelných bolestech. Kdokoliv se k Ardžunovi přiblížil, toho vzápĕtí probodl smrtícím šípem. Tančil na plošinĕ kočáru s lukem stále napnutým do oblouku a nikdo u nĕho nedokázal najít žádnou slabinu. Krišnovo vozatajské umĕní nemĕlo obdoby, a neustále tak mařil útoky Kuruovců.

Dróna a ostatní přední Kuruovci žasli nad tím, jak Ardžuna ničí jejich vojáky, tak jako slunce odstraňuje temnotu. Zabití Abhimanjua ho nepochybnĕ zmĕnilo v jiného človĕka. Hrozivý byl již předtím, ale teď bojoval s horečnou vášní bez špetky slitování. Bojovníci kolem nĕho zanechali boje a dali se na útĕk.

Dušásana vidĕl, jak se Ardžuna neúnavnĕ prodírá kuruovskými řadami, a proto mu s kočárem zatarasil cestu a vyzval ho k boji. Podporoval ho mohutný oddíl slonů, který Ardžunu rychle obklopil. Chobotnatci mĕli kolem krku velké zvonce, které jim v bĕhu po poli zvonily.

Ardžuna vyrazil divoký bojový pokřik a začal zabíjet slony okřídlenými šípy, které jim probodávaly silnou kůži. Jako dravá kosatka nořící se do oceánu prorazil oddílem slonů a jednoho slona po druhém srazil k zemi. Každého zasáhl sty šípy, až padali jako útesy ulomené bleskem. Z tĕl jim tryskaly proudy krve a s rykem se hroutili na zem. Bojovníky na jejich hřbetech smetly Ardžunovy šípy, které naráz probodávaly dva až tři z nich.

Jakmile Dušásana vidĕl, že oddíl slonů podlehl zmatku, prchl. Když byl Ardžuna v této náladĕ, nedalo se mu čelit. Kuruovec uhánĕl k Drónovi a hledal u nĕho ochranu. Dróna si olízl rty a projel svými oddíly vstříc Ardžunovi. Ardžuna při pohledu na učitele blížícího se k nĕmu s pozdviženými zbranĕmi sepjal ruce a poklonil se. Zvolal: „Ó bráhmano, přej mi úspĕch a požehnej mi. Přeji si proniknout tímto neprostupným šikem. Jsi pro mĕ totéž, co můj otec, Judhišthira či Krišna. Zasloužím si tedy tvoji ochranu stejnĕ jako Ašvatthámá. Nech mĕ projít. Přeji si zabít vládce Sindhu. Ó pane, ó nejlepší z lidí, postarej se o to, aby můj slib byl splnĕn.“

„Ó Bíbhatsu, přemoci Džajadrathu se ti nepodaří bez toho, aniž bys předtím porazil mĕ.“

Poté Dróna na Ardžunu rychle za sebou vystřelil sto šípů. Pánduův syn je obratnĕ odrazil a odpovĕdĕl mu sty vlastními. Dróna jeho útok snadno odrazil a náhle jeho i Krišnu probodl šípy podobnými planoucím ohnivým jazykům. Přeťal Ardžunovu tĕtivu a zasypal jeho kočár šípy. Ardžuna mu oplatil útok šesti sty šípy vystřelenými tak rychle, že to vypadalo, jako by vystřelil jen jediný. Po nich vystřelil dalších sedm set, pak tisíc a deset tisíc, které byly určeny bojovníkům podporujícím Drónu.

Dróna opĕt vidĕl, jak Ardžuna kosí velké množství kuruovských vojáků, a probodl mu hruď mocným ozubeným šípem. Tvrdý úder Ardžunou otřásl jako zemĕtřesení horou. Rychle se však vzpamatoval a šíp, který se mu zabodl do brnĕní, ulomil. Zamĕřil se na Drónu a vypustil na nĕho záplavy šípů. Dróna odpovĕdĕl stejnĕ. Při jeho útoku nesčetnými šípy dopadajícími v nepřerušovaných řadách nebylo Ardžunu, Krišnu ani jejich kočár vidĕt.

Usilovnĕ řídící Krišna odjel s kočárem z dosahu Drónových šípů a řekl: „Ó Pártho, není času nazbyt. Džajadratha stále stojí daleko odtud. Tato bitva s Drónou by mohla trvat celý den. Nech ho být a vyraž plnou rychlostí vpřed.“

Ardžuna si uvĕdomil, že Krišna má pravdu. Bylo jen málo pravdĕpodobné, že Drónu porazí, a boj s ním ho navíc ani netĕšil. Opĕt sepjal ruce a vykřikl: „Ó můj pane, teď odjedu. Jsi můj učitel a nepřeji si s tebou již bojovat. Ve všech svĕtech není človĕka, který tĕ dokáže přemoci v bitvĕ. Požehnej mi, prosím. Pokračuji dál.“

Krišna pobídl Ardžunovy konĕ a kočár vyrazil vpřed. Dróna zůstal po pravé stranĕ. Když ho míjeli, vykřikl: „Kam jedeš, Dhanandžajo? Polekal ses?“

Opĕt vystřelil salvy šípů, ale Krišna řídil kočár tak rychle, že ho žádný z nich nedostihl. Ardžuna se řítil pryč a nechal stále volajícího Drónu v dálce za sebou. Přidali se k nĕmu Judhámanju a Uttamaudžá, dva mocní Paňčálové, kteří se k nĕmu probojovali. Když se hnal kupředu do nepřátelského šiku, chránili ho z obou stran.

Dróna se obrátil, aby Ardžunu pronásledoval, a tehdy ho s řevem vyzval k boji pánduovský velitel Dhrištakétu. Dróna se k nĕmu otočil čelem a okamžitĕ ho zasáhla salva Dhrištakétuových šípů. Drónovy konĕ, kočár i vozataj jimi byli zcela zasypáni. Dróna vzplál jako rozlícený horský lev náhle probuzený ze spánku a vypustil šíp s ostřím jako břitva, kterým přeťal protivníkův luk. Dhrištakétu si vzal další a v okamžiku vystřelil sto dalších šípů. Dróna útok vůbec nebral na vĕdomí a vystřelil čtyři šípy s půlmĕsícovým ostřím, které zabily soupeřovy konĕ a srazily jeho vozataje. Dhrištakétu seskočil z nepohyblivého kočáru s kyjem v ruce a hnal se k Drónovi. V bĕhu se zatočil dokola a vší silou kyjem mrštil. Ten se rozletĕl k Drónovi a šlehal z nĕj oheň. Dróna okamžitĕ vystřelil desítky šípů s kladivovými hroty, které kyj rozbily na kusy. Dhrištakétu ze zemĕ zdvihl dlouhý oštĕp a prudce jím vrhl, ale kuruovský učitel ho opĕt ve vzduchu srazil. Potom Dróna přiložil k luku dlouhý šíp andžalika. Obdařil jej silou manter a vystřelil ho z plnĕ napnutého luku. Šíp zasáhl krále Čedi do hrudi, proletĕl jeho tĕlem a zabodl se za ním do zemĕ.

Dróna vidĕl, jak jeho nepřítel padá k zemi a rozhlédl se po Ardžunovi. Pánduův syn mezitím zmizel v davu. Dróna se rozhodl rychle si proklestit cestu k Džajadrathovi. Tam bude mít zanedlouho nepochybnĕ znovu příležitost střetnout se s Ardžunou.

Poté, co Ardžuna opustil Drónu, vrhl se mezi Kuruovce a přivádĕl svoje nepřátele do úzkých ohnivými šípy, jako když nemoci sužují tĕlo. S řevem a troubením na lasturu napadl Kuruovce jako smyslů zbavený. Střílel z Gándívy jeden planoucí šíp za druhým. Ty neomylnĕ dopadaly na muže, konĕ i slony, až se potáceli. Kritavarmá vyzval Ardžunu bez ohledu na jejich dlouhodobé přátelství. Pánduovec a Vrišniovec se pustili do boje. Když odráželi zbraň zbraní, nebyl mezi nimi znát žádný rozdíl. Vypadalo to, jako kdyby Jamarádža bojoval se zosobnĕnou Smrtí. Šípy umocnĕné mantrami se s mohutnými výbuchy střetávaly ve vzduchu. Oba muži kroužili kolem sebe a z jejich luků vylétal nepřetržitý proud šípů. Oba byli probodáni po celém tĕle, jak hledali soupeřovy slabiny.

Krišna opĕt Ardžunovi připomnĕl: „Nešetři ho. Ztrácíš příliš mnoho času. Zapomeň na svůj vztah s ním a okamžitĕ ho rozdrť.“

Ardžuna popohnán Krišnovým napomenutím vystřelil na Kritavarmu shluk šípů, který mu zlomil luk a vyvedl ho z rovnováhy. Ardžuna toho využil, prohnal se kolem nĕho a vtrhl do řad Kuruovců. Když se Kritavarmá probral, napadli ho dva Ardžunovi ochránci, kteří ho drželi v šachu, zatímco se Ardžuna probíjel vpřed.

Vzápĕtí Ardžunu napadl Šrutáju, král Kalingy. Točil obrovským kyjem a rychle se blížil k Pánduovu synovi. Ardžuna na nĕho vyslal přes třicet šípů. Král uchopil vlastní luk a oplatil mu padesáti šípy. Po výmĕnĕ šípů seskočil Šrutáju z kočáru a hnal se k Ardžunovi s vysoko zdviženým kyjem. Syn řeky Parnáši dostal od Varuny požehnání, že jeho kyji nikdo neodolá. Bůh ho však varoval: „Neútoč na nikoho, kdo nebojuje, jinak tato zbraň zabije tebe.“

Šrutáju na Varunovo varování v zápalu bitvy zapomnĕl. Když se dostal k Ardžunovu kočáru, rozmáchl se kyjem a uštĕdřil Krišnovi tvrdou ránu. Krišna úder přijal na svá široká ramena, aniž by jím otřásl, tak jako hora zůstává neotřesena v bouři. V souladu s Varunovými slovy se však Šrutájuův kyj při dalším rozmáchnutí proti Krišnovi otočil, udeřil ho do hlavy a zabil ho. Při pohledu na hrdinu zabitého vlastní zbraní propukli Kuruovci v nářek. Jeho armáda se s vydĕšeným křikem rozprchla.

Sudakšina, král Kámbhódži, vyzval Ardžunu a vystřelil na nĕho stovky šípů. Ardžuna je odrazil a Sudakšina mrštil hrozivý železný oštĕp opatřený zvonky a dlouhým hrotem. V letu zářivĕ plál a sršely z nĕho jiskry. Zasažený Ardžuna klesl v bezvĕdomí na kolena. Krišna rychle kroužil s kočárem dokola a Ardžuna mezitím přišel k sobĕ.

Ardžuna se postavil, olízl si koutky úst a upřenĕ se na Sudakšinu zahledĕl. Napnul Gándívu až k uchu a vystřelil salvu šípů, které rozbily králův kočár. Potom ho zasáhl do hrudi šípem obdařeným silou hromoklínu. Král spadl po hlavĕ na zem mezi rozpadající se trosky svého kočáru jako strom useknutý u kořene.

Když Ardžuna zabil krále, střetl se s armádami Šúrasénů, Abhíšáhů, Siniů a Vasátiů. Vjel do jejich středu a rozprášil je svými zbranĕmi. Nedbal na obrovské množství šípů, které na nĕho dopadaly. Buď je srazily jeho vlastní šípy, nebo se odrazily od jeho neproniknutelného brnĕní. Ničil bojovníky, jako by ho Jamarádža povĕřil, ať přivodí konec jugy. Neustále se hnal vpřed k Džajadrathovi a zanechával za sebou stopu zkázy. Šedesát tisíc jeho protivníků padlo za necelou hodinu. Ti, kteří přežili, se otočili a prchli dovolávajíce se Durjódhanovy a Drónovy ochrany.

Potom Ardžunu napadli tři ze Šrutájuových synů, kteří doufali, že se za otce pomstí. Byli to mocní bojovníci a nĕjaký čas bylo Ardžunův kočár pod záplavou jejich zbraní jen stĕží vidĕt. Šípy, šipky a oštĕpy pršely na Ardžunu i Krišnu, takže se podobali dvĕma vrcholům velké hory bičované prudkou bouří. Postupnĕ však Ardžuna střely protivníků odrazil a jeho kočár se opĕt vynořil na bojišti. Přiložil na Gándívu dlouhý zlatý šíp a vyvolal zbraň šakra, které vládne král bohů. Proti princům vyletĕly tisíce šípů jako blesky a srazily všechny jejich šípy a další střely. Tyto smrtící šípy je zasáhly strašlivou silou a usekaly jim paže, nohy a hlavy. Padlo i mnoho tisíc kuruovských bojovníků, kteří je podporovali.

Poté, co Ardžuna smetl tři prince z Kalingy, vyrazil vítĕzný pokřik a vřítil se do hustého šiku Kuruovců mezi sebou a Džajadrathou. Zatímco ostatní Pánduovci a jejich jednotky bojovali s předními kuruovskými bojovníky, Ardžuna se prodíral jejich armádou jako bĕsnící oheň. Probojovával si cestu mezi nepřáteli a všichni ostatní pánduovští bojovníci zůstali daleko vzadu.

Durjódhana slyšel, že se Ardžuna vytrvale blíží k vládci Sindhu a promluvil s Drónou, který opĕt zaujal svoje místo poblíž kuruovského prince. Dróna považoval za nejlepší zůstat Džajadrathovi nablízku a podporovat svoje generály. S Kripou, Karnou a Ašvatthámou po boku bude mít vĕtší šanci, že Ardžunu zastaví. Pánduův syn bude mít co dĕlat, aby se přes nĕho opĕt dostal.

Durjódhana hledĕl na svého velitele s obavami: „Ó učiteli, Ardžuna drtí naše oddíly. Oheň Dhanandžaji posílený vĕtrem jeho hnĕvu polyká moje vojáky jako suchý plevel. Bojovníci chránící Džajadrathu se třesou strachy. Jsi naše jediné útočištĕ. Všichni se dnes pustili do boje v přesvĕdčení, že tváří v tvář tobĕ Ardžuna nevyvázne živý. Ó proslulý, zdá se mi, že na Pánduovcích lpíš, a proto jsem zmaten a nevím, co si dál počít.“

Durjódhanův hlas znĕl prosebnĕ. Princ se úzkostlivĕ rozhlížel po poli. Kus od nĕho stál Karna se zbranĕmi připravenými k boji, ale i pro nĕho bude obtížné zastavit Ardžunu v jeho nynĕjším rozpoložení. Pouze Dróna to může udĕlat, bude-li si to přát. Ve všech svĕtech neexistuje bojovník schopný přemoci Drónu v bitvĕ. Jako Ardžunův učitel ví vše o jeho způsobu boje a případných slabinách. Může existovat jen jediný důvod, proč ještĕ Ardžunu nezabil.

Durjódhana se zamračil: „Podle svých nejlepších schopností jsem se tĕ vždy snažil potĕšit, vznešený bráhmano, ale zdá se, že si mojí služby nevážíš. Ó neomezenĕ mocný, přestože jsme ti oddáni, ty jako kdybys nám nepřál. Zraňuješ nás, ačkoliv jíš náš chléb. Nyní vidím, že jsi jako břitva ponořená v medu. Nebýt tvého ujištĕní, nebránil bych Džajadrathovi v návratu do jeho království. Já hlupák ti uvĕřil, a tak jsem ho prakticky obĕtoval Smrti. Vždyť človĕk může nĕkdy uniknout i ze chřtánu Smrti, ale šance, že Džajadratha unikne rozlícenému Ardžunovi, je nulová.“

Durjódhana proléval slzy křivdy ve snaze vyprovokovat Drónu všemi prostředky k útoku na Ardžunu. Poté se zalekl, že by to mohlo mít opačný účinek, a promluvil laskavĕji: „Ó hrdino, promiň mi moje výlevy, neboť mĕ souží zármutek. Padám ti k nohám. Prosím, zachraň Džajadrathu a vlastnĕ celou naši armádu před rozzuřeným a nepřemožitelným Ardžunou.“

Dróna působil unaveným dojmem. Kolikrát je to třeba Durjódhanovi opakovat? „Tvoje slova mĕ neuráží, o vládce lidí. Jsi pro mĕ jako můj vlastní syn. Proto jsem se ti snažil všemi způsoby pomoci. Dal jsem ti dobrou radu, ale nepopřál jsi jí sluchu. Složil jsem ve tvůj prospĕch sliby, které jsem byl rozhodnut splnit. Přede všemi jsem slíbil, že zajmu Judhišthiru, ale nebylo to nic platné. Dále jsem slíbil, že ochráním Džajadrathu, ale jak je to možné, když čelíme Ardžunovi a Krišnovi stojícím na jednom kočáře? Mohu se jen ze všech sil snažit   —   na výsledek však vliv nemám. Osud je konečným vládcem navzdory lidskému úsilí a Pán osudu sedí po Ardžunovĕ boku.“

Dróna zavrtĕl hlavou a přelétl pohledem husté řady bojovníků chránící Džajadrathu. Zanedlouho budou bezpochyby všichni mrtví. Ardžuna ve snaze zabít krále Sindhu nikoho neušetří a Krišna udĕlá vše, aby ochránil slib svého přítele. Již to dostatečnĕ často prokázal. Durjódhana však postrádá víru a nedokáže tuto jednoduchou pravdu pochopit.

Dróna ukázal mávnutím ruky na jednotky kolem sebe: „Tito vojáci jsou pro Džajadrathu poslední obrannou linií. Osobnĕ se s Ardžunou již nestřetnu, neboť je mĕ třeba zde. On se mnou teď také nebude bojovat. Když jsem se ho pokoušel vyzvat, nechal mĕ prostĕ stát a šel dál.“

Drónovi bylo jasné, že situace je zoufalá. Pánduovci si svoji strategii dobře promysleli. Jejich jednotky se draly vpřed za Ardžunou využívaje zmatku, který působil. Všichni přední kuruovští bojovníci byli zaneprázdnĕni v různých částech pole, buď bojem, nebo střežením míst, která by mohla být v zájmu Džajadrathovy ochrany osudná. Nĕkdo musí Ardžunu zastavit, ale jediným dostupným bojovníkem je teď Durjódhana.

Dróna pokračoval: „Ó vznešený hrdino, jsi mocný maháratha oplývající slávou a schopný porážet nepřátele. Jeď na místo, kde stojí Ardžuna. Vyzvi ho sám a zastav jeho postup.“

Durjódhana upřel na Drónu užaslý pohled: „Ó učiteli, jak můžeš očekávat, že se mi podaří Ardžunu zastavit? Mohu být schopen porazit Indru ozbrojeného hromoklínem v čele zástupu bohů, ale porazit Ardžunu nebude možné. Již přemohl tebe i Kritavarmu a také zabil všechny vládce Kalingy. Pobil i bezpočet divokých barbarských bojovníků. Jak mu mohu čelit? Ó vznešený, závisím na tobĕ. Prosím, zachraň moji čest.“

„To, co říkáš, je pravda, ó králi. Ardžunu nemůže nikdo porazit. Za obvyklých okolností bych neriskoval, abys proti nĕmu bojoval, ale hrozí nám strašlivá katastrofa. Přesto se nemusíš bát. Učiním tĕ nepřemožitelným i pro Ardžunu. Navléknu ti brnĕní takovým způsobem, že bude odolné vůči lidským i nebeským zbraním. I kdyby na tebe podnikly společný útok bytosti tří svĕtů, přesto se nemusíš ničeho obávat. Ardžuna tuto ochranu zná, ale nikdo jiný na tomto bojišti ne. Svlékni si brnĕní, ó králi, a já ti je opĕt uváži za pronášení starobylých manter, které vyslovil sám Brahmá. Potom se můžeš bez obav vydat proti mocnému Pánduovu synovi.“

Durjódhana si rychle stáhl zlaté brnĕní. Poté, co se Dróna dotkl vody, aby se očistil, a vypláchl si ústa, opĕt mu je připevnil a přitom pronášel mantry. Na závĕr řekl: „Nyní se budeš schopen beztrestnĕ postavit každému nepříteli. Toto nebeské brnĕní vyvolané mými modlitbami dal původnĕ Brahmá Indrovi. Indra v nĕm bojoval s Vritrásurou, který přemohl všechny ostatní nebešťany, a porazil ho. Ó králi, jdi a postav se Ardžunovi. Času není nazbyt.“

Když slunce třináctého dne dospĕlo do nejvyššího bodu na obloze, mezi uznávanými hrdiny obou stran probíhalo mnoho hrozivých bitev. Dhrištadjumna se vytrvale prodíral vpřed v nadĕji, že se mu podaří střetnout se s Drónou v boji muže proti muži. Bhíma neustále vyhledával Dhritaráštrovy syny, zatímco Judhišthira se potýkal se Šaljou a jeho oddílem bojovníků. Sátjaki bojoval s Báhlíkou, Sahadéva se Šakunim, Ghatótkača a jeho hordy rákšasů s Alambušou a jeho přívrženci a ostatní přední pánduovští bojovníci si našli stejnĕ silné soupeře. Vznešení bojovníci používali lidské i nebeské zbranĕ a vytvořili na bojišti překrásnou scénu, kdy na sebe útočili a bránili se s vynaložením veškerého svého umĕní.

Mezitím se Ardžuna nadále prodíral hustým zástupem kuruovských vojáků. Když se Džajadratha doslechl o jeho postupu, otřásl se strachem. Po boku mu stáli Karna a Ašvatthámá a oba mĕli zachmuřené obličeje. Ardžuna dál nelítostnĕ bojoval, stále ještĕ nĕjakých třicet kilometrů daleko. Svými planoucími šípy vytvářel průlomy v nepřátelské obranĕ a Krišna jimi pak s kočárem rychle projíždĕl. Všude, kde se kočár objevil, byli Kuruovci zatlačeni jako temnota při východu slunce. Ardžunovy šípy zabíjely muže stojící plné tři kilometry daleko. Jeho řádnĕ zakalené a nablýskané ocelové šípy padaly z oblohy jako spršky meteorů. Zatímco Ardžuna pobíjel nepřátelské vojáky, Krišna mařil jejich útok obratným řízením oplývajícím různými zkušenými manévry. Kočár se pohyboval v kruhu, zpĕt a do stran.

Nĕkdy byl Ardžunův postup rychlý a jindy pomalý, ale nikdo nevidĕl, že by i na jediný okamžik přestal bojovat. Luk mĕl stále napnutý a šípy z nĕho vyletovaly v nekonečných proudech. Jen pouhý pohled na nĕho vyžadoval velkou odvahu. Útočily na nĕho tisíce bojovníků nedbajících na svoje životy a hynuli jako hmyz padající do ohnĕ.

Když slunce začalo po obloze klesat, na Ardžunu zaútočili Vinda a Anuvinda, dva princové z Avanti. Neohrožení mahárathové za nadšeného řevu zaútočili na Ardžunu z obou boků najednou stovkami svých dlouhých šípů.

To, že se objevili tak náhle Ardžunu překvapilo, takže byl tvrdĕ zasažen více než šedesáti šípy. Stejný počet probodl Krišnu a každého z koní dvacet. Rozzuřený Ardžuna jejich šípy setřásl a zamířil na protivníky vlastní šípy pátraje po jejich slabinách. Zasáhl je a jejich útok zastavil. Oba princové vyrazili bojový pokřik a zaplavili Ardžunu šípy. Ten jejich útok nebral na vĕdomí a dvĕma pečlivĕ mířenými šípy se širokým ostřím jim přeťal luky. Dvĕma dalšími jim srazil prapory a dvanácti jinými jim pak zabil konĕ i vozataje. To vše probĕhlo v nĕkolika okamžicích. Než se princové na nĕco zmohli, Ardžuna vystřelil šíp s půlmĕsícovým ostřím, který Vindovi srazil hlavu.

Anuvinda při pohledu na zabitého bratra seskočil se zuřivým řevem z kočáru a s kyjem v ruce se hnal k Ardžunovi. V bĕhu kličkoval odhodlán pomstít Vindovu smrt. Dobĕhl k Ardžunovu kočáru a vší silou udeřil Krišnu kyjem do čela. Krišna zůstal neotřesen, ovšem Ardžunu Anuvindův útok na Krišnu naprosto rozzuřil a vystřelil pĕt krátkých šípů, které mu usekly paže, nohy a hlavu. Princ padl jako kusy skal, jež roztrhl výbuch.

Jakmile armáda z Avanti vidĕla, že oba její velitelé padli, zaútočila na Ardžunu jako jeden muž. Pánduův syn je pobíjel šípy vystřelenými z Gándívy, které připomínaly déšť jisker vyletující z velkého ohnĕ. Rychle se v kočáře otáčel a ničil armádu jako oheň les koncem léta. Potom se na nĕho vrhly tisíce dalších vojáků. Jeho kočár se v řadách nepřátel úplnĕ ztratil. Krišna zjistil, že se nedokáže pohnout žádným smĕrem. Uprostřed zuřící bitvy řekl: „Ó Pártho, tento boj je tak prudký, že i naši nebeští konĕ začínají být unaveni. Ještĕ jsme od Džajadrathy dost daleko a oni si potřebují odpočinout.“

V boji nepolevující Ardžuna odvĕtil: „Ó Mádhavo, vytvořím mezi tĕmito nepřáteli cestu. Ty potom můžeš s kočárem projet, vypřáhnout konĕ a dopřát jim odpočinek. Vytáhni jim z tĕla šípy, zatímco já budu držet tyto bojovníky v uctivé vzdálenosti.“

Ardžuna zamířil na nepřátele velký proud šípů a donutil je ustoupit. Potom seskočil, stále stříleje nesčetné šípy, a Krišna odjel. Když Kuruovci vidĕli Ardžunu na zemi, cítili, že mají příležitost zvítĕzit. Nedbaje na Krišnu a kočár zamířili s ještĕ hlasitĕjším řevem všechny zbranĕ na Ardžunu. Ten proti nim bojoval pĕšmo. Otáčel se a střílel na všechny strany planoucí šípy. Užaslí Kuruovci nenacházeli v jeho obranĕ jedinou mezeru. Přiblížit se k nĕmu znamenalo vrhnout se proti pevné zdi šípů. Srážky jejich šípů s Ardžunovými vytvářely na obloze souvislý ohnivý příkrov. Sežehnutí Kuruovci ustoupili.

Ardžuna spĕchal na místo, kde Krišna vypustil konĕ. Krišna mu řekl, že potřebují vodu a Ardžuna odpovĕdĕl: „Obstarám ji.“ Napnul luk se zlatým šípem, pronesl mantry pro vyvolání varunástry a vystřelil šíp do zemĕ. Okamžitĕ se vytvořilo velké jezero, na nĕmž mezi lotosy a lekníny plavali labutĕ, kachny a další vodní ptactvo. Průzračná vodní nádrž byla přenesena z nebeských končin a mĕla chladnou a příjemnou vodu. Pofukoval nad ní jemný vánek a na jejích březích sedĕli nebeští mudrci.

Pomocí další mystické zbranĕ Ardžuna postavil na břehu přístřešek ze samých šípů. Krišna se zasmál a zatleskal mu. Odvedl konĕ do přístřešku, kde po důkladném napojení ulehli na travnatou půdu. Krišna jim vyjmul šípy a jemnĕ jim masíroval tĕla.

Kuruovci se opĕt shromáždili a obklíčili Ardžunu, který nadále bojoval pĕšmo. Dopadal na nĕho mohutný příval šípů, šipek a oštĕpů, on však stál nehnutĕ jako hora Méru a přijímal ho jako skála přijímá kapky deštĕ. Sám ničil svoje nepřátele, tak jako jediný nedostatek v podobĕ chamtivosti v človĕku zničí všechny dobré vlastnosti. Když bojoval proti nesčetným bojovníkům na kočárech, koních a slonech, vypadal překrásnĕ. Nebešťané ho velebili a sami Kuruovci tleskali jeho odvaze. Při pohledu na jezero a přístřešek, který vytvořil, jen žasli. Navzdory tvrdému úsilí ho nedokázali přemoci, přestože byl znevýhodnĕn ztrátou kočáru. Jeho rychlost, zručnost a hbitost byly příliš velké. Zatímco odrážel kuruovské jednotky, Krišna zapřáhl konĕ a přijel k nĕmu. V tom okamžiku mystické jezero i s ptáky, vodními živočichy a mudrci zmizelo.

Ardžuna, nyní opĕt na kočáře, zadul na lasturu. Krišna pobídl konĕ a kočár se vřítil doprostřed bitevní vřavy, zatímco Ardžuna dštil smrtonosné šípy na všechny strany a působil v nepřátelských řadách zmatek jako bouře bičující oceán. Kuruovci byli odraženi a nedokázali jeho postup zastavit. Nĕkteří z nich vykřikli: „Hanba Durjódhanovi! Je to jeho chyba, že Zemi teď hrozí takové neštĕstí! Tito dva hrdinové nikoho neušetří.“ Jiní Kuruovci řekli: „Dhritaráštra by mĕl začít připravovat Džajadrathovy pohřební obřady. Král Sindhu dnes padne.“

Ardžuna se neúnavnĕ prodíral vpřed. Do západu slunce zbývaly jen čtyři hodiny a jemu zbývalo ještĕ překonat celých patnáct kilometrů plných vojáků. Nejodvážnĕjší z Kuruovců na nĕho útočili, ale stejnĕ tak jako řeky plynoucí do moře se již nevrátili. Ostatní, zbabĕlí bojovníci, utíkali z boje jako ateisté odvracející se od písma, a tak se vystavovali odsouzení a hříchu.

Kočár barvy ohnĕ, který řídil Krišna, vypadal jako Súrjův kočár řízený Arunou. Odpočatí a občerstvení konĕ se hnali kuruovskými řadami vpřed a zdálo se, že každou chvíli vyletí na oblohu. Ardžuna s Krišnou připomínali dvĕ ohnivá slunce, která vyšla současnĕ na konci vĕku. Kdo se k nim přiblížil, toho spálil oheň Ardžunových zbraní a padl mrtev k zemi. Kuruovci čelící Ardžunovi ztratili odvahu bojovat a cítili beznadĕj. Marnĕ se mu snažili zabránit, aby se dostal k Džajadrathovi   —   bĕhem necelé hodiny v dálce spatřil Drónův prapor na vysoké žerdi. Jásavĕ vykřikl a řekl: „Pohleď na učitelův prapor, ó Mádhavo. Mám dojem, že se blížíme ke králi Sindhu. Nemůže být vzdálen více než nĕkolik kilometrů.“

Krišna Ardžunovi opĕt poradil, ať se Drónovi vyhne a neztrácí čas, ale Dróna ho již spatřil. Střílel šípy přes tři kilometry daleko a probodl jimi jeho i Krišnu. Když krváceli ze svých ran, vypadali jako dva kvetoucí stromy karnikára. Krišna se s kočárem vzdaloval od Drónova útoku, tak aby se mezi nĕ dostal zástup kuruovských vojáků. Potom Drónovu divizi velkým kruhem objel. Ardžuna nepřestával střílet svoje planoucí šípy v nekonečných řadách a srážel muže, konĕ i slony bez rozdílu.

Když se Ardžuna přiblížil na nĕkolik kilometrů k Džajadrathovi, náhle se setkal s Durjódhanou. Kuruovský princ odĕný v neproniknutelném zářícím brnĕní mocnĕ zařval a zaútočil. Přiblížil se s kočárem k nepříteli a vykřikl výzvu.

Krišna zastavil a řekl: „Pohlédni na Dhritaráštrova mocného syna, který stojí nebojácnĕ před tebou. Vždy Pánduovce nenávidĕl a je to vynikající bojovník schopný naráz čelit nesčetným soupeřům. Jsem přesvĕdčen, že nastal čas, abys s ním zmĕřil síly. Na nĕm stojí vítĕzství i porážka. Vychrl na nĕho jed svého hnĕvu, ó Pártho. Štĕstí ti ho přivedlo do cesty samotného. Proč tímto způsobem riskuje život? Jistĕ brzy zalituje svojí pošetilosti. Sraž toho ničemu k zemi a bude po válce. Ó Ardžuno, zabij ho a znič kořen zlotřilých Kuruovců.“

Ardžuna s hnĕvem hledĕl na řvoucího Durjódhanu. „Budiž. Přijeď blíž k tomu hříšníkovi, abych ho mohl ztrestat ostrými šípy. Teď se mu pomstím za křivdy, kterých se dopustil na Draupadí.“

Krišna řídil kočár k Durjódhanovi. Když bojovníci vidĕli, že kuruovský vůdce nedává najevo žádný strach, přestože k tomu má dostatečný důvod, mnozí mu provolávali slávu. Ostatní žalostnĕ vykřikli, neboť Durjódhanu považovali za úlitbu ghí určenou obĕtnímu ohni. „Král je mrtev! Král je mrtev!“ znĕl jejich zdĕšený pokřik.

Durjódhanu jejich křik rozesmál: „Zažeňte svůj strach. Brzy ty dva pošlu do sídla Smrti.“

Začal Ardžunu popichovat: „Ó Pártho, ukaž mi svoji odvahu. Vypusť všechny svoje zbranĕ, jimž ses naučil od Dróny a které jsi získal od nebešťanů. Hleď, jak odrazím tvůj útok. Potom ti utnu hlavu spolu s Krišnovou.“

Hned nato probodl Ardžunu třemi šípy, které k nĕmu nikým nevidĕny přiletĕly. Čtyřmi dalšími probodl každého z jeho koní a následujícími deseti zasáhl Krišnu. Dalším dobře mířeným šípem přeťal bič v Krišnovĕ ruce, který spadl ve dvou kusech na zem. Ardžuna napnul Gándívu až k uchu a vystřelil čtyři šípy s ocelovými hroty, které zasvištĕly vzduchem. Po zásahu Durjódhanova brnĕní však spadly neškodnĕ na zem. Ardžuna vypustil dalších šestnáct šípů, které se opĕt odrazily od jeho brnĕní. Vyslal dalších dvacet s ještĕ vĕtší silou, ale ani ty proti Durjódhanovĕ brnĕní neobstály.

Krišna při pohledu na to překvapenĕ řekl: „Toto jsem nikdy předtím nevidĕl. Tvoje šípy schopné proniknout Zemí se bez účinku odrážejí od Durjódhanova brnĕní. Je s tebou vše v pořádku, ó Pártho? Ztrácí Gándíva svoji sílu? Proč nedokážeš svého nepřítele probodnout? Teď není čas na neúspĕch. Co je toho příčinou?“

Ardžuna pochopil. Pohlédl na smĕjícího se Durjódhanu a odpovĕdĕl: „Mám za to, že Durjódhanovo brnĕní dnes uvázal Dróna a je v nĕm skryta moc tří svĕtů. Jen Dróna zná jeho tajemství a on mĕ ho naučil. Žádná zbraň toto brnĕní neprorazí. To jistĕ víš, ó Krišno, protože Ty znáš vše. Přesto se podívej, jak přede mnou ten hlupák stojí. Je jako žena odĕná v brnĕní a neví, jak svojí situace využít. Třebaže ho chrání neproniknutelný štít, porazím ho. Hleď, jak ho svým útokem vyvedu z rovnováhy.“

Durjódhana stál beze strachu na svém kočáře a posmĕšnĕ zakřičel na Ardžunu: „Zkus to znovu, ó Pártho. Myslím, že tĕ opouští jistota.“ Vystřelil mohutnou salvu šípů, které Ardžunu i Krišnu úplnĕ zahalily. Kuruovci sledující tento souboj se zaradovali, že Durjódhana odolává Ardžunovu útoku. Spustili pokřik a bili do bubnů.

Ardžuna odrazil Durjódhanovy šípy a rozzuřil se. S úsmĕškem zabil Durjódhanovy čtyři konĕ. Potom mu rozbil kočár sty šípy s kladivovými hroty. Uchopil další čtyři šípy s prodlouženými hroty, obdařil je mantrami a pečlivĕ je namířil na Kuruovce. Zasáhly Durjódhanu do konečků prstů, jediné nekryté části jeho tĕla, právĕ když střílel svoje šípy. Když se mu zaryly pod nehty, zařval bolestí. Upustil luk, skákal po plošinĕ kočáru a bolestí třepal rukou.

Ostatní kuruovští bojovníci vidĕli, že se jejich vůdce dostal do úzkých, a spĕchali ho zachránit. Obklopili Ardžunu kočáry, slony a koňmi. Kripa, který přijel Durjódhanovi pomoci, ho vzal na svůj kočár nesoucí znak býka a odvezl ho do bezpečí.

Ardžuna se opĕt pustil do zabíjení kuruovských vojáků. Brzy se mu podařilo vymanit se ze sevření útočníků. Když se jeho kočár vynořil z nepřátelského šiku, on i Krišna zaduli z plných plic na lastury. Tento zvuk se rozlehl po celém bojišti a Kuruovce vydĕsil. V dálce ho zaslechl rovnĕž Džajadratha. Ztuhl ve svém kočáře a polekanĕ hledĕl smĕrem, odkud tento zvuk přicházel.

V jiných částech pole bojovali ostatní Pánduovci a ničili tisíce nepřátel. Ztráty na obou stranách byly obrovské. Zemĕ opĕt nabyla hrůzné podoby, pokryta tĕly zabitých mužů a zvířat ležícími mezi troskami kočárů, brnĕní a zbraní.