TEXT 12
yad āditya-gataṁ tejo
jagad bhāsayate ’khilam
yac candramasi yac cāgnau
tat tejo viddhi māmakam
yat — to, co; āditya-gatam — ve slunečním světle; tejaḥ — záře; jagat — celý svět; bhāsayate — osvětluje; akhilam — úplně; yat — to, co; candramasi — v měsíci; yat — to, co; ca — také; agnau — v ohni; tat — ta; tejaḥ — záře; viddhi — věz; māmakam — ode Mě.
Záře slunce, jež rozptyluje temnotu celého tohoto světa, pochází ode Mě, a stejně tak i záře měsíce a ohně.
Neinteligentní osoby nevědí, jak se co děje. Začátkem spočinutí na úrovni poznání však může být pochopení toho, co Pán líčí v tomto verši. Slunce, měsíc, oheň a elektřinu vidí všichni. Každý by se jednoduše měl snažit pochopit, že záře slunce, měsíce, elektřiny či ohně pochází od Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto chápání, které je začátkem vědomí Kṛṣṇy, znamená pro podmíněnou duši v hmotném světě velký pokrok. Živé bytosti jsou svou podstatou nedílné části Nejvyššího Pána a On sám zde naznačuje, jak se mohou vrátit k Bohu, zpátky domů.
Z tohoto verše vyplývá, že slunce osvětluje celý vesmír. Je mnoho vesmírů, sluncí a měsíců, ale v každém vesmíru je jen jedno slunce. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (10.21), měsíc je jednou z hvězd (nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī). Sluneční světlo má svůj původ v duchovní záři Nejvyššího Pána, prostupující duchovním nebem. S východem slunce lidé zahajují své činnosti. Zapalují oheň, na kterém si připravují pokrmy a kterým uvádějí do chodu své továrny a tak dále. Oheň se používá k mnoha věcem. Proto jsou slunce, oheň i měsíční svit živým bytostem tak milé, bez jejich pomoci nemůže nikdo žít. Chápat, že světlo či záře slunce, měsíce a ohně pochází od Nejvyšší Osobnosti Božství, je tedy začátkem vědomí Kṛṣṇy. Měsíční svit vyživuje všechny rostliny a je velmi příjemný. Tak mohou lidé snadno pochopit, že žijí díky milosti Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bez Jeho milosti by neexistovalo slunce, měsíc ani oheň a bez nich by nikdo nemohl žít. To je několik myšlenek, které by měly v podmíněné duši probudit vědomí Kṛṣṇy.