Sloka 4.31
nāyaṁ loko ’sty ayajñasya
kuto ’nyaḥ kuru-sattama
na — nikdy; ayam — tato; lokaḥ — planeta; asti — je; ayajñasya — pro toho, kdo nekoná žádnou oběť; kutaḥ — kde je; anyaḥ — jiná; kuru-sat-tama — ó nejlepší z Kuruovců.
Ó nejlepší z kuruovské dynastie, kdo nevykonává oběť, nemůže být šťastný ani na této planetě nebo v tomto životě, natož pak v příštím.
Kdokoliv je v hmotném těle, v jakékoliv situaci, nezná základní skutečnost o životě. Existenci v hmotném světě totiž tvoří nesčetné následky našich hříšných životů. Nevědomost je příčinou hříšného života a hříšný život je příčinou naší vleklé hmotné existence. Lidské tělo nabízí jedinou únikovou cestu z tohoto zapletení. Védy nám tedy dávají příležitost uniknout tak, že ukazují cesty náboženství, ekonomického zajištění, usměrněného uspokojování smyslů a nakonec prostředky, jak se ze strastiplné situace vymanit úplně. Cesta náboženství neboli výše doporučené různé druhy obětí samočinně řeší naše ekonomické problémy. Díky yajñi můžeme mít dostatek potravy, mléka a tak dále, dokonce i při takzvaném přelidnění. Když je tělo plně zaopatřené, přirozeně následuje touha uspokojit smysly. Proto Védy předepisují posvátné manželství pro usměrněný smyslový požitek. Tak se člověk postupně dostává na úroveň vysvobození z hmotných pout, a vrcholnou dokonalostí svobodného života je vejít do styku s Nejvyšším Pánem. Veškeré dokonalosti se dosahuje konáním yajñi, oběti, jak o tom byla řeč výše. Pokud však někdo o yajñu podle pokynů Véd nemá zájem, jak může očekávat šťastný život v tomto těle, natož pak v jiném těle na jiné planetě? Na různých nebeských planetách jsou různé úrovně hmotného blahobytu a ve všech případech čeká ty, kdo konají různé druhy yajñi, nesmírné štěstí. Ale nejvyšším štěstím, jakého může člověk dosáhnout, je dospět rozvíjením vědomí Kṛṣṇy na duchovní planety. Život s vědomím Kṛṣṇy tedy řeší všechny problémy hmotné existence.