Sloka 2.17

V tomto verši je názorněji vysvětlená skutečná povaha duše, která prostupuje celým tělem. Každý může pochopit, co se šíří po celém těle – je to vědomí. Každý si je vědomý bolestí a slastí celého těla nebo kterékoliv jeho části. Toto vědomí je ovšem omezené jen na naše vlastní tělo; bolesti a slasti jednoho těla jsou druhému neznámé. Každé tělo je tedy schránkou individuální duše a příznakem její přítomnosti je individuální vědomí. Podle písem má tato duše rozměry jedné desetitisíciny konečku vlasu. To uvádí Śvetāśvatara Upaniṣad (5.9):

„Když koneček vlasu rozdělíme na sto dílků a každý z nich na dalších sto, potom každý takový dílek představuje velikost duše.“ Totéž čteme i v jiném verši:

„Existuje nespočetně mnoho duchovních atomů o rozměrech jedné desetitisíciny konečku vlasu.“

Každá duše, individuální duchovní částečka, je tedy jedním z duchovních atomů, které jsou menší než hmotné atomy a kterých je nespočetně mnoho. Tato velice malá duchovní jiskra je hybnou silou hmotného těla a její vliv se po celém těle šíří tak, jako se po něm šíří účinky nějakého léku. Toto působení duše cítíme v celém těle jako vědomí, a to je důkazem její přítomnosti. Každý laik chápe, že hmotné tělo bez vědomí je mrtvé, a toto vědomí se nedá v těle oživit žádným hmotným zásahem. Vědomí tedy není výtvorem sebevětšího množství hmotných kombinací, ale projevem duše. Velikost nepatrné duše dále líčí Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.9):

„Duše má rozměry atomu a lze ji vnímat dokonalou inteligencí. Je nesena pěti druhy vzduchů (prāṇa, apāna, vyāna, samāna a udāna), setrvává v srdci a šíří svůj vliv po celém těle vtělených živých bytostí. Když je zbavena znečišťujícího spojení s těmito pěti druhy hmotného vzduchu, projeví svůj duchovní vliv.“

Účelem haṭha-yogy je pomocí různých pozic těla ovládnout pět druhů vzduchu, jež obklopují čistou duši. Smyslem těchto cvičení není získat nějaký hmotný prospěch, ale vysvobodit nepatrnou duši ze zapletení v hmotném prostředí.

Takto je povaha nepatrné duše udávaná ve všech védských spisech a každý duševně zdravý člověk ji tak také prakticky pociťuje sám na sobě. Jedině blázen může tuto nepatrnou duši považovat za všeprostupující viṣṇu-tattvu.

Vliv nepatrné duše se může šířit po celém jednom těle. Podle Muṇḍaka Upaniṣady tato nepatrná duše přebývá v srdci každé živé bytosti. A jelikož se její rozměry vymykají vnímání materialistických vědců, někteří z nich pomateně tvrdí, že duše neexistuje. Nepatrná individuální duše je mimo jakoukoliv pochybnost přítomná v srdci společně s Nadduší, a díky tomu se z této části těla šíří veškerá energie, kterou tělo potřebuje k pohybu. Krvinky, které rozvádějí kyslík z plic, získávají energii od duše. Jakmile duše opustí srdce, koloběh krve se zastaví. Lékařská věda uznává důležitost červených krvinek, ale není schopná dojít k závěru, že energii dodává duše. Nicméně připouští, že srdce je sídlem všech energií v těle.

Tyto nepatrné částečky duchovního celku se přirovnávají k molekulám slunečního svitu. Tak jako sluneční svit obsahuje nespočetně mnoho zářících molekul, dílčí části Nejvyššího Pána jsou nepatrné jiskry, které tvoří Jeho záři zvanou prabhā neboli vyšší energii. Ať už jsme tedy stoupenci védského poznání, nebo moderní vědy, existenci duše v těle nemůžeme popřít. A samotný Pán, Osobnost Božství, jasně popisuje vědu o duši v Bhagavad-gītě.