Text 257
prabhura nindāya sabāra buddhi haila nāśa
supaṭhita vidyā kārao nā haya prakāśa
prabhura – Pána; nindāya – v pomlouvání; sabāra – každého; buddhi – inteligence; haila – stala se; nāśa – zkažená; su-paṭhita – sečtĕlí; vidyā – poznání; kārao – každého; nā – ne; haya – stane se; prakāśa – projevené.
Když se tak všichni studenti dohodli a kritizovali Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jejich inteligence se zkazila. Přestože byli učenci, podstata poznání se u nich kvůli tomuto přestupku neprojevila.
V Bhagavad-gītĕ je řečeno: māyayāpahṛta-jñānā āsuraṁ bhāvam āśritāḥ – stane-li se nĕkdo nepřítelem Nejvyšší Osobnosti Božství a zaujme ateistický postoj (āsuraṁ bhāvam), podstata poznání se v nĕm neprojeví, ani když bude učenec. Jinak řečeno, podstatu jeho poznání ukradne Pánova matoucí energie. Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti cituje mantru ze Śvetāśvatara Upaniṣady (6.23):
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
Význam tohoto verše je, že ten, kdo je bez nĕjakých skrytých motivů neochvĕjnĕ oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi, a duchovnímu mistrovi, se stane mistrem veškerého poznání. V srdci takového oddaného se projeví skutečná podstata védského poznání. Touto podstatou není nic jiného než odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Podstata védského poznání je vyjevena pouze tomu, kdo se plnĕ odevzdá duchovnímu mistrovi a Nejvyššímu Pánu, nikomu jinému. To samé zdůrazňuje Śrī Prahlāda Mahārāja ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.24):
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyate bhagavaty addhā
tan manye 'dhītam uttamam
„Ten, kdo přímo uplatní tĕchto devĕt zásad (naslouchání, opĕvování, vzpomínání atd.) ve službĕ Pánu, je považován za velice učeného človĕka, který velmi dobře porozumĕl védské literatuře, protože cílem studia védské literatury je pochopit svrchovanost Pána Śrī Kṛṣṇy.“ Śrīdhara Svāmī ve svém komentáři potvrzuje, že se človĕk musí nejdříve odevzdat duchovnímu mistrovi, a potom se rozvine proces oddané služby. Není pravda, že oddaným se může stát pouze ten, kdo pilnĕ usiluje o akademickou kariéru. Má-li nĕkdo naprostou důvĕru v duchovního mistra a Nejvyšší Osobnost Božství, pak i bez akademické kariéry rozvine svůj duchovní život a skutečné poznání Véd. To potvrzuje příklad Mahārāje Khaṭvāṅgy. O tom, kdo se odevzdal, se rozumí, že velmi dobře pochopil obsah Véd. Ten, kdo přijme tento védský proces odevzdání se, si osvojí oddanou službu a bude zcela jistĕ úspĕšný. Avšak ten, kdo je příliš pyšný, není schopný se odevzdat ani duchovnímu mistrovi, ani Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto nemůže pochopit podstatu žádného védského písma. Śrīmad-Bhāgavatam (11.11.18) prohlašuje:
śabda-brahmaṇi niṣṇāto
na niṣṇāyāt pare yadi
śramas tasya śrama-phalo
hy adhenum iva rakṣataḥ
„Je-li nĕkdo sečtĕlý ve védské literatuře, ale není oddaným Pána Viṣṇua, jeho snaha je jen zbytečnou prací pro nic. Je to stejné jako vydržovat krávu, která nedává mléko.“
Ten, kdo se zajímá pouze o akademickou kariéru, aniž by následoval proces odevzdání se, nemůže udĕlat žádný pokrok. Jediné, co získá, je pouze zbytečnĕ vynaložené úsilí. Je-li nĕkdo odborníkem ve studiu Véd, ale neodevzdal se duchovnímu mistrovi nebo Viṣṇuovi, je všechno jeho pĕstování poznání pouhou ztrátou času a energie.