Text 84

Śrī Anupama byl otec Śrīly Jīvy Gosvāmīho a mladší bratr Śrī Sanātany Gosvāmīho a Śrī Rūpy Gosvāmīho. Původnĕ se jmenoval Vallabha, ale potom, co se setkal s Pánem Caitanyou, od Nĕho dostal jméno Anupama. Jelikož tito tři bratři pracovali pro muslimskou vládu, dostali titul Mallik. Naše rodina byla spříznĕna s Malliky z kolkatské ulice Mahátmy Gándhího a často jsme navštĕvovali jejich chrám Rādhy a Govindy. Náležejí do stejné rodiny jako my. Naše rodinná gotra čili rodokmen je Gautama-gotra neboli posloupnost žáků Gautamy Muniho a naše příjmení je De. Protože však oni přijali místa zamindarů v muslimské vládĕ, dostali titul Mallik. Stejný titul dostali i Rūpa, Sanātana a Vallabha. Mallik znamená „pán“. Stejnĕ jako dává anglická vláda bohatým a úctyhodným osobám titul „lord“, muslimové dávají bohatým a úctyhodným rodinám, které mají důvĕrné vztahy s vládou, titul Mallik. Lze ho tedy nalézt nejen mezi muslimy, ale také mezi hindskými aristokraty. Tento titul není omezen jenom na určitou rodinu, ale dostávají ho různé rodiny z různých sociálních skupin, jsou-li náležitĕ bohaté a úctyhodné.

Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī byli členy Bharadvāja-gotry, což naznačuje, že patřili buď k rodinĕ, nebo k učednické posloupnosti Bharadvāje Muniho. My jako členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy patříme k rodinĕ neboli duchovní posloupnosti Sarasvatīho Gosvāmīho, a proto jsme známí jako Sārasvatové. Duchovnímu mistrovi se tedy klaníme jako příslušníkovi sārasvatské rodiny, sārasvata-deva (namas te sārasvate deve), jehož misí je šířit učení Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua (gaura-vāṇī-pracāriṇe) a bojovat s impersonalisty a voidisty (nirviśeṣa-śūnyavādi-pāścātya-deśa-tāriṇe). To bylo také posláním Sanātany Gosvāmīho, Rūpy Gosvāmīho a Anupamy Gosvāmīho.

Rodokmen Sanātany Gosvāmīho, Rūpy Gosvāmīho a Vallabhy Gosvāmīho lze sledovat až do dvanáctého století éry Śaka, kdy se ve velice bohaté brāhmaṇské rodinĕ v provincii Karnáta narodil ušlechtilý muž jménem Sarvajña. Ten mĕl dva syny, Aniruddheru Rūpeśvaru a Hariharu, kteří oba přišli o svá království a byli nuceni žít v horách. Rūpeśvarův syn Padmanābha odešel do Bengálska na místo na břehu Gangy známé jako Naihátí. Tam se mu narodilo pĕt synů, z nichž nejmladší, Mukunda, mĕl dobře vychovaného syna jménem Kumāradeva, a ten byl otcem Rūpy, Sanātany a Vallabhy. Kumāradeva žil v Fatéjábádu, oblasti hraničící s Bákláčandradvípem ve východním Bengálsku (dnes Bangladéši). O dnešní vesnici Prémbágh, která leží nedaleko Ramšary v bangladéšském okrese Džašohar, mnoho lidí říká, že tam stál Kumāradevův dům. Tři z jeho mnoha synů se vydali na cestu vaiṣṇavismu. Pozdĕji se Śrī Vallabha a jeho dva starší bratři, Śrī Rūpa a Sanātana, přestĕhovali z Čandradvípu do vesnice Rámakéli ležící v bengálském okrese Máldah. Zde se narodil Śrīla Jīva Gosvāmī, který za svého otce přijal Śrī Vallabhu. Všichni tři bratři dostali titul Mallik, protože sloužili v muslimské vládĕ. Když vesnici Rámakéli navštívil Pán Caitanya Mahāprabhu, setkal se tam s Vallabhou. Śrī Rūpa Gosvāmī pozdĕji po setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem opustil vládní službu, a když za Ním šel do Vrindávanu, Vallabha ho doprovázel. Setkání Caitanyi Mahāprabhua s Rūpou a Vallabhou je popsáno v Madhya-līle, kapitole devatenáct.

Podle Sanātany Gosvāmīho šli ve skutečnosti Śrī Rūpa Gosvāmī a Vallabha do Vrindávanu na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Nejdříve šli do Mathury, kde se setkali se Subuddhim Rāyem, který se živil prodejem suchého dřeva na topení. Ten mĕl ze setkání se Śrī Rūpou Gosvāmīm a Anupamou velkou radost a ukázal jim všech dvanáct vrindávanských lesů. Tak žili ve Vrindávanu celý mĕsíc a potom pokračovali v hledání Sanātany Gosvāmīho. Podél Gangy došli až do Iláhábádu neboli Prajág-tírthy, ale protože Sanātana Gosvāmī šel jinou cestou, tak se minuli, a když Sanātana přišel do Mathury, Subuddhi Rāya ho informoval o návštĕvĕ Rūpy Gosvāmīho a Anupamy. Rūpa Gosvāmī a Anupama mezitím ve Váránasí potkali Caitanyu Mahāprabhua, od kterého slyšeli o cestách Sanātany Gosvāmīho, a tak se vrátili do Bengálska, kde si vyřídili svoje státnické záležitosti, a na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua za Ním odešli do Džagannáth Purí.

Nejmladší z bratrů, Anupama, v roce 1436 Śakābdy (1514 n.l.) zemřel a vrátil se domů, zpátky k Bohu. Odešel do duchovního nebe tam, kde sídlí Śrī Rāmacandra. Śrī Rūpa Gosvāmī o tom v Džagannáth Purí řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vallabha byl velkým oddaným Śrī Rāmacandry, a proto nebyl schopen se naplno vĕnovat uctívání Rādhā-Govindy, ke kterému nabádal Śrī Caitanya Mahāprabhu. Zároveň však přijímal Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, Rāmacandry. V knize Bhakti-ratnākara je zaznamenán následující výrok: „Śrī Gaurasundara dal Vallabhovi jméno Anupama, ale ten byl neustále pohroužen v oddané službĕ Pánu Rāmacandrovi. Neznal nikoho než Śrī Rāmacandru, ale vĕdĕl, že Caitanya Gosāñi je tentýž Pán Rāmacandra.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (180) je Śrī Rūpa Gosvāmī popsán jako gopī jménem Śrī Rūpa-mañjarī. V Bhakti-ratnākaře je seznam knih Śrī Rūpy Gosvāmīho. Ze všech jeho knih si vaiṣṇavové oblíbili zvláštĕ tĕchto šestnáct: (1) Haṁsadūta, (2) Uddhava-sandeśa, (3) Kṛṣṇa-janma-tithi-vidhi, (4 a 5) Rādhā-kṛṣṇa-gaṇoddeśa-dīpikā, Bṛhat (velká) a Laghu (malá), (6) Stava- -mālā, (7) Vidagdha-mādhava, (8) Lalita-mādhava, (9) Dāna-keli-kaumudi, (10) Bhakti-rasāmṛta-sindhu (toto je nejslavnĕjší kniha Śrī Rūpy Gosvāmīho), (11) Ujjvala-nīlamaṇi, (12) Ākhyāta-candrikā, (13) Mathurā-mahimā, (14) Padyāvalī, (15) Nāṭaka-candrikā a (16) Laghu-bhāgavatāmṛta. Śrī Rūpa Gosvāmī se zřekl všech rodinných svazků, přijal stav odříkání a své peníze rozdĕlil tak, že dal padesát procent brāhmaṇům a vaiṣṇavům, dvacet pĕt procent své kuṭumbĕ (příbuzenstvu) a dvacet pĕt procent si nechal pro nenadálou osobní potřebu. V Džagannáth Purí se setkal s Haridāsem Ṭhākurem a také Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a Jeho dalšími společníky. Śrī Caitanya Mahāprabhu často chválil rukopis Rūpy Gosvāmīho. Śrīla Rūpa Gosvāmī dokázal skládat verše přesnĕ podle přání Śrī Caitanyi Mahāprabhua a podle Jeho pokynů napsal dvĕ knihy, nazvané Lalita-mādhava a Vidagdha- -mādhava. Pán Caitanya chtĕl, aby oba bratři, Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī, zveřejnili mnoho knih podporujících vaiṣṇavské náboženství. Když Sanātana Gosvāmī potkal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, Pán mu řekl, aby šel také do Vrindávanu.

Śrī Sanātana Gosvāmī je popsán v Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (181). Původnĕ byl známý jako Rati-mañjarī, nebo též Lavaṅga-mañjarī. V Bhakti- -ratnākaře je řečeno, že jeho duchovní mistr Vidyā-vācaspati nĕkdy pobýval ve vesnici Rámakéli a Sanātana Gosvāmī pod jeho vedením studoval veškerou védskou literaturu. Byl mu tak oddaný, že se to ani nedá popsat. Védský systém vyžaduje po spatření muslima vykonat určitý obřad pro odčinĕní. Sanātana Gosvāmī se ale neustále sdružoval s muslimskými králi. Aniž by vĕnoval příliš pozornosti védským nařízením, chodil často do jejich domů, a tak si myslel, že se z nĕho stal muslim. Byl proto vždy velice pokorný, a když se představoval Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, řekl: „Moje chování je odporné, protože se neustále sdružuji s nízkými lidmi.“ Ve skutečnosti patřil do úctyhodné brāhmaṇské rodiny, ale protože svoje chování považoval za odporné, nesnažil se vystupovat jako brāhmaṇa, nýbrž se řadil mezi lidi nižší třídy. Napsal Hari-bhakti-vilāsu a Vaiṣṇava-toṣaṇī, což je komentář k desátému zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu. V roce 1476 Śakābdy (1554 n.l.) dokončil Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī, komentář Śrīmad-Bhāgavatamu. V roce 1504 Śakābdy (1582 n.l.) vydal Śrīla Jīva Gosvāmī upravenou verzi, nazvanou Laghu-toṣaṇī.

Śrī Caitanya Mahāprabhu učil své zásady prostřednictvím svých čtyř hlavních následovníků. Mezi nimi byl Rāmānanda Rāya zcela výjimečný, protože na nĕm Pán ukázal, jak může oddaný úplnĕ překonat vliv Amora. Jakmile nĕkdo vidí krásnou ženu, je vlivem Amora přemožen její krásou. Śrī Rāmānanda Rāya nicménĕ zničil Amorovu pýchu. Když totiž nacvičoval hru Jagannātha-vallabha-nāṭaka, osobnĕ při tanci vedl výjimečnĕ krásné mladé dívky, ale nikdy nebyl jejich mladickou krásou ovlivnĕn. Śrī Rāmānanda Rāya tyto mladé dívky osobnĕ koupal, dotýkal se jich a myl je svýma vlastníma rukama, a přesto zůstal klidný a prostý vášnĕ; tak, jak by mĕl velký oddaný být. Pán Caitanya Mahāprabhu potvrdil, že to mohl dokázat pouze Rāmānanda Rāya. Dāmodara Paṇḍita byl zase jako kritik známý svojí objektivitou. Své kritiky neušetřil dokonce ani Caitanyu Mahāprabhua, což také nemůže nikdo napodobovat. Haridāsa Ṭhākura je výjimečný svojí snášenlivostí, protože strpĕl i bití holemi na dvaadvaceti tržištích. Śrī Sanātana Gosvāmī byl tedy výjimečný svojí pokorou, přestože náležel k úctyhodné brāhmaṇské rodinĕ.

V devatenácté kapitole Madhya-līly se uvádí, jak se Sanātana Gosvāmī vymanil z vládní služby. Navábovi, muslimskému vládci, poslal zprávu, že onemocnĕl, ale ve skutečnosti doma studoval ve společnosti brāhmaṇů Śrīmad-Bhāgavatam. Naváb se o tom dozvĕdĕl od dvorního lékaře a okamžitĕ se za Sanātanou Gosvāmīm vypravil, aby zjistil, proč to dĕlá. Požádal Sanātanu, aby ho doprovázel na vojenské výpravĕ do Urísy, ale ten odmítl, a tak ho naváb nechal uvĕznit. Když Rūpa Gosvāmī opouštĕl domov, napsal Sanātanovi Gosvāmīmu zprávu, že u místního obchodníka uschoval nĕjaké peníze. Sanātana Gosvāmī tyto peníze využil k podplacení žalářníka, a tak se dostal na svobodu. Okamžitĕ se vydal do Váránasí, aby se setkal s Caitanyou Mahāprabhuem, a s sebou si vzal pouze jednoho služebníka jménem Īśāna. Po cestĕ se zastavili v sarāi neboli hostinci, a když hostinský zjistil, že Īśāna má u sebe zlaté mince, chtĕl je oba zabít, aby je okradl. Sanātana Gosvāmī si všiml, že se hostinský velice pozornĕ stará o jejich pohodlí, i když byli cizinci, a tak mu došlo, že s sebou Īśāna potají nese nĕjaké peníze, hostinský o tom ví, a chce je proto zabít. Když se Sanātana Gosvāmī Īśāny zeptal, ten přiznal, že má peníze, a Sanātana Gosvāmī mu je okamžitĕ vzal a dal je hostinskému s žádostí, aby jim pomohl projít džunglí. Tak za pomoci hostinského, který byl vůdcem všech zlodĕjů v té oblasti, Sanātana Gosvāmī přešel Hazipurské hory, dnes známé jako Hazáríbágh. Tehdy potkal svého švagra Śrīkāntu, který ho žádal, aby s ním zůstal. Sanātana Gosvāmī odmítl, ale než se rozloučili, dostal od Śrīkānty vzácnou přikrývku.

Sanātana Gosvāmī došel postupnĕ až do Váránasí a v domĕ Candraśekhara se potkal s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem. Na Pánův pokyn ho oholili a dostal oblečení potulného mnicha neboli bābājīho. Oblékl si staré šaty Tapany Miśry a přijal prasādam v domĕ brāhmaṇy z Maháráštry. Potom mu Pán Caitanya Mahāprabhu osobnĕ vysvĕtlil vše, co se týče oddané služby, a řekl mu, aby psal knihy o oddané službĕ, včetnĕ knihy pokynů ohlednĕ vaiṣṇavských činností. Požádal ho také, aby odhalil ztracená poutní místa ve Vrindávanu. K veškeré této práci dal Sanātanovi Gosvāmīmu Pán Caitanya Mahāprabhu požehnání a také mu ze šedesáti jedna různých úhlů pohledu vysvĕtlil význam verše ātmārāma.

Sanātana Gosvāmī šel do Vrindávanu hlavní cestou, a když přišel do Mathury, setkal se tam se Subuddhim Rāyem. Potom se vrátil do Džagannáth Purí přes Džhárkhand, džungli v Madhjapradéši. V Džagannáth Purí se chtĕl vzdát svého tĕla pod koly Jagannāthovy rathy, ale Caitanya Mahāprabhu ho zachránil. Potom se Sanātana Gosvāmī setkal s Haridāsem Ṭhākurem a dozvĕdĕl se od nĕho o Anupamovĕ odchodu z tohoto svĕta. Sanātana Gosvāmī pozdĕji popsal slávu Haridāse Ṭhākura. Sanātana dodržoval etiketu Jagannāthova chrámu a chodil navštĕvovat Pána Caitanyu cestou po pláži, třebaže byla velice rozpálená sluncem. Žádal Jagadānandu Paṇḍita o svolení vrátit se do Vrindávanu. Pán Caitanya Mahāprabhu opĕvoval povahu Sanātany Gosvāmīho a obejmul ho, neboť jeho tĕlo považoval za duchovní. Sanātana Gosvāmī dostal od Śrī Caitanyi Mahāprabhua pokyn zůstat rok v Džagannáth Purí. Když se potom vrátil do Vrindávanu, setkal se znovu s Rūpou Gosvāmīm a oba bratři pak zůstali ve Vrindávanu, aby plnili pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Místo, kde původnĕ Śrī Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī žili, je nyní poutní místo. Je obecnĕ známé jako Gupta Vrindávan neboli skrytý Vrindávan a leží asi třináct kilometrů jižnĕ od Anglického Bazaru. Do současných dob se tam navštĕvují následující místa: (1) chrám Božstev Śrī Madana- -mohana, (2) strom Keli-kadamba, pod kterým se Śrī Caitanya Mahāprabhu sešel v noci se Sanātanou Gosvāmīm, a (3) Rúpaságar, velká vodní nádrž vyhloubená Śrī Rūpou Gosvāmīm. V roce 1924 byla založeno sdružení Rāmakeli-saṁskāra-samiti s cílem opravit chrám a renovovat vodní nádrž.