TEXT 44
pūrvābhyāsena tenaiva
hriyate hy avaśo ’pi saḥ
jijñāsur api yogasya
śabda-brahmātivartate
pūrva — dřívějším; abhyāsena — praktikováním; tena — tím; eva — zajisté; hriyate — je přitahován; hi — bezpečně; avaśaḥ — mimovolně; api — také; saḥ — on; jijñāsuḥ — zkoumavý; api — dokonce; yogasya — o yoze; śabda-brahma — rituální zásady písem; ativartate — překonává.
Díky božskému vědomí z předchozího života ho začnou přitahovat principy yogy, a to mimovolně, aniž by po nich pátral. Tento zvídavý transcendentalista stojí vždy nad rituálními zásadami písem.
Pokročilé yogīny příliš nepřitahují obřady popsané v písmech, ale zato je automaticky přitahují jógové principy, díky kterým mohou dospět k úplnému vědomí Kṛṣṇy, nejvyšší dokonalosti yogy. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7) je tento nezájem pokročilých transcendentalistů o védské obřady vyložen takto:
aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
“Ó můj Pane! Ti, kdo zpívají Tvá svatá jména, jsou nesmírně duchovně pokročilí, a to i když se narodili v rodinách pojídačů psů. Bezpochyby již podstoupili veškerou askezi, vykonali všechny druhy obětí, vykoupali se na všech posvátných místech a prostudovali všechna písma.”
Slavný příklad dal v této souvislosti Pán Caitanya, který přijímal Ṭhākuru Haridāsu za jednoho ze svých nejvýznačnějších žáků. I když se Ṭhākura Haridāsa shodou okolností narodil v muslimské rodině, Pán Caitanya ho povznesl na úroveň nāmācāryi za to, že důsledně dodržoval zásadu každý den pronést tři sta tisíc Pánových svatých jmen Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. A jelikož zpíval svaté jméno Pána neustále, rozumí se, že ve svém předchozím životě musel dodržet všechny rituální postupy Ved, śabda-brahma. Nikdo se tedy nemůže uchýlit k následování zásad spojených s vědomím Kṛṣṇy či začít zpívat svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa, aniž by byl očištěn.