Text 85

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (195) je řečeno, že Śrīla Jīva Gosvāmī byl původnĕ gopī známá jako Vilāsa-mañjarī. Již od dĕtství se velice zajímal o Śrīmad-Bhāgavatam. Pozdĕji přišel do Navadvípu studovat sanskrt a ve stopách Śrī Nityānandy Prabhua obešel celý Navadvíp-dhám. Po návštĕvĕ Navadvíp-dhámu odešel studovat sanskrt do Váránasí pod vedením Madhusūdany Vācaspatiho a po dokončení svých studií ve Váránasí odešel do Vrindávanu, kde se uchýlil pod ochranu svých strýců, Śrī Rūpy a Sanātany. To je popsáno v Bhakti-ratnākaře. Pokud je nám známo, Śrīla Jīva Gosvāmī sestavil a redigoval nejménĕ dvacet pĕt knih. Všechny jsou velice proslavené a zde je jejich seznam: (1) Hari-nāmāmṛta-vyākaraṇa, (2) Sūtra-mālikā, (3) Dhātu-saṅgraha, (4) Kṛṣṇārcā-dīpikā, (5) Gopāla-virudāvalī, (6) Rasāmṛta-śeṣa, (7) Śrī Mādhava-mahotsava, (8) Śrī Saṅkalpa-kalpavṛkṣa, (9) Bhāvārtha-sūcaka-campū, (10) Gopāla-tāpanī-ṭīkā, (11) komentář k Brahma-saṁhitĕ, (12) komentář k Bhakti-rasāmṛta-sindhu, (13) komentář k Ujjvala-nīlamaṇi, (14) komentář k Yogasāra-stavĕ, (15) komentář ke Gāyatrī-mantře, jak je popsána v Agni Purāṇĕ, (16) popis lotosových nohou Pána z Padma Purāṇy, (17) popis lotosových nohou Śrīmatī Rādhārāṇī, (18) Gopāla-campū (ve dvou částech) a (19–25) sedm sandarbh: Krama-, Tattva-, Bhagavat-, Paramātma-, Kṛṣṇa-, Bhakti- a Prīti-sandarbha. Po odchodu Śrī Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho ve Vrindávanu se Śrīla Jīva Gosvāmī stal ācāryou všech vaiṣṇavů v Bengálsku, Uríse a ve zbytku svĕta a byl to on, kdo je vedl v jejich oddané službĕ. Ve Vrindávanu založil chrám Rādhā-Dāmodara, kde jsme mĕli možnost žít po odchodu z rodinného života od roku 1962 do roku 1965, kdy jsme se rozhodli odjet do USA. Ještĕ v dobĕ přítomnosti Śrīly Jīvy Gosvāmīho sestavil Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī svoji slavnou Caitanya- caritāmṛtu. Pozdĕji Śrīla Jīva Gosvāmī inspiroval Śrīnivāse Ācāryu, Narottamu dāse Ṭhākura a Duḥkhīho Kṛṣṇadāse, aby kázali nauku o vĕdomí Kṛṣṇy v Bengálsku. Jīva Gosvāmī dostal zprávu, že všechny rukopisy, které byly ve Vrindávanu nashromáždĕny a poslány do Bengálska pro kazatelské účely, byly ukradeny nedaleko Višnupuru v Bengálsku, ale pozdĕji se dozvĕdĕl, že byly znovu nalezeny. Śrī Jīva Gosvāmī udĕlil titul Kavirāja Rāmacandrovi Senovi, který byl žákem Śrīnīvāse Ācāryi, a také mladšímu bratrovi Rāmacandry, Govindovi. Ještĕ když byl Jīva Gosvāmī naživu, přišla do Vrindávanu s nĕkolika oddanými Śrīmatī Jāhnavā-devī, energie blaženosti Śrī Nityānandy Prabhua. Jīva Gosvāmī byl ke gauḍīya-vaiṣṇavům neboli vaiṣṇavům z Bengálska velice laskavý. Kdokoliv z nich přišel do Vrindávanu, mĕl od nĕho zajištĕné ubytování a prasādam. Jeho žák Kṛṣṇadāsa Adhikārī ve svém deníku vyjmenoval všechny knihy Gosvāmīch.

Sahajiyové vytýkají Śrīlovi Jīvovi Gosvāmīmu tři vĕci, což vůbec není pro vykonávání oddané služby příznivé. První výtka se týká materialisty, který byl velice pyšný na svoji povĕst velkého sanskrtského učence a který přišel i za Śrī Rūpou a Sanātanou, aby s nimi debatoval o zjevených písmech. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī však nechtĕli ztrácet čas a dali mu písemné prohlášení, že je v diskusi o zjevených písmech porazil. S tímto papírem v ruce a s žádostí o podobné prohlášení se učenec obrátil i na Jīvu Gosvāmīho, ale ten mu ho nechtĕl dát. Naopak se s ním pustil do debaty o písmech a porazil ho. Je jisté, že se Jīva Gosvāmī zachoval správnĕ, když tomuto nečestnému učenci zabránil v tom, aby všude vyhlašoval, že porazil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho; sahajiyové však ve své nevzdĕlanosti na tuto událost poukazují, aby mohli Śrī Jīvu Gosvāmīho nařknout z toho, že se odchýlil od principu pokory. Oni však nevĕdí, že pokora je na místĕ, pokud je uražena naše vlastní čest, ale ne v případĕ, kdy je pomlouván Pán Viṣṇu nebo ācāryové. V takových případech nemáme být pokorní, ale musíme jednat. Všichni by mĕli následovat příkladu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán Caitanya ve své Śikṣāṣṭace (3) říká:

„Človĕk může zpívat svaté jméno Pána, pokud je pokorný a považuje se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivĕjší než strom, prostý veškeré pýchy a připravený projevovat úctu ostatním. V takovém rozpoložení mysli může zpívat svaté jméno neustále.“ Když se však Pán dozvĕdĕl, že Jagāi s Mādhāiem zranili Pána Nityānandu, okamžitĕ se tam přihnal, zuřící jako oheň, a chtĕl je zabít. Svým vlastním chováním tak Pán Caitanya vysvĕtlil tento verš. Jsme-li uráženi my, mĕli bychom to snášet, ale pokud nĕkdo uráží vznešené osoby, jako jsou jiní vaiṣṇavové, nemĕli bychom být ani pokorní, ani mírní, ale mĕli bychom se snažit tyto pomluvy patřičnými prostředky zastavit. To je povinností služebníka gurua a vaiṣṇavů. Každý, kdo chápe princip vĕčné služby guruovi a vaiṣṇavům, ocení jednání Śrī Jīvy Gosvāmīho v souvislosti s takzvaným vítĕzstvím onoho učence nad jeho duchovními mistry, Śrīlou Rūpou a Śrīlou Sanātanou Gosvāmīm.

Další historka vytvořená za účelem poškodit povĕst Śrīly Jīvy Gosvāmīho říká, že když mu Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ukázal právĕ dokončený rukopis Śrī Caitanya-caritāmṛty, Jīva Gosvāmī si myslel, že to naruší jeho povĕst velkého učence, a hodil rukopis do studny. Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī byl podle této historky naprosto šokován a na místĕ zemřel. Človĕk, který se jmenoval Mukunda, mĕl však naštĕstí kopii rukopisu Śrī Caitanya-caritāmṛty, a tak bylo možné knihu pozdĕji vydat. Tento příbĕh je další hanebný příklad pomluvy proti guruovi a vaiṣṇavovi. Nikdo by takový příbĕh nemĕl považovat za autorizovaný.

Další výtkou je, že Śrīla Jīva Gosvāmī neschvaloval principy parakīya- -rasy ve Vradža-dhámu a podporoval svakīya-rasu, čímž ukazoval, že Rādhā a Kṛṣṇa jsou vĕční manželé. Skutečnost je ovšem taková, že když byl Jīva Gosvāmī naživu, nĕkterým jeho následovníkům se parakīya-rasa gopī nelíbila. Śrīla Jīva Gosvāmī proto pro jejich duchovní prospĕch podpořil svakīya-rasu, neboť mu bylo jasné, že sahajiyové budou jinak parakīya-rasy zneužívat, což se dnes opravdu dĕje. Mezi sahajiyi ve Vrindávanu a Navadvípu se naneštĕstí v jejich zhýralosti stalo módou najít si svobodného sexuálního partnera, aby s ním mohli žít a vykonávat takzvanou oddanou službu na úrovni parakīya-rasy. Śrīla Jīva Gosvāmī to předvídal, a tak podporoval svakīya-rasu, což pozdĕji schválili i všichni další vaiṣṇavští ācāryové. Śrīla Jīva Gosvāmī nikdy proti transcendentální parakīya-rase nebyl, ani žádný jiný vaiṣṇava ji nikdy neodsoudil. Śrīla Jīva Gosvāmī přísnĕ následoval předcházející duchovní mistry a vaiṣṇavy, Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho, a Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ho přijímal jako jednoho ze svých poučujících guruů.