Sloka 4.16
kiṁ karma kim akarmeti
kavayo ’py atra mohitāḥ
tat te karma pravakṣyāmi
yaj jñātvā mokṣyase ’śubhāt
kim — co je; karma — čin; kim — co je; akarma — nečin; iti — tak; kavayaḥ — inteligentní; api — také; atra — ohledně toho; mohitāḥ — jsou zmatení; tat — to; te — tobě; karma — čin; pravakṣyāmi — vysvětlím; yat — což; jñātvā — znající; mokṣyase — budeš osvobozený; aśubhāt — od nepřízně osudu.
I rozumní lidé jsou zmatení, když mají rozhodnout, co je čin a co nečin. Vysvětlím ti teď, co je čin, a toto poznání tě osvobodí od všeho nepříznivého.
V jednání s vědomím Kṛṣṇy musí člověk následovat příklady dřívějších pravých oddaných. To doporučuje 15. sloka. Proč takové činnosti nemají být nezávislé, bude vysvětleno dále.
Abychom mohli jednat s vědomím Kṛṣṇy, musíme se řídit radami autorizovaných osob, které patří k učednické posloupnosti, jak se o tom mluvilo na začátku této kapitoly. Nauku o vědomí Kṛṣṇy nejdřív Pán vyložil bohu Slunce, bůh Slunce ji předal svému synovi Manuovi, Manu ji vysvětlil svému synovi Ikṣvākuovi, a od těch dávných dob je známá na planetě Zemi. Proto člověk musí jít ve stopách dřívějších autorit v učednické posloupnosti. Jinak i nejinteligentnější lidé budou ohledně správného jednání s vědomím Kṛṣṇy zmatení. Z toho důvodu se Pán rozhodl, že poučí Arjunu o vědomí Kṛṣṇy přímo. A jelikož Arjuna dostal přímé pokyny od Pána, nikdo nemůže být zmatený, půjde-li v jeho stopách.
Je řečeno, že podstatu náboženství není možné zjistit jen pouhým nedokonalým experimentálním poznáním. Náboženské zásady může stanovit jedině samotný Pán: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam (Bhāg. 6.3.19). Nikdo nemůže vytvořit nějakou náboženskou zásadu pomocí nedokonalé spekulace. Je nutné kráčet ve stopách velkých autorit, jako jsou Brahmā, Śiva, Nārada, Manu, Kumārové, Kapila, Prahlāda, Bhīṣma, Śukadeva Gosvāmī, Yamarāja, Janaka a Bali Mahārāja. Mentální spekulací se nedá zjistit, co je náboženství nebo seberealizace. Z bezpříčinné milosti ke svým oddaným tedy Pán přímo vysvětluje Arjunovi, co je čin a co je nečin. Jedině čin spojený s vědomím Kṛṣṇy může vysvobodit živou bytost z pout hmotné existence.