Sloka 16.7
pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca
janā na vidur āsurāḥ
na śaucaṁ nāpi cācāro
na satyaṁ teṣu vidyate
pravṛttim — jak jednat správně; ca — také; nivṛttim — jak nejednat nesprávně; ca — a; janāḥ — osoby; na — nikdy; viduḥ — vědí; āsurāḥ — démonských vlastností; na — nikdy; śaucam — čistota; na — ani; api — také; ca — a; ācāraḥ — chování; na — nikdy; satyam — pravda; teṣu — u nich; vidyate — je.
Démoni nevědí, co se má a nemá dělat. Jsou nečistí, neumí se chovat a nemluví pravdu.
Každá civilizovaná společnost má svůj soubor usměrňujících pravidel, daný v písmech, kterými se lidé od začátku řídí. Zvláště árjové, kteří přijali zásady védské civilize a o kterých se říká, že jsou nejpokročilejší z civilizovaných lidí, považují ty, kdo nenásledují příkazy písem, za démony. Proto tady Kṛṣṇa říká, že démoni neznají pravidla písem a nemají ani zájem je dodržovat. Většina z nich je vůbec nezná, a dokonce i když je někteří znají, řídit se jimi nechtějí. Chybí jim víra a ochota jednat podle védských pokynů. Nejsou čistí vně ani uvnitř. Nekoupou se, jak by měli, nečistí si zuby, neholí se a nemění si šaty, jak by měli podle pravidel vnější čistoty. K udržení vnitřní čistoty by měl člověk mít stále na paměti svatá jména Boha a zpívat Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare. Démoni nemají tato pravidla vnější a vnitřní čistoty rádi a neřídí se jimi.
Je dáno mnoho pravidel, která usměrňují lidské chování, například v zákoníku lidstva zvaném Manu-saṁhitā. Hindové se Manu-saṁhitou řídí dodnes. Z této knihy jsou odvozené zákony o dědictví a jiná právnická ustanovení. Také se v ní jasně říká, že by se ženě neměla nikdy dávat volnost. To neznamená, že by se ženy měly držet v otroctví. Jsou ale jako děti. Dětem se také nedává svoboda, aby si dělaly, co chtějí, ale zároveň se s nimi nezachází jako s otroky. Démoni v současné době na tyto pokyny nedbají a myslí si, že ženy mají mít stejnou volnost jako muži. To však vůbec nezlepšilo společenské podmínky ve světě. Žena má správně v každém období svého života dostávat ochranu. V dětství ji má chránit otec, v mládí manžel a ve stáří dospělí synové. To je podle Manu-saṁhity správné společenské chování. Moderní vzdělání ovšem uměle vytváří povýšené pojetí ženského života, a manželství je proto teď v lidské společnosti prakticky už jen smyšlenkou. Společenská situace dnešních žen tedy není příliš uspokojivá, i když vdané ženy jsou na tom lépe než ty, které hlásají takzvanou svobodu. Démoni tedy nepřijímají žádný pokyn, který je pro společnost prospěšný, a jelikož se neučí ze zkušenosti velkých mudrců a nejednají podle jimi sepsaných usměrňujících pravidel, jsou společenské podmínky démonských lidí velice nešťastné.