Text 49
loka saba uddhārite tomāra avatāra
muñi baḍa dukhī, more karaha uddhāra
loka – lidi; saba – všechny; uddhārite – osvobodit; tomāra – Tvoje; avatāra – inkarnace; muñi – já (jsem); baḍa – velice; dukhī – nešťastný; more – mnĕ; karaha – prosím učiň; uddhāra – osvobození.
„Jako inkarnace Boha osvobozuješ tolik pokleslých duší. Já jsem také velice nešťastná pokleslá duše. Vysvoboď mĕ prosím svojí milostí.“
Vypadá to, že Gopāla Cāpāla byl sice hříšný, mluvka a urážel druhé, ale zároveň byl upřímný. Vĕřil proto, že Caitanya Mahāprabhu je inkarnace Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který přišel vysvobodit všechny podmínĕné duše, a tak Pána prosil o milost, aby vysvobodil i jeho. Nebyl si však vĕdom toho, že osvobozování pokleslých duší neznamená léčení jejich tĕlesných nemocí, i když faktem je, že človĕk vysvobozený ze spárů hmoty se automaticky zbaví i hmotných tĕlesných nemocí. Gopāla Cāpāla chtĕl být osvobozen pouze od tĕlesného utrpení, které mu působila lepra. Śrī Caitanya sice jeho upřímné naléhání přijal, ale přál si ho poučit o skutečné příčinĕ jeho utrpení.