Sloka 18.55
bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram
bhaktyā — čistou oddanou službou; mām — Mě; abhijānāti — lze poznat; yāvān — nakolik; yaḥ ca asmi — jaký jsem; tattvataḥ — pravdivě; tataḥ — potom; mām — Mě; tattvataḥ — pravdivě; jñātvā — znající; viśate — vstupuje; tat-anantaram — potom.
Jedině oddanou službou může člověk poznat Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, takového, jaký jsem. A ten, kdo si Mě je díky takové oddanosti plně vědomý, může vejít do Božího království.
Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, a Jeho úplné části není možné poznat mentální spekulací a nemohou Je poznat neoddaní. Ten, kdo chce pochopit Nejvyšší Osobnost Božství, se musí začít věnovat čisté oddané službě pod vedením čistého oddaného. Pokud to neudělá, zůstane mu pravda o Nejvyšší Osobnosti Božství skrytá. Jak už bylo řečeno v Bhagavad-gītě (7.25): nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya – Pán se nevyjevuje každému. Nikdo nemůže poznat Boha jenom na základě učenosti nebo mentální spekulace. Pochopit, co znamená Kṛṣṇa, může jen ten, kdo oddaně slouží s vědomím Kṛṣṇy. Vysokoškolské tituly nikomu nepomohou.
Ten, kdo je plně obeznámený s vědou o Kṛṣṇovi, je způsobilý vejít do duchovního království, do Kṛṣṇova sídla. Stát se Brahmanem neznamená ztratit svou totožnost. Kde je oddaná služba, tam musí být Bůh, oddaný a činnosti oddané služby. Toto poznání je platné stále, i po osvobození. Osvobození znamená zbavit se hmotného pojetí života – v duchovním životě existuje tatáž odlišnost, tatáž individualita, ale s čistým vědomím Kṛṣṇy. Je omyl se domnívat, že slovo viśate, „vstupuje do Mě“, potvrzuje monistickou teorii o splynutí živé bytosti s neosobním Brahmanem. Ne. Viśate znamená, že živá bytost může vstoupit, aniž by ztratila svou individualitu, do sídla Nejvyššího Pána, a tam Mu v Jeho společnosti sloužit. Pták se zeleným peřím také nevletí do koruny zeleného stromu proto, aby s ním splynul, ale aby si pochutnával na jeho plodech. Impersonalisté obvykle uvádějí příklad řeky, která splývá s vodou oceánu. Impersonalista může být šťastný z toho, že voda řeky je potom od oceánu k nerozeznání, ale personalista si zachovává osobní individualitu, stejně jako ji mají obyvatelé oceánu. Když se potopíme do hlubin, najdeme tam mnoho živých bytostí. Znát hladinu oceánu není všechno, ještě je třeba mít úplné poznání o tvorech, kteří v něm žijí.
Díky své ryzí oddané službě může oddaný pravdivě poznat transcendentální vlastnosti a bohatství Nejvyššího Pána. Jak stojí v jedenácté kapitole, toho lze dosáhnout jedině oddanou službou. Totéž se potvrzuje tady: prostřednictvím oddané služby je možné poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, a vejít do Jeho království.
Poté, co člověk dosáhne stavu brahma-bhūta, oproštěný od hmotných představ o životě, začíná oddaně sloužit nasloucháním o Pánu. Když naslouchá o Nejvyšším Pánu, stav brahma-bhūta se vyvíjí automaticky a jeho hmotné znečištění – chtíč a dychtění po smyslovém požitku – mizí. Oddaný, z jehož srdce se ztrácí chtíč a hmotné touhy, se čím dál víc připoutává ke službě Pánu, a to ho zbaví všeho hmotného znečištění. V tomto stavu může poznat Nejvyššího Pána. Totéž říká Śrīmad-Bhāgavatam. Proces bhakti neboli transcendentální služba pokračuje i po osvobození. Vedānta-sūtra (4.1.12) to dokládá takto: ā-prāyaṇāt tatrāpi hi dṛṣṭam. Tím je řečeno, že osvobozením oddaná služba nekončí. Śrīmad-Bhāgavatam definuje skutečné osvobození spojené s oddaností jako návrat živé bytosti k její vlastní totožnosti, do jejího původního přirozeného postavení. To jsme už vysvětlovali: každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána. Její přirozeností je tedy sloužit, a tato služba po osvobození nemá konce. Skutečné osvobození znamená zbavit se mylných představ o životě.