Sloka 10.9
mac-cittā mad-gata-prāṇā
bodhayantaḥ parasparam
kathayantaś ca māṁ nityaṁ
tuṣyanti ca ramanti ca
mat-cittāḥ — s myslí pohrouženou ve Mně; mat-gata-prāṇāḥ — s životy zasvěcenými Mně; bodhayantaḥ — kteří se věnují kázání; parasparam — mezi sebou; kathayantaḥ — kteří rozmlouvají; ca — také; mām — o Mně; nityam — stále; tuṣyanti — jsou spokojení; ca — také; ramanti — prožívají transcendentální blaženost; ca — také.
Moji čistí oddaní dlí myšlenkami vždy u Mne, své životy plně zasvěcují službě Mně a nacházejí velké uspokojení a blaženost v tom, že se o Mně neustále navzájem poučují a baví.
Čistí oddaní, kteří jsou tu popsaní, se plně věnují transcendentální láskyplné službě Pánu. Jejich mysl nemůže nic odvést od lotosových nohou Kṛṣṇy a jejich rozmluvy nemohou mít jiné téma než transcendentální. Tento verš pěkně vyjadřuje příznaky čistých oddaných: Dvacet čtyři hodin denně oslavují vlastnosti a zábavy Nejvyššího Pána. Jejich srdce a duše jsou stále pohroužené do Kṛṣṇy a nacházejí zalíbení v tom, jak se o Něm baví s dalšími oddanými.
Oddaní v počátečním stádiu vychutnávají transcendentální radost ze samotné služby a ve zralém stádiu už skutečně prožívají lásku k Bohu. Tehdy se mohou v transcendentálním postavení těšit z nejvyšší dokonalosti, kterou Pán projevuje ve svém sídle. Po různých planetách vesmíru putuje bezpočet živých bytostí, a jen několik z nich má to štěstí, že se setkají s čistým oddaným a dostanou příležitost poznat oddanou službu. Pán Caitanya to přirovnává k zasetí semínka do srdce. Když potom živá bytost dál poslouchá a zpívá Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare, semínko oddané služby vzejde, tak jako vzejde strom pravidelně zalévaný vodou. Duchovní rostlinka oddané služby tak postupně roste, až proroste obalem hmotného vesmíru a dostane se do záře brahma-jyoti v duchovním nebi. Tam roste dál a dál, až dospěje k nejvyšší planetě duchovního nebe, zvané Goloka Vṛndāvan, kde sídlí Kṛṣṇa. Nakonec nalezne útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou a tam spočine. Tak jako strom nese plody a květy, nese je i rostlina oddané služby, ale zalévání zpíváním a posloucháním neustává. Tuto rostlinu oddané služby pěkně vysvětluje Caitanya-caritāmṛta (Madhya-līlā, 19. kapitola). Když doroste až k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, oddaný je úplně pohroužený v lásce k Bohu a nemůže žít ani na okamžik bez Něho, tak jako ryba nemůže žít bez vody. V tomto stavu získává oddaný ve styku s Pánem transcendentální vlastnosti.
Také Śrīmad-Bhāgavatam je plný vyprávění o vztahu mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými, a proto si ho oddaní velice oblíbili, jak je uvedeno v díle samotném (Bhāg. 12.13.18): śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalaṁ yad vaiṣṇavānāṁ priyam. Śrīmad-Bhāgavatam nepojednává o hmotných činnostech, ekonomickém rozvoji, smyslovém požitku ani osvobození. Je to jediné dílo, které v úplnosti popisuje transcendentální povahu Nejvyššího Pána a Jeho oddaných. Realizované duše, vědomé si Kṛṣṇy, vždy s radostí naslouchají z takových transcendentálních písem, tak jako jsou mladý chlapec a mladá dívka rádi spolu.