Tato kapitola v úplnosti popisuje kaiśora-līlu Pána Caitanyi neboli Jeho činnosti bezprostřednĕ před tím, než dosáhl mládí. V té dobĕ zanícenĕ studoval a vítĕzil nad velmi vzdĕlanými učenci. Bĕhem své kaiśora-līly se Pán také vĕnoval vodním zábavám. Poté odešel do Východního Bengálska, aby si vydĕlal peníze, rozvíjel poznání a zavádĕl saṅkīrtanové hnutí. Tam potkal Tapanu Miśru, kterého poučil o duchovním pokroku a poslal ho do Váránasí. Zatímco Pán Caitanya Mahāprabhu cestoval po Východním Bengálsku, Jeho ženu Lakṣmīdevī uštkl had, či had odloučení, a opustila tento svĕt. Když se Pán vrátil domů, nalezl svou matku ztrápenou smrtí Lakṣmīdevī. Na její žádost se tedy pozdĕji oženil se svojí druhou manželkou, Viṣṇupriyou devī. Tato kapitola také popisuje Pánovu debatu s Keśavou Kāśmīrīm, slavným učencem, a Pánovu kritiku jeho modliteb opĕvujících matku Gangu. Pán v této modlitbĕ objevil pĕt druhů literárních ozdob a pĕt druhů literárních chyb, a tak paṇḍita porazil. Kāśmīrī Paṇḍita, známý svými vítĕzstvími po celé zemi, se obrátil na bohyni učenosti a na její pokyn se dalšího dne ráno sešel s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem a odevzdal se Mu.